Melancholie

Můj oblíbený dánský sadista nechává své diváky vydechnout v pauze mezi Antikristem a Nymfomankou. A daří se mu to. Vykašlete se na devatenáctou jamku a prostě si tenhle vizuálně téměř dokonalý apokalyptický skvost řádně vychutnejte. (25.03.2014)

Melancholia je příběh dvou velmi odlišných polovin, z nichž první rozvláčně popisuje poměrně nevydařenou svatbu jedné z nich a ta druhá následující situace okolo beznadějného čekání na možný náraz cizí planety do Země. Stejně jako jsou obě poloviny žánrově odlišné, tak jsou pochopitelně odlišné i kvalitativně. Co se týče té svatební, tak ta mi přišla až moc roztahaná a vlastně vcelku i nezajímavá, protože chování a psychologie postavy nevěsty - Kirsten Dunst, mi přišlo dost zvláštní a vzhledem k okolnostem dost nepochopitelné. Druhá polovina mi pak přišla více logičtější, což v souvislosti s nárazem planety nezní moc normálně, protože v ní dostala prostor opět herecky zazářit Charlotte Gainsbourg, která lehce nevýraznou, mdlou, zato však krásnou Kirsten Dunst po herecké stránce strčila lehce do kapsy, té tak nepomohla ani nahota, za kterou se však v jejím případě vážně nezlobím. Zoufalost z bezvýchodné situace a bezradnost je určitě namístě, a tak je Melancholia dalším z těch depresivních filmů Larse von Triera, který i přes svou bizarnost cestu k divákovi najde. Rozhodně víc než Antikrist. (03.04.2014)

Melancholie je krásná, ať už mluvím o filmu, či o pocitu. Trochu mě rušilo rozdělení filmu na dvě kapitoly, které jakoby spolu ani pořádně nesouvisely. Chtěl jsem se dozvědět víc o Justinině rodině, minulosti, o tom, proč její svatba dopadla, jak dopadla. O to víc se mi možná postavy zažraly pod kůži. V jejich společnosti sice strávíte jen pár dní, fakticky o nich vlastně nevíte vůbec nic, přesto ale máte pocit, že je znáte celé věky. Je obdivuhodné, jak intenzivní pocit smutku z vás Trier dovede vyždímat končícím světem pouhopouhých čtyř charakterů. Jejich osud vás chytne za srdíčko mnohonásobně silněji, než všech těch budulínů, co zašlápl nějaký ten zlý transformer. Melancholie je krásná. Když si ji však k sobě pustíte moc blízko, zničí vás. (05.06.2014)

Proč každý mimo USA natáčí tak nezajímavé a hloupé filmy, proč se ti křupani z Dánska, Anglie, Německa, Švédska, Polska vůbec snaží natočit kvalitní filmy jako Američané? Krucinál, pochopte, že vy na to nemáte! Tak přestaňte už točit takový kraviny, jako je Melancholia! Kirsten Dunst musela dostat balík od toho nácka Triera, aby odhalila své nahé tělo. Tohle je od prvního záběru nuda a ztráta času. Nezajímavý děj, špatný scénář a co je na tomhle filmu nejhorší je kamera! Absolutně nepochopitelné, jak s touhle blbou třesoucí se kamerou může někdo natočit film, copak nemají stojan? Kameraman, režisér, vlastně celý ten severský filmový štáb by měl dostat přes hubu za tuhle kravinu a radfěji by měli prodávat hot doky ve fastfoodu, než se pokoušet napodobovat Američany - pány filmového průmyslu! Přitom v tomhle filmu hrají známé tváře, jako John Hurt, Kiefer Sutherland, oba Skaalgardové a samozřejmě krásná Dunst. Nechápu tak vysoké hodnocení u takovéto kraviny, no, jo, ty názory. (17.03.2015)

Na film jsem byl nalákán argumentem, že jeho atmosféra je strašidelnější než u kdejakého hororu, jinak bych se na něj pravděpodobně nepodíval, neboť si takovýchto "festivalových rádoby art filmů" užiju dost jednou za rok ve Varech. Ona vychvalovaná extra tíživá atmosféra na mě dopadla možná až v posledních pár minutách, ale jinak jsem se u většiny filmu, především v první půli, upřímně řečeno nudil. Kdybych u toho nepopíjel - což jednoznačně zvyšuje zábavnost většiny filmů, tak bych to snad ani nedokoukal. Navíc většina postav (kromě Jacka Bauera) mně byla celkem nesympatická, což celkovému dojmu též moc nepřidalo. (16.08.2015)

