Reklama

Reklama

Bobby Fischer versus Boris Spasskij. Šachová bitva, která psala historii studené války... Životopisný snímek zachycuje příběh amerického šachového velmistra Roberta Jamese Fischera, světu známého jako Bobby Fischer (Tobey Maguire). Ze zázračného dítěte vyrostl v geniálního šachistu, který se neváhal postavit sovětským šampionům v čele se svým nesmiřitelným protivníkem Borisem Spasským (Liev Schreiber). Děj snímku vrcholí v roce 1972, kdy se utkali o titul mistra světa v „zápase století“ v Reykjavíku na Islandu. Jejich šachová partie vstoupila nejen do dějin šachu, ale i studené války, protože byla vnímána jako prestižní společenský souboj mezi Spojenými státy americkými a Sovětským svazem. Na cestě k vítězství ovšem nebyli Bobbymu nepřítelem pouze šachoví soupeři, ale i jeho psychotické stavy způsobené prohlubující se paranoiou. (Česká televize)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (192)

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Líp to asi o tak akčním sportu jako jsou šachy natočit nešlo. Samozřejmě žádnýho Bobby Fischera neznám a v šachu uznávám pouze Járu Cimrmana, který ohlásil tak na a17 čímž se zcela ocitnul mimo šachovnici a zaznamenal tak první aut v dějinách šachu, to by Bobby Fischer čuměl. Navíc postava Fischera mě byla extremně nesympatická a když mě přinutila fandit komoušovi, tak teda už muselo bejt. Ještě že šachy nehraju, když jsem viděl co z lidí dělaj za magory. ()

verbal 

všechny recenze uživatele

Vrcholové šachy jsem vždycky považoval za terapeutický nástroj, pomocí kterého si dva uhrovití psychotičtí ufoni tlumí autistické záchvaty. Samozřejmě je mistrovsky ovládám a obohatil jsem jejich dějiny tak zvaným Verbalovým gambitem, což je mat prvním tahem. Teď jsem dozajista několik těch poďobaných postiženců zacyklil, takže než se vycukaně složí na podlahu s pěnou u huby, raději abych svůj geniální tah vysvětlil. Za mou dlouhou a bohatou šachovou kariéru jsem zjistil, že si sto procent těch elektronů myslí, že se táhne jen dopředu! Proto každou partii prostě otevřu dámou na D9 a šachmat. Jako velmistr samozřejmě vím, že přes ty otravné pinčlíky nemůžu, a tak jednoduše vycouvám, obejdu šachovnici a napálím jim to pěkně zezadu rovnou za bezmocného krále. No, a pak už jen stačí třísknout do budíku a na jejich obvyklou námitku „Ale to přece nemůžeš!“ s ironickým úšklebkem zareagovat „Já můžu všechno, kokote!“. Když se tedy povznesu nad nějaké ty následné nepodstatné hemzy neumětelů z Šachové federace, tak jsem všechny své dosavadní partie s bílými jednoznačně vyhrál a donutil ELO každého z těch nehezkých retardů škemrat „Dount bring mí daun!“, jako by už to snad od narození dauni nebyli. Tudíž jsem vzhledem k výše uvedenému do toho šel plný slastných očekávání kvalitní hybernace při bandě unylých partiářových anotací slintajících mutantů s tiky, jímž ze špatně padnoucích tesilek při sedu vykukují atrofované, sýrově bílé holeně. Hezky jsem si připravil polštářek, načechral tygrované leskymo, demonstrativně hlasitě zívnul, ulehnul … no a pak jsem skoro dvě hodiny oka nezamhouřil. Tenhle Éda Cvik to totiž dramatizačně a režijně zmáknul na jedničku a na nějaké detailní popisování toho, jak nejlépe dvěma prsty uchopit pindíka a objet s ním dámu, nebo v případě těch sexuálně dezorientovaných krasavců spíš krále, se téměř zcela vysral. Udělal z toho v podstatě strhujícího a překvapivě zábavného Atrorockyho, ve kterém se mlátí jen do šachových hodin, načež se neuroticky cuká hlavami, a kde naopak ze všech sil fandíte sympatickému kůl Rusákovi, aby tu asociální, pošahanou a arogantní ropuchu, kterou Touby se svým zjevem neměl ani trochu problém přesvědčivě zmáknout, dostal svým matem co nejdříve k terminálnímu záchvatu a následně do komatu. Po skončení pak máte neodolatelnou chuť adoptovat si Davida Navaru, abyste jej mohli doma zavřít do klece a dávat mu třikrát denně rány elektrickým obuškem. Opravdu jsem na rozpacích, jestli duševně postiženým existencím, které jsou sice schopné díky své poruše brilantně vykombinovat, jestli vám za dvě hodiny urputného mnutí brady a kompulzivních záškubů hodí šachovnici do xichtu, ale jinak jsou úplně na hovno, stavět pomníčky, nebo je neprodleně hospitalizovat. Nicméně tohle byla poutavá a kulantní exkurze do mentální zoo, která utekla rychleji než atletická desítka, před níž v parku s lascivním úsměvem rozhalíte baloňák! ()

