La ciociara
La Paysanne aux pieds nus
Vrchárka
Two Women
Two Women
Two Women
Two Women
Režie:
Vittorio De SicaScénář:
Cesare ZavattiniKamera:
Gábor PogányHudba:
Armando TrovajoliHrají:
Sophia Loren, Jean-Paul Belmondo, Eleonora Brown, Pupella Maggio, Raf Vallone, Vincenzo Musolino, Renato Salvatori, Carlo Ninchi, Emma Baron (více)Obsahy(2)
Mladá vdova Cesira (Sophia Lorenová) se rozhodne opustit i s dvanáctiletou dcerou Rosettou (Eleonora Brownová) bombardovaný Řím a ukrýt se v rodné vesnici v horách. Tady se připojí k vesničanům i uprchlíkům – vesměs obyčejným lidem, které válka nezbavila humoru a chuti do života, ale ani chamtivosti a pokrytectví. Z obyvatel vesnice se vyděluje intelektuál a idealista Michele (netypická role Jean-Paula Belmonda), který se s oběma ženami sblíží. Cesira jej přitahuje jako muže, ale duchovně založené Rosettě je útěchou a inspirací, učitelem, který jí ukazuje dosud nepoznané hodnoty. Temperamentní, hubatá Cesira se řídí selským rozumem a útrapami války prochází se vztyčenou hlavou. Má jen jedinou Achillovu patu: svou dceru. A ironií osudu v době naděje a osvobození zasadí válka Cesiře poslední ránu právě do tohoto nejcitlivějšího místa…
De Sica natočil Horalku podle stejnojmenného románu Alberta Moravii. Na rozdíl od naturalistické předlohy však De Sica projevuje větší empatii vůči obyčejným lidem a jejich jednoduché touze: přežít. Sophia Lorenová se své role zhostila s vášní a vehemencí a byla za ni celkem dvaadvacetkrát oceněna – mimo jiné se stala první herečkou, která dostala Oscara za roli mluvenou jinak než anglicky.
(oficiální text distributora)
Recenze (140)
Horalka je filmem zasazeným do válečné Itálie, kdy se lidé utíkající z velkých měst před bombardováním přesouvali a hledali útočiště na venkově mezi horskými masivy a pláněmi. Jedním z těchto lidí je i Cesira se svou dcerou Rosettou, které se rozhodnou uprchnout do své rodné vsi ke svým přátelům a příbuzným. Brzy se však ukáže, že slovo válka nemusí znamenat jen boj. Nebo boj, který se musí odehrávat pouze na frontě. Může to být i konflikt s místními kolaboranty nebo chvíle, kdy Vaším hlavním přídělem potravy může být pouhý chléb. Byl jsem fascinován, jak se celý příběh dokázal obdivuhodně vyvíjet. Zpočátku se snímek prezentuje jako klasickým dramatem, kdy sledujeme strasti a starosti uprchlíků a obyčejných lidí v období války. Posléze nastupuje na scénu Michele a divák občas zapomene, jakožto i samotní představitelé, jakoby se žádná válka neodehrávala a čeká, jestli mezi nimi proběhne jiskra a vše se překlopí v romantickou podívanou. Vše ''pohřbívá'' závěrečná půlhodina, která začne konfrontací s německými vojáky a všichni aktéři jsou zpět v realitě s jejími krutostmi. A i když se zdá, že už je po válce, může přijít daleko nelítostnější a nemilosrdnější realita, protože scéna z kostela z Vás vysaje jakýkoliv ideál, který jste si o tomto filmu dělali. ''Kdo je tohle ?'' ''Spojenci, maminko.'' Horalka je obrazem, který kombinuje válečné drama, romantiku a špetku italského humoru. A Sophia Loren ? Na tu bych mohl oči nechat. Viděl jsem spoustu, spoustu dramat z období Druhé světové války ale tohle je pro mě jedno z nejvrcholnějších děl v rámci tohoto žánru. ()
Strhující stejně tak, jako Alberto Moravia sám. Sophia Loren krásná, svérázná a hlavně italská až to bolí. Absolutně se nedivím, že o ni projevil zájem Hollywood. ()
Pátou hvězdičkou dávám tehdy mladičké Sophii, které bylo 26 a já měla obavy, abych jí roli matky třináctileté dcery věřila a rozhodně jsem s jejím mládím neměla nejmenší problém, byla senzační! Naprosto zasloužený Oscar! ()
Moraviovu knižní předlohu jsem četl a přišla mi samozřejmě lepší než filmová verze. Nejedná se o nijak špatný film, Sophia Loren zahrála svéráznou Cesiru výborně, Belmondo též nebyl špatný. Neznat knihu, tak bych hodnotil určitě výše. :) ()