2016 konečně viděno za jasného jarního odpoledne. Přesto zásah na komoru. Možná i proto, že kromě jména režiséra a Kirsten Dunst, jsem o filmu nic nevěděl a postupně si tak mohl objevovat a pokoušet se chápat. Jeden z mých nejsilnějších filmových zážitků. Krása, marnost, dekadence a, nečekaně, melancholie. (06.04.2016)

V Melancholii je možné vidět marnost, beznaděj a trapnost, ale i povznesenost a upřímnost. V první polovině jsem smysl nepochopila, druhá část pro mne představuje nejlépe stravitelnou variantu sci-fi. Celkově průměr. (22.01.2017)

4* za vizual, hudbu a znovu za vizual. Svatební scenu jsem nepochopil ani trosku a urcite mi nebude chybet. Modrá nikoli zelená planeta je krásná a chtel bych ji mit jako nepravidelnou soucast vyhledu. (07.03.2018)

Nevšedny film o konci sveta,ktory prevyšuje väčšinu katastrofickych filmov v ktorych sa vždy najde jejaky hero ktory v poslednej sekunde odvrati zanik sveta.Melancholia je rozdelena do dvoch časti.A po pravde neviem ktora je lepšia,či ta prva nazvana Justine,ktora sa odohrava počas svatby samotnej Justine ktoru skvelo zahrala Kirsten Dunst.Alebo ta druha Claire ktora je uplne ina ako prva čast.Podobne ako su rozdielne obe sestry.Vdruhej časti sme svedkami neodvratnej katastrofi a nasledneho konca sveta.Ten napokon prekvapivo najlepšie zvlada psychicky labilna a depresiami trpiaca Justine(jej postavu môžeme chapat ako filmove alter ego samotneho režisera),naopak manžel Claire sa zachova ako sebecky zbabelec a samotna Claire sa začne spravat histericky.Film zaujme niekolkymi krasnymi zabermi,vratane vizualne skveloho začiatku,za zmienku stoji aj skvela hudba,kamera a herecky vykony. PS.678 to je počet fazul v tej flaši na svatbe. (12.08.2018)

Je v tom vidieť náznaky Vintenbergovho FESTEN a Kubrickovej 2001, onú väčšiu psychologickú hĺbku, či obrazovú detailnosť (nerátajúc prvých 8 minút) to nemá. Dalo by sa povedať, že z hľadiska Trierovho novodobého repertoáru je toto asi jeho najväčší úlet (áno, netrepem). Jednak je to mestami rozťahané, jednak zas poriadne zaujímavé (pričom je to bez pointy). Stále však nepohŕdnem maestrovým štýlom. Všetky jeho filmy hold nemôžu byť o antikristických ježibabách a nymfománii úchylných filozofičiek. (19.06.2019)

Nuda jak sviňa. Supernuda. Nedodíváno. (0%) (06.03.2020)

Kirsten ještě nebylo ani 30 a ukazuje tu ty svoje čudlíky. Film je jednak strašná nuda, půlka je z košaté bobáčkovské svatby a druhá je ještě plnější filozofování a emočních výblitků a to není můj šálek, i když diváka si to určitě najde. Takže zajímavá je snad jen ta vizuální stránka plná hodně zpomalených záběrů. 4/10 (15.08.2020)

Já těmhle věcem zvaným umění moc nerozumim. Nedokážu posoudit, nakolik to je nebo není umělecký dílo, vím ale co cítím, když něco podobnýho vidim. Skoro půl první hodiny jsem myslel, že to vypnu. Tak moc mě bolely z tý podělaný kamery oči a hlava, že jsem sledoval obraz jen napůl oka, než jsem si zvxknul. Co se týče filmu jako takovýho, první část je vážně pěkně rozvleklá nuda, a ani zbytek neni vlastně bůhvíco, ale i když za něco stojí jen poslední půlhodinka, nebyl bych spravedlivej, kdybych tvrdil, že jsem to nesledoval se slušnou dávkou pozornosti. Prostě, něco to do sebe má. A Dunst to teda není, protože ta jak je hezká, tak je i nudná. 55%. (04.03.2021)

Pacilo sa mi ked sa planetka blizila k Zemi, ale vacsina scen a nejaka skryta symbolika isla uplne mimo mna. (10.07.2021)

