Madame Sans-Gene

História ako aj v ostatných prípadoch Jaqueho tvorby, čiže nejde o dobovú drámu s dôrazom na historické detaily, ale o humor, lásku, nereálnu akciu a súboje končia tak, že hlavný hrdina ťukne do hlavy nepriateľského generála a ten omdlie na zvyšok dňa, aby ho mohol spútať a zaviesť niekde do stodoly a potom vyvádzať ako obaja Fanfáni dokopy. Prečo nie, aj takto sa dá nahliadať na históriu, najmä ak to Loren a Hosseinovi pred kamerami svedčí. Celkovo film obsahuje dve vážnejšie sekvencie, pričom tú druhú, keď sa Napoleon "takmer" rozčúli, ju samotný aktér touto poznámkou zhodí a vám je jasné, na akú nôtu sa tu hrá. (02.01.2021)

Christian-Jaque se zaměřil na historické komedie, ale tato nepatří mezi jeho nejlepší díla. Je to více fraškovité a není to tak lehké a svěží, jako jeho slavnější výtvory. Lidová revoluce a vzestup Napoleona patří mezi nejslavnější i nejsmutnější období francouzské historie. Myšlenky o rovnosti lidí jsou jistě vznešené a objevují se od dávných historických časů. Naneštěstí jsou tyto myšlenky uváděny v život násilnou cestou a zlomyslností osudu kol života nevytváří rovnost, ale pouze nové elitářské kruhy, které s rozkoší přejímají všechny výhody a nešvary dřívější vládnoucí struktury moci. Je to pokrytecké, je to smutné a lidé budou stále nepoučitelní. A tak revoluce nepřinesla rovnost, ale jen přetransformovala vrstvy a nová elita byla často ještě více despotická a sebestřednější. Hlavní postavou je Catherine Hubscher alias "Madame Sans-Gêne" (neposedná Sophia Loren), žena s neuvěřitelnou vyřídilkou, která působí v elitních kruzích jako slon v porcelánu. Jejím vyvoleným je François-Joseph Lefebvre (Robert Hossein), kterému se z funkce revolučního seržanta málem zdaří dostat funkci krále, ale je především ustrašeným manželem. Důležitou postavou je Napoléon Bonaparte (zajímavý Julien Bertheau), který dokázal využít příležitosti k tvrdému vládnutí nad Evropou. Z dalších rolí: schopný manipulátor a vrchní našeptávač Fouché (Renaud Mary) a Napoleonovi domýšliví sourozenci Elisa (Marina Berti), Caroline (Analía Gadé), Pauline (Laura Valenzuela) a Jérôme (Carlo Giuffrè). A tak se bojuje za ideály, za svobodu, za lásku a šťastný a blahobytný život. A tomu všemu vládne ďáblík Sophia, která chce mít pod kontrolou především svého manžela. (16.03.2016)

Zajímavě vyzní srovnání s televizní inscenací Františka Laurina (1971). Obě zpracování vynikají nadprůměrným režijním vedením a převedením do vybraného média, slabší stránkou u obou je ale otázka scénáristického zpracování a dramatizace v daném módu vyprávění (lidsky řečeno onen "alternativní pohled na historii" se poněkud ztrácí v onom "rozverně veselém plebejském taškářství"). (09.03.2011)

Hned na začátku pradlena Sophie Loren rozjede to svoje extempore a je k nezastavení, stírá všechny kolem sebe a uzemní i samotnýho Napolióna, za muže si vybere de Peyraca, kterýho napřed taky řádně zjezdí za to že jí na dvůr postavil kanon až se nakonec stane vévodkyní. Christian Jaque mezi dvěma tulipány natočil další romantický dobrodružství který mě stejně jako jeho dva slavnější bratříčkové baví a bavit nepřestane. (03.01.2014)

Lorenová, Lorenová a její boky, Lorenová a především její prsa v hlubokých výstřizích... Francouzská revoluce, bohaté kostýmy, nádherné ateliéry a kulisy a dokonalé převyprávění francouzské historie, to už jaksi od Francouzů čekáme. Toho jsem si tu užil rozhodně dosyta, tak jako v desítkách jiných francouzských filmů té doby. Zde navíc vyšperkováno parádní scénou, kdy Robert Hossein utíká s Lorenovou ze starého větrného mlejna. Ovšem Lorenová byla jen jedna, té se v tomto a ani v žádném jiném filmu nic nevyrovná. [154. hodnocení, 14. komentář, 60%] (08.01.2021)