La ciociara
La Paysanne aux pieds nus
Vrchárka
Two Women
Two Women
Two Women
Two Women
Režie:
Vittorio De SicaScénář:
Cesare ZavattiniKamera:
Gábor PogányHudba:
Armando TrovajoliHrají:
Sophia Loren, Jean-Paul Belmondo, Eleonora Brown, Pupella Maggio, Raf Vallone, Vincenzo Musolino, Renato Salvatori, Carlo Ninchi, Emma Baron (více)Obsahy(2)
Mladá vdova Cesira (Sophia Lorenová) se rozhodne opustit i s dvanáctiletou dcerou Rosettou (Eleonora Brownová) bombardovaný Řím a ukrýt se v rodné vesnici v horách. Tady se připojí k vesničanům i uprchlíkům – vesměs obyčejným lidem, které válka nezbavila humoru a chuti do života, ale ani chamtivosti a pokrytectví. Z obyvatel vesnice se vyděluje intelektuál a idealista Michele (netypická role Jean-Paula Belmonda), který se s oběma ženami sblíží. Cesira jej přitahuje jako muže, ale duchovně založené Rosettě je útěchou a inspirací, učitelem, který jí ukazuje dosud nepoznané hodnoty. Temperamentní, hubatá Cesira se řídí selským rozumem a útrapami války prochází se vztyčenou hlavou. Má jen jedinou Achillovu patu: svou dceru. A ironií osudu v době naděje a osvobození zasadí válka Cesiře poslední ránu právě do tohoto nejcitlivějšího místa…
De Sica natočil Horalku podle stejnojmenného románu Alberta Moravii. Na rozdíl od naturalistické předlohy však De Sica projevuje větší empatii vůči obyčejným lidem a jejich jednoduché touze: přežít. Sophia Lorenová se své role zhostila s vášní a vehemencí a byla za ni celkem dvaadvacetkrát oceněna – mimo jiné se stala první herečkou, která dostala Oscara za roli mluvenou jinak než anglicky.
(oficiální text distributora)
Recenze (140)
Skvělé zpracování Moraviova románu, jen Belmonda bych radši vyměnila. ()
Film je vojnovým príbehom z rokov 1942 až 43. Je to film, ktorý nám mapuje, čo ženy prežívajú vo vojne a ako tieto zážitky môžu ovplyvniť ich ďalší život. Prezentuje vzťah matky a dcéry v dobe úteku z Ríma cez vojnou zničenú krajne nebezpečnú krajinu. Príbeh je pomerne jednoduchý ale emotívne strhujúci. Po príchode na miesto určenia ich vojna čoskoro dobieha a tak nasleduje ďalší útek do severotalianskych hôr. Keď ich zastihne správa o zatknutí Mussoliniho a vylodení Spojencov nasleduje ich cesta späť do Ríma. Vojna ešte neskončila, zatiaľ čo Nemci sa stali novým nepriateľom a tu je obrovská neistota v tom, komu vlastne môžu veriť, vlastným vojakom, Nemcom, spojeneckým vojakov respektíve marockým vojakom? ()
Těžko k tomu něco říct. Na jednu stranu je to typickej film, kde je všechno podrobený jedinýmu okamžiku, ale na druhou je i ten průběh, i když skoro bezdějovej, fantasticky italskej s perfektní Sophií. Taková živelná ženská se jen tak nevidí (i když v Itálii je taková asi každá baba). ()
Celý film stojí a padá s výkonem skvělé Sophie Loren. Je naprosto nepřekonatelná. Dokonale totiž zastínila všechny ostatní. Bez ní by byl film jen jeden z mnoha, které by vám prošly rukama a který by bylo velice jednoduché zapomenout, ale vy ho nezapomenete. Pokud by někoho náhodou napadlo natočit remake, jak je dnes v módě, tak jediná volba by měla padnout na Penélope Cruz. Starostlivá matka se snaží ochránit svou nemocnou dceru před hrůzami války. Uprchnou z Říma do matčiny rodné vesnice. Silně působící snímek je natočen podle knihy Alberta Moravii. Bohužel jsem neměla možnost si ji přečíst. Na scénáři spolupracoval Vittorio De Sica a Cesare Zavattini. ()
Sophia Loren a Jean-Paul Belmondo předvádějí zajímavé a silné souznění, které byste možná hlavně od Belmonda nečekali. Ale on byl skutečně natolik velkým hercem, že zvládnul bravurně i podobné role. Obyčejní lidé zde nejsou tak obyčejní, jak by se zdálo, a ani válka není dost silná, aby zabila byť to zlé. ()
