Amour
Liebe
Liebe
Love
Láska
Amour
Režie:
Michael HanekeScénář:
Michael HanekeKamera:
Darius KhondjiHrají:
Jean-Louis Trintignant, Emmanuelle Riva, Isabelle Huppert, William Shimell, Ramón Agirre, Rita Blanco, Carole Franck, Dinara Drukarova, Alexandre Tharaud (více)Obsahy(2)
"Jakmile člověk dosáhne určitého věku, musí se vypořádat s útrapami lidí, které miluje: rodičů, svého partnera. To je nevyhnutelné," řekl Haneke. "Je velmi obtížné vidět trpět své milované," dodal Haneke. Film zachycuje útrapy stárnoucího manželského páru ve věku kolem 80 let, kdy se žena stane závislou na trvalé péči. Hlavní postavy Anne a George, jsou spolu už dlouho, mají dceru a stále se ještě mají rádi. Anne však jednoho dne postihne mozková mrtvice, která jí ochromí polovinu těla. Muž ji nechce dát do domova důchodců a stará se o ni sám. Ale po její druhé mrtvici se situace dramaticky zhorší. (Česká televize)
(více)Recenze (322)
Čisto interiérová záležitosť, kde namiesto emócií prevláda chlad. Žiadna hudba či prenikavé tóny iba sekundárny jemný klavír, ktorého melódia sa po chvíli vytráca ako studený vánok. Dej je od začiatku predvídateľný, vieme čo nás čaká no i tak sa chceme nechať prekvapiť. Obe postavy sú najhlavnejším aspektom celého filmu, jeden sleduje postupný odchod svojej milovanej a z druhej sa vytráca život ako z rieky voda. Zaráža ma celkový chladný postoj k obom postavám, ich vzťah je síce hlboký a silný no v podstate majú od seba ďaleko. Herecky boli samy sebou, hrali ako sa na skúsených hercov, ktorí už niečo zažili patrí. Réžia je od základu iná ako v iných romantických filmoch. Dôraz sa nekladie na hĺbku emócií ale na tvrdú realitu a chlad v bežnej domácnosti. Či už v chvíľkovej láske alebo takej, ktorá trvá desaťročia. Určite dobrý film, miestami zarážajúci no svojim posolstvom dotiahnutý. 80% ()
Jak začít - za prvé tento film rozhodně není pro každého. S nadsázkou by se dalo říct, že k jeho zhlédnutí by se mělo přistupovat jako ke kandidátům do Senátu - tedy věk minimálně nad 40. Zadruhé - není třeba se ho pak bát. Ač pojednává o poslední, neodvratné a nevyhnutelné etapě, a nic nezamlčuje, není tragický. A tragický není, protože Anne a George měli po celý život krásný, až záviděníhodný vztah. Naplněný, a dokud to jen trochu bylo možné, vždy si měli i o čem povídat. Hodili se k sobě, vzájemně se našli. A bylo to vidět i na vztahu s dcerou - ta jakoby pro jejich soužití (a trápení) nebyla vůbec důležitá. Což by se ovšem dalo vykládat také jako slabina scénáře - protože těžko uvěřit, že tak báječní, vzdělaní a sympatičtí lidé, by vychovali někoho tak plytkého a pitomého. Každopádně obsazení obou hlavních představitelů bylo více než šťastné. A kromě nich tam velkou roli hrál i jejich byt - prostorný, plný vzpomínek a věcí, které utvářely jejich život. Nejosobnější tvrz. Prostor plný intimity, která vše podstatné sdělovala, ale neurážela. Celkově tedy: silný příběh, který se překvapivě dokázal obejít bez jakéhokoliv prvoplánového citového vyděračství a přesto dokázal být dojemný. ()
