13 samurajů

Samurajská férovka, kde si hned v úvodu dva řeknou, že si to na konci rozdají a půl filmu je luxusně natočená příprava na bitvu, jaká mně osobně už nějaký ten pátek na plátně chyběla. Miike je výtečný, např. způsob, jakým představí zloducha a nabídne synekdochu jeho lotrovství, je děsivý a démonický. 13 bojovníků má opravdu starosvětského ducha a nic na tom nezmění ani krev a bláto. Je to překrásná heroická epika o hrdosti a oddanosti ideálu, kterou jsem si užil jako už dlouho žádný "akční" film ne. Woo i Chan se mohou jít se studem zakopat, takhle se dělá pravý rachot! (04.12.2010)

Samurajská tematika mě nikdy moc nelákala ale přesto musím uznat, že mě úchyl Miike dcoela překvapil a myslím si, že v rámci žánru samurajských filmů (Tarantino by možná potvrdil) se jedná o jeden z nejlepších kousků, které jsem měl tu čest shlédnout. První půlka sice příliš nezaujme, protože se v ní vedou nepříliš zajímavé dialogy, během kterých se divák postupně seznamuje s hlavními aktéry ale jakmile začne závěrečný souboj je se na co koukat a i přes zbytečnou délku si ho akční fanoušci (a samozřejmě fanoušci žánru) jistojistě užijí. (06.08.2011)

Tak přímočarý film, ve kterém nedojde k jedinému zvratu, jsem už dlouho neviděl. Dost mě to překvapuje, protože z jiných samurajských děl jsem zvyklý například na různé zrady a podobné zápletky. Zde nic z toho není, děj plyne z bodu A do bodu B naprosto nevzrušeně... Samozřejmě nelze Miikemu upřít profesionální zručnost, ale přesto mě toto dílo nijak zvlášť neohromilo. Hlavně pokud budu porovnávat. Film je opět debatou nad kodexem samurajů, jenže to je nadhozeno snad v každém podobném díle. Takže vlastně to úplně jediné, co mě na filmu vážně zaujalo, je fakt, že se odehrává v roce 1844. Diegetický svět je ale vykreslen smutně černobíle, záporák je pak téměř karikatura. Doma si asi zlepším náladu Vlkem samotářem s dítětem, nebo nějakým Zatoichim... (04.12.2010)

Dokázal jsem se přinutit zhlédnout první hodinu tohoto akčního a krvavého bijáku. Během této hodiny jsem ovšem neviděl jedinou akci. Jediné, co mě nutilo udržet pozornost, bylo, že jsem si maloval tabulky a zapisoval všechna jména, která ve filmu zatím padla, abych se vůbec zorientoval, kdo komu kdy ublížil nebo kdo se tak vlastně vůbec jmenuje. Uznejte sami Naritsugua, Mamiya, Shimada Shinzaemon, Makino Yukie, Akashi a Owari, poslední dva zmíněné jsou jakési dva klany. Ne, nepochopil jsem hierarchii těch klanů ani smysl šógunových samurajů nebýt jiných filmů. Celkem jsem zde viděl jen několik setkání postarších samurajů, kteří vcelku kecali o ničem a dost podivně se tomu furt smáli. Asi to byli nějací uznávaní muži, ale z toho filmu to tolik nepůsobilo. Po hodině žvanění jsem zjistil jen to, že 13 samurajů se konečně dalo dohromady, aby se postavilo padouchovi, kterým nebyl nikdo jiný než krutý panovník, který se obveseluje střílením šípů do dětí, usekávání končetin ženám apod. (Mám dojem, že se jmenuje právě Naritsugua, ale ruku do ohně za to nedám). Nakonec mě přemohl spánek a vysvobodil mě z uzoufání nudného filmu, o kterém všude čtu, že je to jeden z nejlepších akčních filmů. Nedalo mi to však a v rámci vlastního sebemrskačství jsem si později pustil druhou polovinu filmu. Přesně jak jsem si myslel. Dlouho očekávaná akce konečně přišla. Samurajové, aby si nadběhli Naritsuguovi, potkali několik zaprodaných roninů. Bitka to byla ale krátká a roninové zbaběle prchli. Srabi. Očekával jsem s napětím dál. Film dostal dramatický zvrat, když se 13 bojovníků dozvědělo, že Naritsugua prohlédl jejich past a povolal na 200 bojovníků. Situaci to 13 zabijákům trochu zkomplikovalo, ale poté, co jich asi sedmdesát zařvalo v několika pastích se karta obrátila. Čekal jsem cokoliv. Čekal jsem přehnané bitky, kdy zezadu nikdo nebude útočit, čekal jsem přehnané souboje proti přesile a spoustu výkřiků a máchání katan. Jak jsem byl ale vyveden z omylu. Film naservíroval tak syrové souboje, tak realistické způsoby zabití, že ještě teď mám pocit, že jsem byl toho všeho svědkem jako nějaký nezúčastněný vesničan, který tu genocidu pozoroval z povzdálí. Břinkot katan zní v uších ještě teď a já zas o něco více respektuji postarší upovídané samuraje, ať už jsou z jakéhokoliv klanu. Uznávám, že to co jsem psal v první části, bylo jen nerozvážné plácání slamy. Film je nejspíš opravdu největším akčním neamerickým trhákem poslední doby. Jen si dovoluji malou poznámku nakonec. Chtěl bych být zvukařem tohoto filmu a mít v databázi jen tři zvuky a to: švist, břink a uááá. Asi bych se uklikal k smrti, než bych je všechny a za sebou hustě rozsázel do druhé poloviny filmu. (23.05.2011)

Pomalší začiatok, našťastie však nie nudný. Neskôr sa dej rozbehne a naberie tie správne obrátky. Pôvodnú verziu z roku 1963 som síce nevidel a neviem, nakoľko sa drží predlohy, ale zaregistroval som tu inú paralelu, a síce s filmom Sedem samurajov (1954) od Kurosawu. Je tu mnoho scénok, ktoré tento film pripomínajú, aj keď samozrejme, ide o rozdielne filmové pointy a príbehy. Nie je to však na škodu, filmu to len prospelo. No a ten koniec. Tu môžem konštatovať iba jedno. Veľkolepejší, epickejší, krvavejší samurajský masaker som ešte nevidel, na takéto niečo vo filme sa len tak ľahko nezabudne. 85/100 (06.05.2014)