Melancholie

Velice zvláštní film, který rozhodně není pro každého, ale zároveň není až tak "zvrácený" jako byl snímek Antikrist od stejného režiséra.. Film líčí příběh mladé Justine, které zjevně trpí nějakou psychickou poruchou, a její sestry, která se snaží vést normální život se svou rodinou... Zdá se to být jednoduché jak facka - dvouhodinová "reportáž" ze svatební oslavy a klidného života v odlehlém sídle... ale věřte mi, že v případě Triera to není jednoduché, vůbec to není jednoduché... (nemohu zapomenout pochválit Kirsten Dunst, která předvedla skvělý výkon) (19.02.2012)

Od von Triera jsem zatím viděl jenom Tanec v temnotách a ten mě tak rozbil, že jsem se Melancholie celkem bál. Ani ona nemá happy end, ale není to takové zlo, jak jsem se obával. Apokalyptické psycho rozdělené na dvě poloviny ze začátku nenabízí až moc "pokoukání" a začíná naprosto nevinně až úsměvně, ale gradující svatební deprese Kirsten Dunst do vás vleze jak mráz o chladném ránu. Vlastně jsem začal její postavu doslova nesnášet, protože tak negativní nevěstu jsem neviděl a upřímně jsem litoval jejího nastávajícího. V druhé polovině, která se zaměřuje na její sestru, se ale příběh trochu rozmotá a vy poznáte, že jde o dva naprosté protipóly, chladnou a smířenou negativní Kirsten a hysterickou (ale s mírou) a pozitivní Charlotte, jak v názorech, tak i v barvě vlasů, aby se to nepletlo. Typicky "von Trierovsky" umělecký 8 minutový začátek v totálním slow-motionu v podstatě připravuje na hypnoticky pomalou zkázu v ničivém finiši a emoční megahardcore herců s brutálním pocitem bezmoci a odevzdanosti, soustředěný na pouhé tři osoby v odlehlém golfovém sídle, budovaný minimem náznaků... Vizuální artová lahůdka (tak, že už to zavání von Trierovou samolibostí), která vás přinutí zamyslet se nad tím, jak byste se zachovali vy, kdyby se opravdu blížil neodvratitelný konec světa a vy jste to věděli dopředu... 21.12.2012, nechme se překvapit. "Země je zlo. Nikomu nebude chybět." (20.02.2012)

Lars von Trier je většinou borec, ale tohle mu nežeru. Nečekal jsem nic, což jsem udělal dobře, protože jsem dostal ještě míň. Ok, libila se mi Kirsten Dunst, která se konečně od podělanýho Spidermana vzpamatovala a zase je v rovině, kterou u ní mám rád. Taky další herci v menších rolích potěšili, ale jenom tím, že tam byli, né tím, že by se mi jejich postavy líbíly. První polovina svatební nenapovídá vůbec, že by to mělo být sci-fi...a je to nuda. Druhá polovina naznačuje, že se něco sci-fi děje, ale stejně se skoro nic neděje... a je to nuda. Mě je jedno, jak moc to je sci-fi, ale neni mi jedno, že jsem se u toho tak moc nudil. Skoro tak, jak u filmů toho ruskýho režiséra, kterýho každej tak uznává, ale já ne... (myslim, že Tarkovskij). Takže hlavní minus je, že to bylo hrozně zdlouhavý a skoro nic se tam nedělo... a to byla ta hlavní nuda, protože vic mě zajímalo, kolik ještě zbývá do konce a všechno ostatní, protože jsem věděl, že i když u toho budu dělat něco jinyho, tak mi stejně nic neuteče. Neuteklo, děj jsem stihl všechen, leč sic tyč moč syč pič... (05.03.2012)

Kamarádka mě pozve na svatbu, vezmu kameru, začnu natáčet dění okolo a pak vám ji pustím. Nemáte ponětí o co jde, nemáte z toho žádný zážitek, protože nikoho neznáte, nic vám to neříká. Jste vhození do rozjetého děje a prokousáváte se nudnými dialogy. Pokud vás nezaujme prvních 5-10 minut, s radostí to můžete zabalit, nic nového v tom nebude. Z druhé části (film je hodinově rozpůlen na půl) jsou nejlepší asi poslední 3 minuty. Za mě si tohle vážně koketovalo s odpadem a ta jedna hvězdička je asi jen za dokonalý hrudník Kristen. Melancholii si tak můžu akorát zařadit do pomyslné kategorie Ocenitelné ale nudné. Na závěr bych si snad jen vypůjčil větu od Justine (Kristen Dunst) I think it's a piece of shit. (18.04.2012)

Jsem v rozpacích. Z tohohle teda melancholii nemám ani náhodou. Lars fon Trychtýř se moc nepředvedl a povedlo se mu unudit mě téměř k smrti. Když už jsem viděla světlo na konci tunelu a sápal se po mě sám vůdce, procitla jsem díky působivému závěru, kdy se Melancholia řítila k Zemi. To a můj drahý Alexander Skarsgård mě jako jediné z celého filmu upoutalo. Takže co si budeme povídat, velká bída. (29.07.2012)

