Soylent Green

Harry Harrison by myslím mohl být spokojen - atmosféru skomírajícího lidstva, které přelidnilo a zcela vysálo matičku Zemi, se Richardu Flesicherovi povedlo vystihnout skvěle. Je to až kruté, sledovat jak se na klinice eutanázie budoucí nebožtíci loučí se světem záběry na přírodu, kterou si někteří z nich ještě pamatují z dětství, ale která je nenávratně pryč. Jinak příběhově - jasně tušíte, jak to celé je, tudíž není moc o co stát, takže za detektivku bych Soylent Green rozhodně neoznačil. Hlavní deviza tkví v přesvědčivém vykreslení ubíjející reality hroutícího se světa, kterou nejlépe předávají Edward G. Robinson (mimochodem toto je jeho poslední film) a strážci vědění z Archivu. Přece jenom Heston je tu za drsňáka, byť i z něj je postupem děje cítit vědomí, že si možná ukousl trochu moc velké sousto. Nebula i Saturn pro Soylent Green byly rozhodně zasloužené, ale nejde si nepřiznat, že dnes už by takovýto film těžko obstál. Na druhou stranu, ta zhruba hodina a půl uběhla jako nic, takže ode mě tomuhle nepříjemnému obrazu naší možné budoucnosti půjde 70%. (18.06.2020)

Pointa je super. Konec (jak to má ve správných depresivních 70.letech býti) nejednoznačný a kvanta lidí, válících se vám po schodech do vašeho bytu (který ač žádný Ritz, jest v této době, naprostý luxus! zvláště, když lidé spí, kde se dá a ti co v autech, mají ještě kliku) pro mě osobně, noční můra. Kdo nesnáší davy lidí ve měste, tohle už z hlavy jen tak...nedostane. Děsivá realistická vize. Více než všichni ti nemrtví, co mají zaplaviti svět, chacha. Nejemocionálnější scéna? Jsou tu 2 (a v té 2. hraje mj. i Peer Gynt od Griega:) ale já vyberu tu 1. Det. Trn, pardon Thorn, přinese z případu (okolo kterého se vše točí a začíná vlastní děj) domů, kde s ním bydlí starý archivář (výborně zahraný,Edwardem G.Robinsonem, jeho posl.role, zemřel 12 dní po dokončení filmu) kousek masa, pár listů salátu a tuším, že jahodovou marmeládu a starý Sol Roth se rozpláče (a já vždy s ním, páč si prostě dokážu živě a v barvě představiti, že tato doba nastane, no...přelidnění a nedostatek potravin už vlastně je) páč opravdové jídlo už mají jen bohatí a mocní. Ostatní jí, onen Soylen Green (ještě je Red a Yellow) z názvu, který má sice i jinou barvu, než zelenou, leč to není podstatné. A pak ještě sequence s řešením pomocí velkých nakladačů...co dělati s fakt hustýmy davy lidí. Doporučuji v Praze, Brně a pod. Geniální komentář...monolog! Ten by si hl. měli povinně přečísti ti (a těžce se nad sebou a svým bezhlavým počínáním zamysleti), co sekají bez rozmyslu děti nalevo, napravo, jak Baťa cvičky. P.s. odehrává se již, za 2 roky od mého komentáře. Tak bacha! (07.02.2020)

Eko-scifi, která ve druhé půlce doslova uschne na svém aseptickém a navíc rutinně zkočírovaném KONCEPTU budoucnosti naší planety. To už i ten LOGANŮV ÚTĚK má v sobě víc šťávy. Předvídatelná apelativní POINTA působí spíš jako parodie na PLANETU OPIC. Hlavní devizou fimu je tak půvabně seschlý stařeček Edwarda G. Robinsona. (19.11.2005)

Moc dobrého toho v Soylent greenu není. Není to vina filmu. Důležitým faktorem tohoto snímku je hloubka poselství a letmá filozofie o tom, kam člověk může zajít, aby nakrmil ostatní lidi. Snímek se točí okolo detektiva, který se přes vraždu významné osobnosti postupem času dostane až ke zdroji jediného jídla pro masy lidí, kterými je přeplněný svět, Soylent. Ten má různé barvy, ale ve filmu jde hlavně o Soylent green, který by měl být potravinovým vrcholem a o němž nikdo pořádně neví z čeho se vyrábí. Hrůzostrašné zjištění je již od půlky filmu dost patrné a proto nikoho nepřekvapí, ale jsou spíše důležité otázky zda je to správné a zda je to morální. (21.09.2007)

Velice povedený, ne až tak nereálný triller z budoucnosti. O filmu jsem se také dozvěděl z dokumentu 2012 Nostradamus. Škoda, že konec není trochu konkrétnější, abych mohl dát 4 hvězdy s čistým svědomím, takto trochu nadržuju za netradiční téma s, jako vždy výborným, Hestonem. 71% Nakládání lidí na kamion v tom davu bylo parádní. (21.12.2009)