Nikdy, opakuji ,nikdy, na tento film a fascinující Sophii nezapomenu.....co chcete od války. ()
Zajímavé zobrazení 2. světové války z pohledu prostého italského lidu, méně zajímavý příběh jedné silné ženy a její dcerky, avšak se silným závěrem. ()
Ano, Sophia Loren je v tomto filmu bezkonkureční, těžko si dovedu představit vhodnější herečku. Ano, Belmondo má co nabídnout i ve vážnější roli. Jenže téma mě nechytlo tak jak by asi mělo a tak jediné, co jsem mohl obdivovat, byly právě herecké schopnosti hlavních představitelů. Nebýt silné scény v kostele, tak mnou film "prošel" bez výraznějšcíh stop a právě to mi brání dát plné hodnocení. Přeci jen když si člověk na závěr, kvůli jediné scéně uvědomí, že film už kdysi viděl a přesto si na něj nevzpomněl, plný počet to být nemůže. ()
zatial najlepsi De Sica co som videl (Horalka sa mi dokonca pacila viac ako i zlodeji kol). vynikajuce herecke vykony a strhujuci pribeh, kde som si myslel ze Vittorio obdobie druhej svetovej vojny v vykresli v podstate ako idilku na dedinskej/horskej samote, ale zaverecnych 15 minut je ako uder na solar... ()
Skvělá adaptace Moraviova románu. Sophia Loren je v hlavní roli naprosto přesvědčivá a De Sicova režie nemá chybu. Horalka je film, na který se můžu dívat opakovaně a vždy na mě velice zapůsobí. ()
Film mě příliš nenadchl, což je dost v kontrastu s hodnocením většiny uživatelů. Samotný děj je až do proslulé scény v kostele naprosto nezajímavý, takže jsem se chvílemi nudil. Druhým negativem je pro mě fakt, že většina postav děsně křičí a to i v situacích, kdy to zcela postrádá smysl, včetně Sophie Loren. Ta předvedla velmi dobrý výkon, ale občas mi její bezdůvodné pořvávání trochu vadilo. Jean-Paul Belmondo na mě v roli osvíceného pacifistického „rebela“ působil spíše rozpačitým dojmem. Bohužel klíčové scény ve mně nevzbudily takové emoce, jaké by byly na místě. Kde se v Itálii vzal ruský dezertér a další nelogičnosti v ději i jednání postav raději neřeším. Pro mě je to na hraně dvou a tří hvězdiček, za herecké představení Sophie Loren zvyšuji na tři hvězdy. Zub času má podle mě právě tady výrazný podpis, téma je sice nadčasové, ale forma zpracování u současného mainstreamového publika neobstojí. Vysoké hodnocení připisuji na vrub nízkému počtu diváků a jejich specifickému zaměření. ()
Zřejmě nejznámější dílo italského neorealismu se u mne minulo účinkem. Obyvatelé vesničky (včetně opěvované Sophie Loren) neustále něco hulákají a vy jenom čekáte, kdy válečné hrůzy nějakým způsobem zasáhnou i Cesiru a její dceru. Scéna v kostele je skutečně dechberoucí, dějová linie přicházející po ní ale mohla být více rozpracovaná. Hodně slabé 3*. ()
Černobílá poezie. Sophia hraje ženu, o jejíchž dcerách a vnučkách točí filmy Almodóvar. Statečnou matku, která i když je pro ni její dítě tím nejdůležitějším, nikdy nepřestává být hlavně ženou. Jean-Paul Belmondo je obsazen do tak zvláštního protiúkolu, že mi dělalo problémy si uvědomit, že je to on. ()
ocenenia : MFF Cannes 1961 - Najlepšia herečka (Sophia Loren) ()
moja zaujímavosť:Natáčanie filmu prebiehalo v mestách Rím, Fondi, Vallecorsa, Itri a Saracinesco. (dyfur) ()
klasické dílo italské kinematografie se silným příběhem a ještě výraznějším zpracováním, který vyznívá hodně protiválečně, ale není natočen s patosem, za což ho chválím. Nepřehlédnutelná Sophia Loren, za to Belmondo mi tam moc neseděl, protože ho znám spíš z pozdějších veseloher, ale rozhodně nehrál špatně Tohle dílo bych rozhodně zařadil mezi filmy patřící do Kánonu. Silnější 4*. [ PŘÍBĚH: 3 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] ()