Melancholia je z Trierových filmů ten, který mě na první zhlédnutí docela zklamal, protože v něm chybí nějaký ten wau prvek, kontroverze, šokování diváka... Jenže s odstupem je to film, ke kterému se čas od času v myšlenkách stále vracím a vždycky, když někde zahlédnu něco z žánru scifi, uvědomím si, jak je Melancholia svou normálností vlastně geniální. (22.01.2017)

Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny. Člověk chce být pánem vlastního osudu, snaží se jím vší silou být, a pak najednou zjistí, že je tu něco, co se nedá ignorovat, překonat ani vyřešit. A že to není „výzva“ ani „šance“. Je to průser a to fatální. Nehledala jsem v Melancholii symboly a významy a nebudu ji rozpitvávat. Nechala jsem se vtáhnout do atmosféry nezvratného osudu, který není tak milosrdný, aby vás smetl dřív než stačíte říci WTF, ale valí se na vás hezky pomalu, abyste si tu agónii a bezmoc mohli vychutnat a pocítit, jak je každá další minuta delší a tíživější, asi jako když sedíte v čekárně a víte, že doktor odkládá chvíli, kdy si vás zavolá a řekne, že jste vyhráli v loterii a zapíšete se do odborné literatury. A pak si začnete přát, aby ten velký prsk už třesknul. Protože nejhorší není potopa, ale sledování, jak zvířátka nastupují do archy a vy jste v loji. (13.03.2019)

Veľmi som sa tomu bránil, ale do pol roka prišla repríza. Jedna išla dole za všetky tie rádoby artové záležitosti, čo si Lars nevie odpustiť. Z úvodných titulkov som bol vždy tak vytočený, že som to musel vypnúť. Jedného dňa som sa premohol a predstav si, že tam neboli iba samoúčeľne prehajpované zábery v slow-mo, ale zmysluplné dotvorenie deja, ktoré rafinovane máš pochopiť až (sa príbeh blíži) ku koncu. Dejové rozseknutie bolo tiež brilantne vymyslené a je cítiť ako to Trier mal pevne v rukách a že, že to bude fungovať. Úplný záver bol na človeka, čo razil cestu Dogme '95, našťastie a moje milé prekvapenie až Bayovských rozmerov. (18.03.2020)

Lars von Trier je tak ekcentrickým režisérem, že jsem jeho děly fascinován a zároveň totálně zmaten. Melancholia pro mě byla přijatelnější a snesitelnější než dvojdílná Nymfomanka, ale třeba zmínit, že mě nijak kulturně neobohatila, což já od kvalitních filmů očekávám především. (26.06.2020)

Tohle je pro mě jednoznačně filmovej zážitek a Lars se melancholicky utrhl ze řetězu a nahnal velmi zvučná jména na jednu hodně nevydařenou a váznoucí svatbu. Nějak jde všechno šejdrem a nevyhnutelná apokalypsa je všudypřítomná. Určitě tohle není nic pro milovníky komiksovek a akčňáků. Na potřetí dávám plný počet. Ta melancholická atmosféra mě vtahuje, jako magnet. (05.03.2021)

Od Triera jsem očekávala cokoli. Po jeho Antikristovi jsem se trochu bála udělat si další výlet do kina na jeho film. Ale podlehla jsem. Především díky traileru, který si mě prostě získal. Melancholia je výborný film. Překvapivě mírný, co se týče zobrazení. Ale ostře mrazivý, co se týče lidský hodnot. Absence vyšší moci, žádná útěcha na konci. Prostě jen smrt. A Wagnerova hudba? Ten úvod extrémně zpomalených scén? Jestli toužíte po silném zážitku z filmu, pusťte se do Melancholia. A na to že je mi Kirsten Dunst ve svém hereckém projevu dost protivná, tady byla úžasná. Přečtěte si celou recenzi. (20.06.2011)

Trierova vysoká filmová. Opět daleko za hranicí únosnosti, co se týče záživnosti některých částí a především první poloviny. Ta i když ve mě prohloubila odpor k vdavkům, tak žádnou, jinou hlubší odezvu nevyvolala. V první polovině také až netypicky málo krásných zpomalených obrázků. Jestli-že byla první polovina chudá na vyvolané emoce, ta druhá pocity vyhání do extrému. Každopádně nejočekávanější se vyplnilo! (SPOILER:) Lars dokázal svléknout Kirsten a moment kdy leží nahá na skále u řeky, ozářená modrou září Melancholie, byl pro mě do té doby vrchol snímku. Hlavní důvod proč jsem ovšem upustil od diplomatických TŘÍ, bylo právě to, na co čekal zřejmě každý, kdo se film odvážil navštívit. A to jak Trier zobrazí slibovaný konec světa. Viděl jsem už tisíckrát snahy filmařů o vyhlazení lidské rasy. Žádný ovšem nedokázal na diváka přenést takovou tíhu sklíčenosti a pocit vlastní nicotnosti jako Konec s nálepkou Made in von Trier. (24.06.2011)

