Režie:
Claude LelouchKamera:
Gérard de BattistaHrají:
Audrey Dana, Jacky Ido, Dominique Pinon, Anouk Aimée, Zoltan Butuc, Christine Citti, Zinedine Soualem, Judith Magre, Massimo Ranieri, Sylvain Dieuaide (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Ve filmu se promítají nejdůležitější události minulého století, které zasáhly tak či onak do života všech protagonistů. Dějové linie započaté v minulosti, se v jedné chvíli protínají v událostech pozdější doby. Hlavní postava Ilva vzpomíná na své předchozí vztahy se dvěma Francouzi, dvěma Američany a Němcem. Do Francie přišla jako malá se svou matkou Sophií. Seznámily se tam s promítačem Mauricem, který se dívce stal skvělým otcem. Pak vypukne druhá světová válka. Maurice, který se účastní odboje, je spolu s devatenácti dalšími náhodnými cestujícími zajat a má být zastřelen za to, že někdo v metru spáchal atentát na dva německé důstojníky. Ilva jde za otce prosit, setkává se s německým důstojníkem Horstem, který otci skutečně pomůže a ona se stane jeho milenkou. Při přípravě další odbojové akce přichází Maurice o život. V Paříži, kde Ilva pracuje jako uvaděčka v kině, se mezitím chystá její zatčení, protože měla poměr s německým důstojníkem... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (15)
"Kam mě to vedete ??" - "Jestli máš rád kino, tak do ráje !!" Opravdu dlouho, což se mi běžně nestává, jsem koketoval s plnou palbou, protože Lelouchovo řemeslně precizní a především překrásné vyznání Ces amours-là vypadá jako hrubě nedoceněný snímek, nad čímž se však zde už jeden tak nějak ani nepodivuje, nicméně na mě i přes lehce křečovité oslí můstky sjednocující příběh nesmírně zapůsobil !! A ten famózní soundtrack, který ve finále graduje jako o život, dua Laurent Couson, Francis Lai budu z hlavy dostávat ještě týdny.. ()
To, že Lelouch v úvodu věnuje film divákům za padesát let sledování jeho filmů napovídá, o čem film bude pojednávat. A opravdu v tomto směru své příznivce nezklame. Naprosto skvěle motto filmu vystihne písnička "Les deux oncles", kterou jeden z hlavních protagonistů zazpívá Ilvě téměř v závěru filmu. Škoda jen, že Anouk Aimée ma ve filmu pouze malé cameo ()
Francouzská kritika film hodnotila špatně hned po uvedení do kin a není se čemu divit. Je to jeden velký omyl. Lelouchova poetika a válka nejde dohromady, V té válečné části měla být jiná hudba, mělo to být pojato jinak, adekvátně situaci. Snová atmosféra ve válečné vřavě – fakt průšvih. (Podobný "poetický omyl" s koncepcí celého filmu zažil Menzel s Hrabalovým králem, stejná katastrofa s osvědčeným co najednou nefungovalo). Ale finále je grandiózní a závěrečná část s retrospektivou autorových filmů a gradující hudbou je pocta filmovému umění možná až moc opulentní, ale svým způsobem strhující a poukazující kdo je tady pánem (velký mistr, tentokrát kouzlem opojený aneb i mistr tesař se někdy utne). ()
Baví mě nezvyklé podání v jakýchsi útržcích, míchající minulé s budoucím, baví mě kabaretní či estrádní tón (oproti klasickým muzikálům), baví mě životní nadhled i melancholická retrospektiva, která oslavuje život a hlavně lásku, takže si může dovolit zatracovat politiku i historická fakta. Kdyby ten příběh lehce neklopýtal, bylo by to dokonalé. ()
Lelouchova epopej se opět obrací k celoživotnímu námětu pana scenáristy, velké osudové lásce. Již podruhé Lelouch navázal na dřívější film (poprvé tak učinil ve filmu Šťastný nový rok, do nějž zakomponoval ukázky z Muž a žena), zde se vše vrací ke snímku Celý jeden život. Podobně se i zde splétají osudy několika lidí. Lelouch se vyznává ze své padesátileté lásky k filmu a jak jinak, než způsobem pro něj typickým, na rozvinutých postupech nové vlny založeném. Pro milovníky Harry Poterů, Iron manů a obdobných filmů tohle rozhodně není. Tak na Ces amours-là prosím nečumte, protože tady se nečaruje na plátně, ale na režisérské stoličce. ()
Galerie (18)
Zajímavosti (1)
- V kině se promítá snímek Den začíná (1939). (Snorlax)
Reklama