Rytmus v patách

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení Škvoreckého textu "Malá pražská matahára", který zde posloužil jako literární předloha. Dle mého soudu je to zdařilý televizní film, se sympatickým obsazením a příjemnými hudebními čísly. Odpustil bych si ale tu vsuvku ze současnosti se zestárlým Dannym - respektuji však právo režisérky na kreativní přístup ke Škvoreckého předloze, které se jinak drží relativně velmi věrně, včetně dialogů. Pro mě osobně příjemná podívaná, u které velkomyslně toleruji některé vady na kráse - už proto, že jsem zde objevil několik zajímavých mladých hereckých tváří, na které do budoucna hodlám zaměřit pozornost (Vojta Dyk, Marika Šoposká, Berenika Kohoutová). (09.04.2012)

Presvedčivý filmový výlet do jedného z najtemnejších období naších súčastných dejín(50.roky).Keď pomaly ale isto začala besnieť komunistická moc a ušetrení jej nebol absolutne nikdo.Spracovanie malo síce nejaké tie svoje muchy(hlavne vela toho swingu a jazzu my začalo postupne prekážať) ale vzhladom nato že sa jednalo"iba" o televízne spracovanie som ochotný to odpustiť.A pol hviezdičky navyše pridávam za zábery zo súčastnosti(starý Danny a eštébák Kunovský),hlavne za ten záverečný epilog ,keď mal Kunovský tu drzosť tvrdiť Dannymu že to bol práve on ,kto ho v tej dobe zachránil! (14.03.2010)

Věrohodná dobovka. Výborné výkony mladých herců, skvělé šlágry i povedené prolínání děje se současností. Škoda některých detailů, jako třeba k dokonalému aranžmá kapely chybělo už jen zpívání na mikrofony, vyťukávání doplňujících informací na obrazovce mělo být uděláno písmem, které odpovídá skutečnému strojopisu a lehce nezvládnutý konec, kdy během vynášení rozsudků musel divák zároveň číst informace, jak odsouzení skutečně dopadli, což bylo celkem obtížné. (15.03.2010)

Před 50. léty oči nezavírám, ale tohle zpracování Dannyho je na hony vzdálené mé základní představě. Někoho možná nadchne (a Švoreckého zřejmě nadchlo) obsazení Dyka, Kotka, Šoposké a Kohoutové, ale právě tahle čtveřice je na celé realizaci to nejhorší. Nevěřím jim ani jedinou repliku a při pohledu na scénu s Tonyou Graves se mi udělalo vyloženě nevolno. Tonya měla zůstat vdaná za Iguo Igua a dál se věnovat hudbě. Dalšími extempóre se zabývat odmítám. Prima sezonu mám docela ráda, Eine kleine Jazzmusik ještě mohu. (14.03.2010)

Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami, nebyl to žádný průšvih, ale zároveň mě to zcela nepřesvědčilo. Zejména tempo bylo pomalé a samotný příběh byl trochu nevykrystalizovaný. Jakoby se autoři nedokázali rozhodnout, kdo bude hlavní figura, o kom a o čem to vlastně bude. Patrně to vzniklo úpravami, které režisérka udělala v původním scénáři. Myslím, že jsem nebyl jediný, komu se zdálo, že dvě hlavní hrdinky, které se navíc docela pletly, najednou rozpracované StB, byly na ten příběh moc. Tím neříkám, že by to vysloveně vadilo. To bych hodnotil jinak. (15.03.2010)