Sofia Loren a Jean-Paul Belmondo. Už tato dvě jména by mohla diváky artových počinů přitáhnout. Děj je jednoduchý. Vdova Rosseta a její dospívající dcera uprchnou v době druhé světové války z Říma do hor, přesně do místa svého rodiště, kde se do ní zamiluje komunistický intelektuál. Příběh tak sleduje jejich počínání v nelehké době plného nejrůznějších útrap. Snímek je poutavě natočený na základě románu Alberta Morava, který zřejmě moc dobře věděl o čem psal. Sofia Loren dala své postavě ohromnou lidskost a přesvědčení ve své osobnosti. Jean-paul Belmondo coby onen zamilovaný intelektuál taktéž svým výkonem překvapí. Lyrické melodrama mísí romantiku a neorealismus, nějaké ty sentimentální momenty vyzdvihující především poselství hněvu obyčejných lidí k veškerým válečným událostem. Z historie víme, na které straně za války Itálie byla, ale jak ukazuje tento příběh, byla to politika pouze vlády a ne obyčejných lidí. Za srdce vezme např. emoční scéna s ženou nabízející svá prsa k nakojení dětí po úmrtí jejího vlastního dítěte v troskách vybombardovaného města. Je to artový snímek, ale v protiválečné náladě velice silný snímek. ()
Skvělá Sophia Loren a drsný příběh z pera A. Moravii dávají dohromady nevšední zážitek posledních válečných dnů na venkovské Itálii. ()
Četla jsem knižní předlohu, která je o stupeň horší než film. Viděla jsem to bez titulek, mnoho jsem nerozuměla, ale přesto jsem věděla. Výraz Sophie vyjadřoval více. Navíc její dokonalá nezdolnost byla úchvatná. ()
Film, který stojí na skvělém hereckém výkonu Sophie Lorenové je především pro silnější povahy, zvládnu hodně, ale tohle je opravdu síla. Na konci mi něco chybí, alespoň náznak toho, že další životní příběhy obou hrdinek už najdou lepší směr a bude jim konečně dobře. Proto čtyři hvězdičky. Jinak film určitě nenudí a je dobře natočený... ještě jedna věc... nemám moc rád, když Belmondo umírá, v Profesionálovi jsem mu to odpustil, ale tady byla škoda nechat umřít mladého zamilovaného člověka, plného síly, zdraví a lásky ()
Italské válečné drama natočené podle slavného románu A. Moravii. V létě 1943 utíká mladá matka Cesira se svou třináctiletou dcerou Rosettou z bombardovaného Říma. Poté, co přijede na venkov, kde se narodila, se seznámí s mladým radikálem Michelem. Dramatická válečná situace a s tím spojený postup spojeneckých armád poloostrovem směrem nahoru je komentován přímo filmovými postavami, ale i spoustou nepřímých narážek, jež mě velmi zaujaly. Vynikající herecké výkony, atmosféra italského horského venkova, spravedlivá kritika italské společnosti, originální scénář, vlna emocí a myšlenek = 5* ()
Jeden film z mého výběru maturitní četby. Oproti knize je ten film neskutečně ořezaný, ale když si potřebuju jenom něco oživit, účel splní. ()
To, čím mě tenhle film jednoznačně dostal, je režisérem skvěle zvládnuté tempo děje. Dvě třetiny času je to pomalu plynoucí příběh o strastech obyčejných lidí za války. Strastech, které se však lze společně přečkat. A pak stačí jediná scéna, aby film dostal mnohem drsnější a dramatičtější atmosféru... Když k tomu připočtu okouzlující Sophii Loren a mladého Jean-Paula Belmonda, 5 hvězdiček je jasných. ()
Ach jo, opět ta moje neschopnost oddělovat samotný film od knižní předlohy. Sophia Loren je výtečná, takhle si představuju živelné Italky, které unesou všechny životní zkoušky. Ovšem postava její dcery mi vůbec nesedla. Závěrečné neutěšené vyznění Moraviovy knihy, kdy se z Rosetty následkem znásilnění stane v podstatě běhna a vztah matky s dcerou je silně narušen, byl ve filmu zcela opomenut. Výkon mladého Belmonda je příjemným překvapením. ()
Sophia Loren byla skvělá. Belmondo byl mladý. A byla válka. No co vám budu vykládat, je to prostě síla. Výborně zahrané. Krásně poetické. Reálně kruté. Bojovné, přitom tak něžné. ()
Pravdou je, že film skutečně realisticky zachycuje hrůzy a zvěrstva války. Na druhou stranu jsem se ale nebavil. Asi mám na filmy velké požadavky, ale jinak se to ani dělat nedá. A tento film neprošel. Koukat na něj šlo, ale nebylo to dost dobré, abych si to užil. Opravdu pozorovat, jak jí chleba bylo velice poučné. ()