Na jednu stranu se mi to docela líbí, ale na tu druhou zase ne. Doufal jsem, že Haneke téma umírání na smrtelnou nemoc pojme bez citového vydírání a jiných klišé, která jsou v tomhle typu filmů nejčastěji používaná - a ono taky ve většině scén ano. Ne vždycky, ale ten Hanekeho "chladný" přístup se od těchto klišé skutečně oprostil a tak většina scén zůstává přirozená a někdy i silná. Navíc je to naprosto skvěle zahrané, dobře napsané (ačkoli postavy mohly být představeny podrobněji), je to dobře natočené a ve většině scén je znát i cit pro tempo. Po filmařské stránce je to fakt povedené a nebál bych se to označit za povedené drama. Jenže na tu druhou stranu Láska nepřináší vůbec nic, co bychom nikde jinde neviděli a ani s ničím svým a originálním. Je to prostě klasický příběh o umírání, se vším co k tomu patří a ničím navíc, sice s trošičku promyšlenějšími scénami, ale v tom smyslu, že jejich význam pochopí každý aniž by u toho musel nějak víc přemýšlet. A v tom mám ten problém. Ve srovnání s jinými Hanekeho filmy je totiž Láska banální, relativně prázdná a přesně pochopitelná úplně pro každého. I to Funny Games, nakolik se mi nelíbilo, je krapet sofistikovanější než tohle. Zase na druhou stranu nemusím pořád vyžadovat nějaké strašně hluboké umění, ono natočit dokonalé drama taky není zrovna hračka, ale to by se Láska měla odehrávat v jiném prostředí. Kdyby ústředním párem důchodců nebyli boháči, kterým nedělá problém jen tak se zbavit 800 eur za pečovatelku, ale naprostý opak, chudý starý pár co sotva splácí bydlení, hned by to bylo zajímavější, více zdrcující a silnější. I ten závěr by tam dával mnohem větší smysl než tady, kde sice smysl dává taky, ale působí na mě až moc přehnaně. A bohužel i předvídatelně. Navíc z toho chtě nechtě čouhá akademičnost a snaha získat Oscara za každou cenu, což se tomuhle filmu taky nakonec povedlo. Emoce z toho sice jdou, ale není to úplně ono. Asi by to i na tu čtvrtou hvězdu bylo, ale čekal jsem prostě víc a výtek taky nemám zrovna málo. Silné 3* ()
I film, který je záměrně chladný a odtažitý může být geniální. A Hanekeho Láska je toho zřetelným příkladem. Oscar za nejlepší neanglicky mluvený snímek je jistota, nominace v hlavní kategorii je už jen pečetí kvality. ()
velmi silný film o vztahu dvou lidí a o tom, co skutečně láska je - tím samozřejmě nemyslím ty blbé romantické filmy o právě zamilovaných dvojicích. Hanekeho styl mám rád se svým komorním pojetím i surovým střihem, tak jsem byl spokojený. K pěti hvězdičkám ještě něco chybělo a tentokrát by na můj vkus až moc rozvláčný. Pro každého to nebude a k tomu musíte dozrát. [ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] ()
Je mi to veľmi ľúto, ale tento film ma naozaj sklamal. Možno to bude aj tým, že som od neho čakal asi až príliš veľa... Síce milé, smutné a precítené, ALE neuveriteľne statický dej, miestami až totálne fádny... Napokon to všetko prelomila jedna nečakaná scéna, pri ktorej by sa asi málokto zmohol na slovo... Posolstvo naozaj silné, ale to je asi jediné čo na tomto filme zaujalo. ()
Láska jako vězení a smrt jako vysvobození.Obyčejný příběh o stáří,kdy se láska a samozřejmá starost o milovanou osobu mění v utrpení působí v Hanekeho podání lehce studeně a emoce jsou zobrazeny značně minimalisticky.I to však ve finále stačí.Co by určitě snímku prospělo by bylo zkrácení stopáže,protože snímek ve svém minimalizmu působí místy zdlouhavě.Na druhé straně pak třeba vyzdvihnout vynikající herecké výkony obou manželů.Film který určitě stojí za vidění,leč ne k opakovanému...80% ()