Planeta Melancholie a její sestra Paranoia. Hned zezačátku, hudba od Wagnera naháněla husí kůži. Justine neustálé smutná, neustále se od ní něco očekává. Na vlastní svatbě sedící v koutě. Neustálý tlak, od rodiny, šéfa, ženicha a od planety neúprosně blížící se k naší zlé Zemi. Clarie ustaraná, ustrašená a Charlotte Geinsbourg ukazuje, že je úžasně nadaná herečka. Každá z kapitol ve mně evokovala troj-dělení antické tragédie. Expozice (šťastná, začátek svatby/idylický rodinný život), konflikt (náznaky od začátku, rodinné problémy/psychické nemoci) a katastrofa, která v obou částech mluví za sebe. Konec světa jako něco intimního, pohodlného, s čím se každý musí vypořádat sám. Výborný John Hurt. Efekty krásné, ale hlavně ten zvuk. V kině to hučení a otřásání zněly tak skutečně, až jsem se málem koukal nad sebe, jestli se něco neblíží z oblohy. Sobecké "Melancholie narazí do nás" ale žádné "My narazíme do ní". Proč se Udo Kier nemohl na Justine ani podívat? A jaký je význam 19. golfové jamky? (08.05.2023)

Legendární dánský provokátér Lars von Trier si nikdy nebral servítky a už téměř čtyři dekády se mu daří diváky okouzlovat svými vyhraněnými názory, které si mu pokaždé nějak dařilo zakomponovávat do jinak vypointovaných snímků.. A i když moc fanoušků v posledních letech asi nezískal a přetrvává obdiv za kultovní seriál Království, anebo netradičně pojatou gangsterku Dogville, tak stejně není nutno ho jako tvůrce podceňovat, či na jeho tvorbu v nynějším století úplně zapomenout.. Melancholie je příběhem smutku, beznaděje a taky dvou rozdílných polovin, jejíž pojítko už si musí možná každý vyložit po svém. Zatímco první polovina ve štěstí a veselosti hledá smutno a depresi, pokouší se druhá paradoxně o opak. Přece svatbě se neříká veselka jen tak, ale von Trier nemá zábrany nové pouto zneuctít. Ze sne všech malých dívek ždímá zármutek a v lidech odkrývá jen to nejhorší.. Načež druhá polovina, která kompletně mění náladu a vůbec celý žánr filmu, vnáší do přirozeného nástupu deprese a existencionální krize nádech ironie a radosti.. Atmosférická lahůdka kritizující kromě snobství snad i neovlivnitelnou pomíjivost života. A pro co nejromantičtější vyprávění si navíc půjčuje surrealistické náhledy na svoje dva světy.. Melancholie v sobě skrývá kromě sociální kritiky, feministického nádechu, především ironii, kterou rozmotává především nad eskalující rozkoší blížícího se konce světa.. Nebe je dole, zkáza je spása a svatý obřad je poslední kapka pro spuštění apokalypsy! 75% (10.03.2024)

Trier definitivně podlehl manýrismu a vykrádá sám sebe. Jeho story o konci světa navíc postrádá po dramaturgické i fyzikální stránce logiku. První polovina nastolí spoustu otázek, na něž autor záměrně odmítá odpovídat. A k čemu to vlastně celé je? (29.05.2011)

Filmy LVT se hodnotí velmi velmi těžko.I bez ustřihnutých či provrtaných částí těl je to pro mně stále zábavné precizně zahrané a dokonalou hudbou s fámozním audiovizuálním začátkem natočené dílo. (09.06.2011)

Aj napriek dokonalej vizuálnej stránke som bol dosť sklamaný. Nejako ma to nezasiahlo, postavy mi liezli hore krkom každá jedna, dokonca aj ten malý chlapec :-D. Potom sme si s priateľkou a kamošom sadli, rozobrali si naše dojmy, pocity, jednotlivé symboly a scény, vyspal som sa na to a voalaa - Melancholia sa mi páči :) (aj keď patrí medzi slabšie diela) [ArtFilm Fest 2011] (01.07.2011)

Takhle vysoký hodnocení? Něco sem si přecetl o slovu melancholie a celý film je významem tohoto slova protkán, ale mě to absolutně nic neřeklo. Po hodině sledování zmrvené svatby, sem si řekl, sakra tady je něco špatně. Ve zbytku filmu koukat zas pro změnu jen na oblohu mě taky zrovna nenatchlo. Ke konci sem už koukal na hodiny v kolik to utrpení skončí. Jedna hvězda za Udo Kiera. (10.07.2011)