Na laně

Zvláštní film. Výborná kamera, slušná hudba, dobrý zvuk (Škoda že se zvukoví mistři současnosti neučili u těchto - nemusela by v nových filmech hudba řvát pořád a přes dialogy. Zde je hudba, i když často hlasitá, se slovem pěkně sladěna.). Příběh sám by nebyl špatný, ale sníženo hodnocení kvůli naprosto nesmyslné a nepochopitelné pasáži s dirigentem. Atmosféra podobná filmu První den mého syna. Pointa zde ale není zcela jasná. (27.09.2023)

Na laně, to je v prvé řadě kamera Stanislava Miloty, režie se snaží být modernistická, ale přijde mi poněkud křečovitá, nicméně takový český Rebel bez příčiny to byl docela fajnový, jen nevím, proč do hlavní roli nebyl obsazen Josef Abrhám, který Janského daboval (a který podobnou roli hrál ve snímku Každý den odvahu). Přesto si myslím, že Krejčík (viz Probuzení) či Václav Gaier by snímku dodali větší živost. (05.04.2013)

Skvělá atmosféra, působivá kamera, pro roli rebela dobře typově vybraný hrdina. Ten Procházkův vklad ve scénáři, tedy jistý realismus, který silně koriguje oficiální dobové vidění světa, je zde poznat. První půle silně nadprůměrná. Ovšem konec je ještě v režii socialistického realismu, byť v soft verzi. Závěr je obrazově působivý (snad inspirovaný Vláčilovou Holubicí), ale tak nepravděpodobný a prorežimní.... (07.12.2014)

Film v několika ohledech zaslouží to nejvyšší ocenění - zejména hudba a kamera, také režie působí dost neotřele, 60. léta už zkrátka začínají být znát. Rovněž příběh není špatně napsaný, i  když z určité schematičnosti se ještě úplně nevymanil - ta linka od nevyrovnaného mladíka z rozhárané rodiny až po mladého muže, který se našel a našel i své místo v rodině a ve společnosti je zejména v závěru až příliš přímočará., i když ne zcela nevěrohodná. Procházka prostě ještě věřil v možnost lepšího socialismu a této myšlence podřídil i vyznění celého narativu, který měl i "výchovný náboj". I když některé "perly" vyřčené některými postavami mohly být míněny ironicky či dvojznačně, což koneckonců byla běžná praxe tehdejších autorů a "jejich diváci" jim rozuměli. Dnešním mladým už je to možná nesrozumitelné, když reálný socialismus sami nezažili. Každopádně jde o snímek, který je v mnoha aspektech pozoruhodný i dnes - zejména celá sekvence dirigování hudby z magnetofonu a doprovodné filmové obrazy jsou fascinující filmovou řečí a působí stále moderně a nesmírně nápaditě. (06.09.2023)

"Nerozhazuj čestný slova, Karle, stejně ti nevěřím." Rebel s príčinou Janský (dabovaný Abrhámom) to nemá v živote jednoduché, otec opilec, prísna a neprístupná matka, obdivovaný starší brat kariérista, ktorého neznáša a mladšia sestra, ktorú má potrebu ochraňovať. V zamestnaní nikdy dlho nevydrží, ak má peniaze tak ich prefláka, pozitíva v jeho živote tvorí stabilná partia rovesníkov s ktorými chodí čundrovať na chatu, gitara a jedna milfka z kina. Zlom nastane po rodinnej tragédii, kedy nastúpi k lopate, prejdú ho frajeriny a pozvoľna sa stáva platným členom spoločnosti. "Bude mít po chlebíčku, až bude komunizmus a nebude se platit!" Film je zvláštny z viacerých dôvodov, jednak oným zlomom uprostred, kedy prvá polovica už má nábeh na šesťdesiatkové novovlnné postupy a druhá polovica sa zase trochu obzerá naspäť do päťdesiatych. Potom Liškovou hudbou, dirigentskými snovými pasážami a nadmerným počtom neznámych tvárí so známymi hlasmi. Zaujímavý film s dobrou atmosférou, len stopáž je mierne prestrelená. "Tady to neznám, to jsou kasárna?" "Sídliště..."  (02.01.2024)