Hrozny hněvu

Příběh působí opravdu velkolepě a kniha by mi asi vyhovovala. Ale na tomhle Fordově filmu mě neuvěřitelně rušily herecké výkony. To příšerné přehrávání (zvláště v případě ženských rolí), jako vyjmuté z čs. prvorepublikových filmů. Ty pichlavé těkající oči všech zúčastněných a koulení očima - to je jako z němého filmu. Dramatické chytání hrsti sajrajtu ze země do ruky a k tomu výkřiky o tom, jak tuhle půdu obdělával už dotyčného děda atd. Můj dojem - podle dobré předlohy křečovitě natočená propaganda proti kapitalismu. (11.01.2011)

Je to drsný film, kterému se dobře daří zobrazovat to, jaká byla Amerika ve 30. letech, na druhou stranu jsem ale prostě neměl pocit, že by mě snímek dokázal čímkoli ohromit. Dobrý film, který má celkem dost slabých scén a kterému vévodí Henry Fonda, který je jedinečný. Některé myšlenky, které pronášejí postavy, jsou výborné, ale mám pocit, že za to snímek vděčí Steinbeckovi. (02.09.2014)

Velmi dobrý snímek na který se však hůře kouká...krutý osud farmářů za hospodářské krize je líčen místy pochmurně a místy vesele, prostě jako ze života.Přesně tak mají být Hrozny hněvu pojaty.Pokud jde o žánr sociálního dramatu je tento film podle mě jedním z vůbec nejlepších a stojí na vrcholu.Když se na to člověk tak dívá,napadne ho...copak je tohle ve 20. století možný???Ale jo, možná byla spousta věcí a naneštěstí pořád je. (09.07.2010)

Nedá mi to napsat nejprve postřeh manželky - u nás kolektivizace, v USA vyhánění rolníků z půdy. Film je samozřejmě politickou propagandou Nového údělu, pro níž si mnohem deziluzivnější vyznění románu natřel narůžovo, ale než se smířit s americkými konzervativními fašizujícími venkovskými agresory, stejně tak nelidským kapitálem, rád zapomenu na politické zadání, s nímž se koneckonců víceméně ztotožňuji. (05.12.2012)

Hodnocení jsem snížil ze stejného důvodu, proč mi vadila i knížka. Ona je to opravdu skvostně provedená filmová adaptace. Bohužel je ale - stejně jako předloha - prosycena sociální tématikou do té míry, že se otírá o komunistickou agitku. V knize to bylo rozředěno, tady to máme v koncentrované podobě - a to říkám jako liberál, nepolíben striktně pravicovými konstrukty. Z prachu se zvedá archetyp dělného lidu se šlechetným srdcem a mozoly na rukou, trápeného lišáckými kapitalisty, pijavicemi a jinými ukrutníky. Ještě, že je tady mamka, prostořeká, ale srdečná žena, která si vždy utře ruce do zástěry a vede rodinu k dalším, světlým zítřkům. Práci čest! (10.02.2012)