Velké oči

Waltz jako slabina snímku? Kdo by si to kdy doved představit, eh?! Nicméně je tomu tak... jeho Walter je fakt HODNĚ over the top, a bohužel zvládá táhnout dolu i celý delší pasáže filmu. Takovej 110% slizoun by možná nevlastním přičiněním stál za to, snad akorát kdyby byl v půlce filmu opravdu nařčen z pedofilie - jinak čistý zlo. Hlavně kvůli Waltzově postavě jsou nakonec Big Eyes čitelnější, než by měly, a ani nevyhnutelný vyhrocení situace potom nefunguje tak, jak by si jeden představoval. (Protože zápornější ultrazáporák se logicky dostává akorát ještě dál za čáru.) --- A štve mě to, vlastně i docela dost, protože potenciál to vážně mělo - to ne že ne. 1) Některá symbolika neměla chybu - viz Walterovo oko v klíčový dírce nebo krásná bilingvní slovní hříčka "senic-cynique". 2) Amy byla herecky naprosto přesvědčivá, až oscarová, a na rozdíl od Waltze se jí dostalo i solidně napsaný postavy. Líbilo se mi hlavně, že tak insecure vydržela bejt prakticky po celou dobu, i když se nálada a směřování snímku mezitim docela pružně měnily (nezřídka i ve prospěch její postavy). (09.01.2015)

Podvodníků chodí po světě spousty. Někomu je to jedno, jiní nad sebou přemýšlí každou volnou chvíli. Třeba jako Margaret, velmi slušná malířka, které zásluhy upírá vlastní manžel. Zlatým glóbem oceněná Amy Adams (její druhá cena ze šesti nominací) a na cenu nominovaný Christoph Waltz jsou tím hlavním, kvůli čemu si tohle životopisné drama pustit. Oba jsou výborní, jen škoda, že kostky jsou jasně vrženy, charaktery postav až moc čitelné, příběh vlastně až moc jednoduchý. A vakuum mezi postavami nepěkně velké. Tim Burton si pár svých identifikačních značek do něj přeci jen propašoval, a to je jenom dobře. Přesto buď on, nebo spíš producenti jakoby diváky podceňovali a obávali se, že z filmu nepochopí to nebo tamto, a vše zbytečně opakují, rozmělňují, vysvětlují. Jiný Burton, umírněný Burton, hodně klasický příběh, ale vlastně nakonec bavil. Výrazně víc než třeba sterilní a zmatená Alenka. (31.01.2015)

Příběh rodiny Kean je jako takový jistě zajímavým a poutavým tématem na celou řadu hodin, nicméně Tim Burton v tomto filmovém přepisu neudržel mou pozornost ani z poloviny celé stopáže čítající 106 minut. Celý film působí až podivně roztěkaným dojmem, ve kterém je předvídatelná skoro každá scéna či dějový zvrat a celé to nemá skoro vůbec žádný emoční spád. Jako jediný světlý element filmu je zde skvělý Christoph Waltz v roli manipulátora, který celý film táhne vpřed a dodává filmu alespoň nějakou "šťávu". Jinak nic jiného než ubíjející a předvídatelná nuda. (18.01.2015)

Námět nabízí strašně moc zajímavých tématických háčků, na které by se mohl zavěsit. Pro mě je to zejména ten potenciál studie submisivních tendencí a existenciálních krizí předměstských žen v domácnosti, mezi které protagonistka patří i s tím vším day time drinking, zmateným dobrosrdenstvím a sklony k esoterice. Sympatetizující biografie, která ale nedokáže plně zakrýt skutečnost, že její aktérka není nijak zvlášť inteligentní, aktivní ani vlastně zajímavá, je pro mě skvělá filmařská výzva a dokážu si představit režiséry, který by z ní mohli udělat stěžejní dílo, jmenovitě mě napadá Andrew Niccol nebo P.T.Anderson. Burton samozřejmě toho není ani náhodou schopen, protože neumí pracovat s postavami jinak než jako s karikaturami. Amy Adams to naštěstí uhrává po svém a tu křehkou uzavřenou jalovost tiché dobré ženy v pozadí vystihuje prvotřídně. Naprosto to ale nedává miscastlý Waltz, podávající jeden z nejhorších hereckých výkonů dekády, skrze nějž zjevně prosakuje šílený odpor tvůrců k jeho předobrazu. Scéna házení sirek je jednou z nejdebilnějších, co jsem za dlouhou dobu viděl. (01.04.2024)

„V MÉM ŽIVOTĚ BYLO PRÁZDNO. A TO TEĎ ZAPLNIL WALTER…“ /// S postavama, jejichž práce nebyla kritiky valně přijata, mají scénáristi Scott Alexander, Larry Karaszewski dobrou zkušenost. Podle jejich scénáře už Tim Burton natočil životopis ED WOOD (1994). Filmovej osud Margaret Keane má přiblížit utrpení (blonďatý) umělkyně, která v sobě našla sílu a vzbouřila se. Sice zůstala furt blondýnou, ale ani ty nemůžou v Americe takovejhle soud prohrát. Taky je to o umění se prodat. Vždy a všude. Jako z příručky. Řek bych, že tohle se dalo spíš zkazit, než na tom vytřískat ovace davu. Burton předvádí svoji intimnější, umírněnější polohu, nežene se do přehnanejch vizuálních orgií. Jen občas popustí uzdu a třeba naplní supermarket lidma s obrovskejma vočima. Kvůli těm smutnejm dětskejm vočíma si určitě látku vybral. Za nima si totiž můžeme představit jakejkoliv (smutnej!) příběh. Film dvou herců. Půvabný (a hloupoučký) Amy a vychcanýho Christophera. Tak to má bejt. O skutečnejch Margaret a Walterovi Keane. Můžeme kroutit hlavou, můžeme se podivovat, ale skutečnost byla taková, takže vyčítat něco autorům je mimo mísu. A stejně, jako oni neřeší, jestli jde o dobrý či špatný umění, nemá smysl řešit, jestli jde o kýč. Napsal ho sám život, takže si stěžujme jinde. Třeba u pravý Margaret Keane. 3a½! Takže du vejš. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti 2.) Máme doma velký voči. 3.) Thx za titule ,,bloodspill“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (04.02.2015)