Smutný a ponurý film o mladé, hrdé a starostlivé vdově Cesiře, která odejde se svou dcerou Rosettou z Říma na venkov. Na začátek musím napsat, že Sophia Lorren byla prostě totální kost 10/10, po většinu filmu se sice tvářila zachmuřeně a starostlivě, ale zato jí to tam pod košilí pěkně lítalo. Cesira je ovdovělá majitelka obchodu, která vychovává svou 12ti letou dceru Rosettu v Římě za druhé světové války. Mussilini už to má za pár a na Řím dopadají spojenecké bomby. Cesira se tedy rozhodne odejít do bezpečí na venkov. Předtím však navštíví přítele svého starého zesnulého manžela jménem Giovanni, což je statný obchodník s uhlím, který je ženatý a má děti. Přesto se po jeho naléhání společně zavřou v jeho obchodě a vlítnou na to, čehož pak Cesira tak trochu lituje - byl to hřích, ale ne ta velký. Aspoň jí pak Giovanni pohlídá obchod. Poté tedy vyrazí Cesira s Rosettou do Cesiřiny rodné vesnice Ciociaria, která se nachází uprostřed italských hor. Zde se setkává s venkovskou komunitou, která nemá věčně co jíst, za to na ně však nepadají spojenecké bomby. Cesiru zaujme mladý intelektuál Michele, který říká, že se zabije, pokud Němci vyhrají válku. Je to nezkušený zajíc a to se Cesiře líbí, a Rosetta jej bere jako otcovskou figuru. Jednoho dne se u vesnice objeví několik německých vojáků na útěku, kteří vyhrožují vesničanům zabitím a donutí Michela, aby s nimi šel a provedl je přes hory. Následně Spojenci osvobodí Řím, a tak se matka s dcerou rozhodnou vrátit do Říma. Po cestě kolem nich projíždějí američtí vojáci v džípech, kteří jim nijak nepomohou. Ženy se tedy ukryjí v polorozbořeném kostele, ale to se ukáže jako chyba. Navštíví je zde totiž maročtí vojáci, kteří doprovázejí spojenecké vojáci. Jsou to nadržení a frustrovaní musulmani, takže nahánějí matku s dcerou po kostele a poté je obě znásilní. Potom není už nic jako dříve - Rosetta je traumatizovaná, potřebuje se umýt v řece a její dětská nevinnost je nenávratně pryč. Poté je opět minou džípy se spojeneckými vojáky a opět jim nepomohou. Obě se ubytují v blízké vesnici, a během noci Rosetta opustí pokoj. To Cesiru pěkně vyděsí a myslí si, že Rosetta se vydala hledat Michela. Později se však dozví, že Michele byl zabit Němci. Rosetta se pak vrátí domů, a to celkem pozdě. Byla venku se starším chlapcem, který jí daroval silonky, i když je jí teprve 13 let. Cesira se strašně nasere a začne svou dceru liskat a políčkovat, ale Rosettě je to jedno, udržuje si emoční odstup. Pak Cesira své dceři oznámí, že Michele zemřel, což Rosettu rozbrečí jako malou holku (takovou, jaká byla před znásilněním). Následně dojde k usmíření mezi matkou a dcerou. Byl to celkem dobrý film, knižní předlohu jsem nečetl, příběh byl jednoduchý, napínavý, tragický, a herecké výkony byly obdivuhodné. A mladý nezkušený Belmondo měl své nevinné kouzlo předtím, než se z něj stal lamač ženských srdcí a klitorisů. ()
Geniální, skvělé. Až do dnešního dne byl pro mě nejlepším italským filmem z válečné doby Benigniho La vita e bella. Původně jsem se na tenhle kousek chtěl podívat jen kvůli Lorenové, rozhodně ne kvůli nějakému hlubšímu filmovému zážitku. Každopádně jsem dostal oboje. A krásné na tom je i to, jak lze natočit válečný film de facto bez války. ()
Pěkně natočený film. Paradoxně se mi více líbila první polovina, kde se toho moc nedělo, jen dokonalá italská atmosféra, než druhá polovina plná velkých dramat. Sophia výborná. ()
Snímek, ze kterého na mě dokonale dýchala atmosféra konce druhé světové války. Určitě jeden z nejlepších italských filmů, jaké jsem kdy měl možnost vidět. ()
Sophie je krásná a uvěřitelná. Strašně moc se u jejích filmů bavím a tenhle řadím k nejlepším. ()
Sophia Loren se po boku netradičního Jeana-Paula Belmonda a pod taktovkou v pozdější době dobře známého režiséra Vittoria De Sicy 'prohrála' ve svém nejlepším hereckém výkonu k zaslouženému Oscaru. Poslední měsíce války v Itálii, pád Duceho, prostý venkovský pohled na devastující válku a na každodenní hrůzy v působivém stominutovém balíčku. ()