Reklama

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Jako film o Bobby Fischerovi to funguje o poznání lépe než jako šachový film, ale problém je, že ty dvě věci neoddělíte čili aby to mohl být vynikající film o Bobby Fischerovi v dobách jeho největší šachové slávy, tak by musel do jisté míry fungovat i jako šachový film. A to se na rozdíl od Lužinovy obrany nestalo. Jakkoli zamrzí, že z neuvěřitelných osudů Bobbyho Fischera se to omezí jen na období před a během slovutné série se Spaskkým do šesté hry, tak v tom problém není. Problém je v nepřítomnosti tenze a Zwickově selhání ve zprostředkování samotných šachů. Od počátku kašle na samotnou hru a nabízí pouze (polo)detaily figurek čili pokud nevíte, v čem je ona přelomovost a geniálnost Ficherových strategií z Reykjavíku 1972, tak z tohoto se to ani náznakem nedozvíte a budete si muset vystačit s prostým "prostě to bylo nevídané". Dokonce, když už to přímo neukáže, tak to ani nenechá obezličkově vysvětlit některou z postav. Maguire nezklamal, ale na to jak herecky neskonale vděčnou postavu má k dispozici, tak ani nijak nezaujme; zvlášť když ho Schreiber o hlavu přehrává (nemyšleno na šachovnici; i když to také...). A to nemá takřka žádný prostor nad rámec nehybného sezení nad stolkem. ()

Fr 

všechny recenze uživatele

,,KDO HO TOHLE NAUČIL?“ … „VŠECHNO SE NAUČIL SÁM“...“ /// O géniovi, kterej výrazně přispěl k rozvoji teorie šachovýho zahájení, šachy zpopularizoval a zařídil, že se v nich začaly „točit“ větší prachy. Film není o šachách jako takovejch. Je to životopisnej snímek, zaměřenej na časy „studený války“, kdy titul mistra světa v šachu znamenal inteligentní nadřazenost. A v týhle válce schopností se proti sovětskýmu impériu postavil obyčejnej kluk z Brooklynu… (Úkol hodnej Spidermana – Tobymu role šachovýho génia a podivína sekne parádně!) Život Bobbyho Fischera poznamenala komplikovanost duše (dala se vysvětlovat jako paranoidní schizofrenie). Je jí plnej film, kterej se soustředí (– a daří se mu to!) právě na nejdůležitější Bobbyho šachový období a souboj o titul mistra světa v roce 1972. Bavila mě ta psychologie. Nejsem žádnej velmistr, ale politika mě zajímá, takže – já se bavil! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnejch událostí. 2.) V rádiu poslouchám jedině The World Tomorrow. 3.) Thx za titule „espectro“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

"Klidně zahodíš všechno kvůli penězům a pomerančům?" Třetí světová válka se přenesla šachovnici a chudý Američan, podporovaný pouze knězem, porazil bohatého Rusa i s týmem velmistrů. Pro mne bylo trošku utrpením sledovat paranoidního kreténa, tedy vlastně jediného amerického mistra světa, kterak je nervózní z novinářů, publika, telefonu, kamer i pohybu Země ve vesmíru. Navíc mne trošku mrzí, že při svém vítězství ani jednou nepoužil únik jezdce mimo šachovnici, nezahájil zákopovou válku pěšců a nedal ani jeden gól věží. Nicméně mi byl sympatický tím, že si v roce 1992 odseděl se Spasským odvetu v Jugoslávii, za což se v "nejsvobodnější" zemi stal z hrdiny psancem. Velká gratulace za Atlantik. ()

Galerie (36)

Zajímavosti (17)

  • Odvetný zápas zo Spasským (Liev Schreiber) v roku 1992, na ktorý bol cenový fond stanovený na 5 miliónov dolárov, z ktorých dve tretiny mal dostať víťaz. Americké oficiálne miesta Fischera vopred varovali, že jeho účasť je protizákonná kvôli embargu na krajinu, kde sa zápas hral. Pred zrakmi medzinárodnej tlače bol Fischer nafilmovaný, ako pľuje na písomný zákaz hrať. Po zápase naňho bol v USA vydaný zatykač, ktorý platil po celý zvyšok Fischerovho (Tobey Maguire) života a Fischer sa už nikdy nevrátil do svojej rodnej krajiny. Niekoľko rokov žil v Budapešti, a od roku 2000 do roku 2002 sa Fischer zdržiaval na Filipínach, kde obýval rovnakú štvrť ako filipínsky veľmajster Eugene Torre, jeho blízky priateľ, ktorý bol jeho sekundantom počas odvetného zápasu so Spasským. Torre tu Fischera zoznámil s 22 ročnou Justine Ong, s ktorou potom Fischer splodil dcéru Jinky Ong, narodenú v roku 2002, svoje jediné dieťa. Po nejakú dobu Fischer žil aj v Japonsku s Mijoko Watai, predsedníčkou šachovej federácie Japonska, ktorá s ním zostala až do konca jeho života. V roku 2003 zbavili Fischera amerického občianstva. Za nelegálny vstup do krajiny bol v Japonsku v roku 2004 zatknutý. V japonskom väzení strávil osem mesiacov. Prepustili ho v roku 2005 a dovolili mu krajinu opustiť napriek žiadosti USA o jeho vydanie. Snažil sa neúspešne získať nemecké občianstvo po svojom otcovi. (Raccoon.city)
  • Už po čtyřech tazích vzniká 300 miliard šachových kombinací. (sator)

Reklama

Reklama