V tomto případě se s Trierem rozcházím skoro na plné čáře. Konverzační nuda a pár hezkých obrázků, to je na dánského bořiče konvencí trochu málo. Snímek zachraňuje pouze Dunst, která hraje přesvědčivě a mohla by se stát klidně Trierovou dvorní dámou. Ale příště by to chtělo zamířit hlouběji, tam kde jsme se pohybovali v Antikristovi. (09.05.2012)

Patetické. Unylé. (Blíží se konec světa, nejspíš to nepřežijeme. Pojďme si tedy postavit týpí.) (18.06.2012)

Z tohohle se ještě budu vzpamatovávat dlouho. Ani moc nechápu, jak se Trierovi podařilo tak skvěle navodit tu tíživou, depresivní atmosféru s takovým minimem prostředků. Na můj vkus je tempo však místy až moc pomalé, proto jen nadprůměrné hodnocení. (03.11.2012)

LvT pod záminkou kreativního procesu znovu otevřel ventil a mnozí jeho věrní fandové (zejména ti, které si získal antikristem) začali asi samým štěstím padat do mdlob, zvlášť poté co zjistili, že Melancholie není apokalyptický snímek v pravém hollywoodském slova smyslu, ale intimní dvouhodinová zpověď o hlubokých depresích autora. Je asi jasné, že na papíře to pro většinu z nás, konzumnějších diváků, kteří si pod slovem metafora představí výrazový slovník, nezní jako extrémně přitažlivé téma. O to překvapivější je, že jde o docela přístupný snímek. Vezmeme-li v úvahu od koho a hlavně o čem ve skutečnosti je. Funguje totiž, aniž byste si museli vykládat symboliku 19.jamky, mostku, který nelze překročit, atd. Melancholii si lze totiž interpretovat mnoha způsoby, podstatné ale je, že obstojí i jako komorní drama odehrávající se v "mírně" depresivní a apokalyptické atmosféře (konec veškerého života ve vesmíru) a jako sonda do chování lidí ve vyhrocených situacích. Po vizuální stránce jde o fascinující podívanou, možná to Trier trochu přehání s close-upy (hand-held) a neustálým zaostřováním/rozostřováním, vynahrazují to ale některé záběry, které jsou pro oko extrémně přitažlivé a navozují skoro až fyzicky nepříjemné pocity beznaděje. Vážně jde o velmi optimistický film. (04.12.2012)

Poměrně pěkné, inspirace Rodinnou oslavou více než patrná, 19. jamka potěšila, nepochopitelné chování mužovo zaskočilo. Brzy si asi budu muset přiznat, že mám toho Triera vlastně rád. Ikdyž vzhledem k nymfomaniackému šlápnutí vedle to asi ještě pár let počká. (18.02.2014)

Prvý film astronomického leta, v melancholickom čase, keď sú prvé letné dni chladnejšie než celá jar, a ja idem sám do kina v cudzom meste, kde ma všetxi odmietli, s hroziacim Mesiacom visiacim nad plátnom v roztrhaných oblakoch a pri poslednej scéne zaznie z vedľajšieho dvora With or Without You.. ___ urobili pre účinok určite viac než Larsova prekliata roztrasená kamera v naťahovaných scénach, ktoré MELANCHÓLIÍ zbytočne berú značný kus atmosféry. (23.06.2018)

Jsem rad, ze jsem tento film videl. Jeden z nejlepsich Trierovych za posledni dobu. 7/10 (25.05.2011)

Přestože znalost předchozí Trierovy tvorby může diváka na formální stránku snímku částečně připravit, tvůrce opět překvapí tentokrát nikoliv (pro něj) netradičními výrazovými prostředky, jako spíše kombinací již znamých. Po ultra-stylizované úvodní sekvenci a ryze ruční kameře v první části zvané Justine, dojde pak ve druhé závěrečné polovině k jejich částečné interakci. A k propojení motivů (nejen) z úvodu. A tím mě Trier (znovu a zase jinak) dostal. Krom množství otevíraných témat, která rezonují na strunách dosavadních vlastních prožitků, je to také velmi svojská atmosféra (užité prostředky v kombinaci s hudbou), jež zanechá skutečně silný dojem. Ve výsledku to pro mne byl svým způsobem až meditativní zážitek. Dovolím si úvahu: určitým úhlem pohledu lze na tvrzení Justine nahlížet jako na první tezi - pouze na naší planetě je život a Claire jako druhou - ale co když ne? Závěrem snímku však Trier celou tuto otázku ani ne tak relativizuje, jako spíš smetává ze stolu. Jistěže, ve velikosti vesmíru je celé počínání živočichů na planetě zvané Země zcela bezvýznamné. A že bychom představovali jediný "život" v universu? Za sebe dodám, že pokud vše na nebi, k čemu v noci zvedám hlavu, není pouhý vtip, tak je to prakticky nemožné. Proč je tedy člověk jako druh tak arogantní? Otázkou - interpretačně zcela otevřenou - zůstává, zda je film právě o tomhle. - - Po druhém zhlédnutí přidávám ještě poslední možnou hvězdičku za odvahu, s níž se Trier chopil ne právě obvykle slučovaných žánrů, které spolu pod jeho filmařskýma rukama bez problémů fungují. -- (05.06.2011)