Pacific Rim - Útok na Zemi

Je tu dost cítit Emmerichův Den nezávislosti (od sarančovité povahy emzáků, přes vědátora, který s emzáky propojí svou mysl, až po finále s motivačním projevem a odpálením bomby u emzáků doma), ale ten měl zábavnější scénář, sympatičtější postavy a přehlednější a víc wow akci (v době, kdy se ještě města nebořila v každém blockbusteru). Ale taky je tu cítit klukovské zanícení pro mechy a neirituje to infantilním blockbusterovým humorem. Všechny velké akční scény se odehrávají v noci, nejlépe za bouřky/deště/pod vodou a lítají v ních hromady bordelu a oslňují světla, takže si je divák zas tak neužije, a samotné finále mi už bylo dost fuk a čekal jsem od něj víc. (17.07.2013)

Pěkná slabota se to vyklubala z jednoho z mých nejočekávanějších letošních filmů! Na Pacific Rim jsem se těšil v podstatě od prvních zpráv. Válka lidmi ovládaných robotů proti obřím monstrům z oceánů se dala pojmou různými způsoby. Já doufal v drsnou, temnou sci-fi řežbu, v neúprosnou apokalyptickou atmosféru a v mohutné a originálně pojaté bitvy (první zprávy hovořily o minimálně pěti obřích bitvách, přičemž každá měla být natočena jiným způsobem). Doufal jsem tedy v něco jako antitezi dětinských Transofrmers. No kdeže. Ve skutečnosti je Pacific Rim tuctovou popcornovkou pro děcka. Vtípky, jednoduše načrtnuté postavy, klišé, patos. Akční scény ani nemají moc šťávy a je jich málo (celou první polovinu postavy v podstatě jen kecají v hangárech a je to k nepřežití). Del Toro opravdu vsadil jen na "měřítko" - ani designem monster či robotů PR zrovna neohromí. Promarněná šance. (18.07.2013)

Del Toro servíruje čistokrevné mecha anime v hrané podobě s řádně umocněným wow efektem. Nicméně je potřeba si uvědomit, že "Pacific Rim" v prvé řadě má fungovat jako představení mecha žánru pro mainstreamové západní publikum. Proto když budeme hledat v rámci anime adekvátní ekvivalenty k filmu, tak rozhodně nemůžeme brouzdat do extrémních pólů žánru typu psychologicko-existenciálně-teologického unikátu "Neon Genesis Evangelion" ani okázale sebereflexivní a žánrově karikaturní šílenosti "Gurren Lagan". "Pacific Rim" je spíš ekvivalent průkopnických titulů žánru, který si vystačí s poctivě přímočarým příběhem a staví v prvé řadě na novosti (v rámci hollywoodského blockbusteru) svého základního konceptu okázalých soubojů velkých robotů s velkými monstry. Lidé, kteří se otřeli o anime, potažmo japonskou popkulturu a viděli hrstku nejvychvalovanějších, a tudíž taky zcela výjimečných titulů, můžou lkát nad tím, že přece existují co do profilace postav, jejich dramatických oblouků a komplexnosti světa lepší mechárny než první americké blockbusterové osmělení se v rozlehlých vodách žánru. Ale berme to prostě tak, že cílem nebylo udělat ekvivalent "Evangelionu", ale prostě natočit historicky první hraný mecha film, který nebude mít podobu papundeklových tokusacu bijáků a seriálů, nýbrž epického hyperrealistického spektáklu, kde hlavními atrakcemi budou rozměry a proporce mechů. Podobně jako v případě "Hellboye" nepřichází del Toro s osobitým uchopením existující tradice, nýbrž si vystačí s fanouškovským nadšením z faktu, že dostal na hraní své vysněné figurky. Více v recenzi pro Cinepur. _____ Ještě dovětek k tržbám a přijetí filmu: Na základě prvních víkendových tržeb v USA někteří filmu prorokovali smutný osud, ale Pacific Rim se nyní několik týdnů po uvedení i v jiných zemích světa ukazuje jako projekt orientovaný nikoli primárně na americké publikum, ale naopak se silným mezinárodním potenciálem, obzvláště pak v Asii. V Koreji si v premérovém víkendu uzmul 44,3% veškerých diváků (konkrétně 1160636 diváků), ale opravdovým masovým hitem se stal v Číně, kde se po tři týdny drží na špičce žebříčku návštěvnosti a odolává i atakům očekávaných domácích hitů a má našlápnuto, aby překonal i tržby počínšťovaného "Iron Mana 3". Zatímco u jiných hollywoodských sezónních blockbusterů jako např. "Iron Man 3" či "Fast & Furious 6" tvoří domácí tržby polovinu celosvětových, u "Pacific Rimu" momentálně (půlka srpna) je to zatím třetina vůči dvěma třetinám ze zahraničí. (13.07.2013)

Exploze hollywoodských efektů a triků. 3D provedení bylo slabší, to už ukázka ze Šmoulů 2 měla více 3D grafiky. Taky mne naštvalo, že film byl děckám přístupný, takže žádná krev. Na druhou stranu, byl díky děckám, film s dabingem, což se v kině často nevidí. Ale.... a co je důležité, já se bavil. Požral jsem popcorn, vypil colu, sežral gumídky a těch 132 minut jsem ani nezaregistroval. (23.07.2013)

Tak jsem si poctivě nakoukal Beniciovu eee, teda Guillermovu filmografii, abych nasál jeho nezaměnitelný rukopis... a ejhle, je zaměnitelný. Z pacifické rýmy kouká Báj i Emerik. Vlastně se to teď říká: Báj vs. Emerik nebo také Transformers vs. Godzilla. Ale to by asi bylo to nejmenší, co by mi vadilo. Už jsem valil bulvy, že o akci se tu stará jednotka Kájo bijců zvaná Gipsy Danger... jako co? Cikánské nebezpečí? Takže cikáni teď budou osvobozovat svět? No paráda. Neříkám nic, myslel jsem, že už to tu právě osvobodili dávno. Chicht. Jsem to ale rýpal. Aby se na mě za chladné noci nějaký Gipsy Danger nesesypal... Nic, pokračujme dál. Herecké výkony příšerné jako noc v cikánské uličce, triky úchvatné jako cikánská hudba, hudba... nevím, chvílemi jsem myslel, že mi bubínek s kovadlinkou začnou kopulovat jako za divokých cikánských nocí. Zkrátka pan Del Toro ani nenasadil svůj lehký výtvarný humor, nic a tím mě nasral. Přesto všechno, a taky proto, že už od Gappy mám tyhle filmy rád, jsem byl místy blatantně spokojen, místy ale příšerně znuděn až téměř rozhořčen. Sice dvě Davidovy hvězdy, ale spíš se to kloní k jedné. (22.08.2013)