Pandořina skříňka

Melodrama s tragickým a ulepeným vyústěním, které je sice zdatně natočeno, ovšem samotný příběh není nijak světoborný či strhující a tak potěší spíše jednotlivé scény, než kompaktní celek. Milovníci němé kinematografie si ve snímku najdou to své a věřím, že rozvést vyprávění o zhoubném ženském vlivu a iluzivní kráse, díky které jsou muži na kolenou, do obecné roviny, nebude velkým problém. O vyšší hodnocení snímek v mých očích přišel díky kýčovitému závěru a opravdu nehodlám zjišťovat, zda je to vina filmových tvůrců, či autora předlohy. Pokud máte zájem o předválečné německé drama o krásně ženě a její životní pouti, nelze než doporučit... (17.06.2005)

Na němých filmech G. W. Pabsta oceňuji skutečnost, že při jejich sledování bez nadsázky zapomínám na to, že jsou němé a nechávám se unášet příběhem. Což se třeba u Fritze Langa zrovna říci nedá. Pabst je příjemně civilní; snaží se počet mezititulků snížit na nutné minimum; je obrazově nápaditý; není statický. Bude to znít klišovitě, ale mluví filmovou řečí - když chce něco vyjádřit, snaží se to ukázat, nikoliv napsat. Tady se navíc setkal s velmi výživnou látkou nabízející tragický rámec o mužích, jež jejich stravující touha po ženě dožene až na kraj samotného bytí. Ona Lulu v podání skvostné Louise Brooks není žena zlá, jen marnotratně prostopášná. Zná svou cenu v mužském světě a nemá zábrany ji využít. Žije si svým teď a tady a nerada slyší "ne". Bojím se, že ode mne by ho taky neslyšela. (10.03.2013)

(1001) Film se dost nevyváženě zmítá mezi strohou nekompromisností a rozvleklou naivitou. Jestli oni si ti muži nepředstavují ženy jako Hurvínek válku. Až do soudního procesu je to nádherně a výmluvně nasnímané kruté divadlo, které by se docela určitě obešlo bez jakýchkoli mezititulků. Potom se žánr/podání překlopí do jakési podivně překomplikované soap opery v undergroundovém kasínu, kde se toho sice docela dost "stane", ale kdyby celá pasáž ve filmu vůbec nebyla, tak by to podle mě za jedno skoro nebylo poznat (co se týče dějové souslednosti) a za druhé by to byl zcela určitě výrazně lepší film. A závěrečná londýnská kapitola je zase skvělá, zlá a působivá a výsostně filmovými postupy důstojně uzavírá to, s čím režisér začal v první části filmu. Takže myslím vlastně říkám, že filmové řemeslo bylo odvedeno se ctí, ale nedošlo k dobrému převodu knižního dějového oblouku do filmového. "Je divný, že chlast člověk na dluh dostane, ale chleba ne." (10.06.2017)

"Pandořina skřínka" v sobě spojuje několik zajímavých motivů. Je to příběh femme fatale, ale zároveň existenciální dumání nad osudem ženy, je to tragická romance, stejně jako variace na známé téma Jacka rozparovače. Dobrodružné se zde spojuje s citovým, lidsky kruté a násilným. Film má děj, který nemusí, postavy, které jsou zapamatovatelné - nebo vlastně jen jednu postavu - a nakonec i vyznění, z kterého je poznat, že se tvůrci nebáli. (15.07.2014)

Nemusí to být na první pohled zřejmé, ale toto je nenápadná plnohodnotná tragédie. Osud dívky, která se provinila pouze krásou a nevinností (zvláštní to říci o ženě, která žije z pozorností mužů, ale je to tak), ale která byla katalyzátorem tragédie ostatních i své vlastní. Byla hodná, loajální vůči lidem, které měla ráda, na nic si nestěžovala (všechny tyto povahové vlastnosti se ukáží v osmém dějství) a nechávala se využívat. Smutné. Není podstatné, že se jedná o film starý víc než 80 let. Některé postavy by mohly žít i dnes. Rozsahem emocí mistrovské dílo. ■ Ještě přemýšlím nad samotným závěrem SPOILER!!! Alwa odchází, opouští ji a vlastně se ani nedozví, že je mrtvá. Schigolch jí v hospodě puding, slaví vánoce a také nic neví. Pokud to správně cítím, spočívá prokletí Lulu v opuštělosti. (04.02.2013)