Nádherná a skvěle hrajíci Sophia Loren. Belmondo ač v roli, kterou bych u něj nečekal, byl přirozený a také výborný. Musím ocenit jeho brilantní italštinu. Rovněž Eleonora Brown zahrála Rosettu fantasticky. Příběh postavený na výborném Moraviově základu byl De Sicou uveden do filmový vrchol. ()
Moj druhy Vyttorio De Sicca a skvela Sophia Loren. Rezisersky talent neprehliadnutelny. 75 % ()
Tak předem musím vyzdvihnout, jak to De Sica zase skvělé zrežíroval. Všechny scény fungují jak v celku, tak i samy o sobě a kdybych na jakoukoli z nich někde narazil a tenhle film neznal, určitě bych si řekl, že to točil někdo hodně talentovaný. To fakt skutečně klobouk dolů, protože hromadu scén jsem si jejich nápady i mikropříběhy navazující na ústřední příběh opravdu dost užíval. Ať už tou scénou s chlebem, tak i těmy, kdy se uprchlíci snaží odreagovat před všudypřítomnou válkou nějakou jinou činností, ale nikdo nevydrží déle než deset vteřin, aby o ní nezačal znova mluvit nebo nezačal její přítomnost naznačovat. A samozřejmě i ty stěžejní scény jsou hodně silné a všechny jsou natočené a zrežírované naprosto mistrně a drsně i bez použití explicitních scén - scéna znásilnění je tomu úplně ideálním příkladem. A je toho i víc, jen si na ty scény teď hned nevzpomínam, nebo je nedokážu jednoduše popsat. Líbila se mi Sophia Loren v hlavní roli (i když mi ze začátku přišlo, že krapet přehrává), ale snad ještě víc se mi líbil výkon Eleonory Brown v roli Rosetty a hlavně Belmondo v pro něj hodně netradiční roli, u které jsem nějakou dobu i váhal, jestli je to fakt on, nebo jestli se mi zas s někým neplete. Líbilo se mi to, líbilo se mi to hodně a rozhodně jsem se u toho nenudil, ale výhrady i tak mám. Jednak to není po celou dobu tak silné, jak to mohlo být, spíš jen v jednotlivých scénách, a co mi hlavně vadí je hrozně urychlený závěr, který to psychické poznamenání Rosetty sfoukne strašně rychle (a u Cesiry vlastně taky) a začne s ním pracovat až těsně před koncem. Přitom TA scéna v kostele je podle mě pro film stěžejní, představuje určitý zlom a zvrat, který obě hlavní postavy trvale poznamená, takže si podle mě zasloužil i pořádně rozpracovat. Kdyby tohle Se Sica dotáhl (i když to mohla být i vína scénáristy), dám pět bez zaváhání, ale takhle s tím závěrem mám prostě problém a navíc mám i pocit, že celá ta stopáž šla využít na víc, než jen na ty mikropříběhy. Nic to ale nemění na tom, že závěr je skutečně silný a že je silný i celý film. 4* ()
Velmi pozoruhodné psychologické drama z konce druhé světové války v Itálii. Zajištěná vdova Cesira (temperamentní Sophia Loren) se rozhodne, za stupňujících se náletů, opustit i s dcerou Rosettou (Eleonora Brown) Řím a ukrýt se v rodné dědině v horách, kde už se těch lidí skrývá více. Je ukázáno krásné pokrytectví lidí, kteří mluví o činnech, ale sami nejsou schopni žádného činu, jen jsou schopni okukovat. Z určité letargie je vytrhává přítomnost idealisty Michela (krásně plachý Jean-Paul Belmondo), který je znechucen slabošstvím, chamtivostí a pokrytectvím lidí. Pak začnou prchat italští fašisté, po nich Němci a všichni už nemohou vydržet se nedat na cestu do svých domnovů. A v době naděje přichází totální destrukce. Nejdříve znásilnění matky s dcerou spojeneckými britskými vojáky. Za války, kdy je jedno, kdo je dobyvatel a kdo osvoboditel, protože stáletrvající strach probouzí v lidech neuvěřitelnou schopnost páchat ty nevětší krutosti. Po určitém vzpamatování přichází další rána v podobě smrti Michela, kterého zastřelili Němci. Strhující drama, kde je naděje zabita chaosem a destrukcí zvráceného snažení přežít a kdy podaná pomocná ruka je velkou vzácností v době kdy se projevuje slabošství lidí svou chamtivostí, lakotou a udavačstvím a svými zvrácenými choutkama po moci. ()