Tento film nie je midcult alebo gýč - dokonca i ona od Hanekeho neočakávaná explicitnosť je dostatočne motivovaná: teda za predpokladu, že dokážete pristúpiť na ontologicky inú rovinu vnímania filmu, ktorá je spojená skôr s nenaratívnou kinematografiou. Tá očakáva, že sa oddáte fascinácii obrazom (vtedy vnímate jednotlivé explicitné obrazy ako estetické objekty, nie ako súčasť rozprávania) a necháte sa pohltiť systematickým tokom týchto výjavov. Pri takejto recepcii je Láska extrémne silná, pretože divák nerozmýšľa nad banalitou jednotlivých scén, ale preciťuje skôr jednotiacu "náladu" celého diela - a tá je zdrvujúca. Zdrvujúci je potom i zážitok, ktorý si z toho takýto divák odnesie. ()
(Hodnotenie 3,5) ()
Samoucelny prazdny filmovy pseudoart. 5 % ()
Čekala jsem hodně, možná právě proto mě to zklamalo. Netvrdím, že tenhle velmi otevřený, nepřikrášlovaný ani jinak neupravovaný pohled na stáří není zajímavý. Je to poměrně síla a v některých momentech mi nebylo psychicky (ale ani fyzicky) úplně nejlépe z toho jak reálné to bylo. Je to připomenutí nevyhnutelného děsivě a syrově. Film rozhodně předhazuje hodně podnětů k zamyšlení, jak těch mrazících, tak těch "hřejivých". Celkově to na mě bylo ale moc pomalu plynoucí a osobně bych uvítala kratší stopáž. Není to film pro každého a chce to mít na dívání tu správnou filozoficky melancholickou náladu. Ještě palec nahoru za herce a za statickou kameru, díky které to na mě působilo, jako "pozorování" toho co se děje. Nic víc, nic míň, prostě uvidíte co se takhle může dít uvnitř jednoho bytu.....což se mi hodně líbilo až tedy na tu rozvleklost. ()
Úžasný film! Trochu mě ale mrzelo, že k tomu není žádný hudební podklad, protože dlouhé, tiché scény u filmů nemám ráda. Film ukazuje se je člověk schopný pro svou lásku dokázat. Herecký výkon Emmanuelle Riva byl okouzlující. ()
To, čemu lidé říkají láska, má tolik podob, kolik je lidí a příběhů, a zahrnuje vše počínaje zamilovaností, přes vášeň, nenávist, žárlivost, přejícnost a jiné emoční projevy a konče soucitem a steskem. Láska je jen slovo, na pozadí kterého se rozsvěcují, září a pohasínají časy a světy. ___ Co je stejného na Hanekeho Lásce a Jarmuschově Ghost Dogovi? Je to stálé dívání se smrti do očí, život v uvědomění si její přítomnosti. Čím se tyto filmy liší? Dobrovolností volby – staří manželé pasivně stojí před vnější nutností zemřít, Ghost Dog z té přirozené nutnosti dělá vnitřní aktivní přístup k životu. Ghost Dogovo nabytí důstojnosti vykročením smrti vstříc tak stojí proti postupné ztrátě důstojnosti u Hanekeho postav, vyrovnanost proti depresi a bezodkladnost proti odkládání. Deprese se nejčastěji vyvíjí u těch lidí, kteří vnímají vnější události jako výsledek působení faktorů, s kterými nejsou s to pohnout kvůli své bezmoci. Vyrovnanost přichází, když se člověk ztotožní s veškerenstvem a přijme skutečnost jako fakt, anebo pokud si stanoví hranici důstojnosti, kterou za žádných okolností nepřekročí. Samurajská kniha Hagakure hlásí: "Cesta samuraje je založena na smrti. Meditace o nevyhnutelné smrti by měla být prováděna denně. Každý den, když je tělo i duše v klidu, by měl člověk meditovat o rozervání šípy, střelami, kopími a meči. O odnášení rozbouřenými vlnami, o tom, že bude vhozen doprostřed velkého ohně, že do něj udeří blesk, že bude rozprášen velkým zemětřesením, že spadne z tisíc stop vysokých útesů, zemře na nemoc, nebo spáchá harakiri po smrti svého pána. A každý den bez výjimky by se dotyčný měl považovat za mrtvého. To je cesta samuraje." Lidé se v blahobytu civilizace odnaučili být přírodními samuraji, ale dnešní příliš dlouhý život a ještě delší umírání je tomu znovu učí. O tom je Láska. Tak končí slavný Lelouchův příběh Muž a žena po 46 letech. ()
Filmy se snažím hodnotit hlavně podle toho jak mě baví a Láska zrovna v tomto aspektu totálně selhala. Aby nedošlo k nedorozumění, Hanekeho minimalisticky pojaté filmy obecně nepovažuji za nudné, dokonce mám rád spoustu jiných artových snímků. Já vlastně nemám nic ani proti té statické kameře, pokud si ale užíváte minutové záběry toho, jak starý manžel zvedá svou choť ze záchodu, doporučuji navštívit (popřípadě zažádat o brigádu - pár hodin týdně by mělo stačit) nějaký hospic, tam je realita ještě mnohem syrovější, krutější a realističtější. Mně zkrátka film o něčem tak samozřejmém, jako je fakt, že se staří lidé o sebe navzájem starají, a že stáří může být velmi nepříjemné a bolestivé (to je to velké poselství?!), do kolen nedostane. Alibistické 3 hvězdy (dala většina těch předních uživatelů, které film zklamal, oni si ale musí zachovat tvář odborníků na umění) dávat nebudu, a to i přestože Hanekeho považuji za mistra svého oboru. ()
Dlhá smutná dráma o láske a umieraní. Scéna s opakovaním si pesničky o tancovačke na Avignonskom moste ... bola ako vyšitá pre divákov so sklonom k slzeniu. Emmanulle to zahrala perfiš, Jean Luis sa snažil, škoda že to nevydržal do konca (ale za to môže scenar) :) ()
Hanekeho film je pomalý, je klidný a zároveň i šokující. Nahotu stáří, kterou filmem odkryl, může kdekdo považovat za nekorektní. Teď je přeci v kurzu před vlastní smrtelností zavírat oči. Ale to, že nevidíte vlastní smrt, neznamená, že nezemřete. Možná už zítra. ()
Prosté, jednoduché, kamera velmi statická a divadelně šetřící střihem. A ty hluboce vepsané postavy a úžasné herecké provedení. S dokumentární neochvějností čelí realitě a staví hráz z nesobecké lásky. ()
Ano, zase, z extremu do extremu. I tentokrat zachazi Haneke se svymi laskami az na dren. Na dno nasich srdci, dusi, mysli ()
15 FFF Filmy pana Hanekeho zrají jako víno. Dříve drsné explicitní násilí se mění v neuvěřitelnou atmosféru. Skvělý výkon ústřední dvojice. Tohle je pravý evropský film! ()
Související novinky
Evropské kultovky jen na KVIFF.TV
KVIFF.TV, online streamovací platforma spřízněná s Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary, spojuje síly s dalšími čtyřmi VOD platformami ze zemí střední a východní Evropy, aby divákům v České… (více)
Zemřel herec Jean-Louis Trintignant
Francouzská i světová kinematografie v pátek přišla o další velkou filmovou hvězdu, ve věku jednadevadesáti let totiž ve francouzském městě Uzès zemřel držitel ceny César, Zlaté palmy z Cannes i… (více)
Největší filmový festival v Brně se blíží
Čtvrtý ročník Mezinárodního filmového festivalu CINEMA MUNDI již brzy (27.2. – 6.3. 2013) ovládne moravskou metropoli. Cinefilové i běžní diváci se mohou těšit na nejlepší „oscarové“ kousky za… (více)
Dny francouzského filmu
Ve dnech 14. až 20. 2. v kině Lucerna a 21. až 24. 2. v kině Atlas proběhne přehlídka Dny francouzského filmu. V Lucerně ji odstartuje jeden z nejskloňovanějších snímků posledních dnů, film Michaela… (více)
Ve srovnání s další Hanekeho tvorbou je Láska film, který působí relativně „zklidněně.“ Pro svůj zatím poslední film si vybral veskrze nevinnou a nejčistší možnou filmovou látku – téma lásky. Láska je proto také nejlaskavějším filmem z jeho dosavadní tvorby, nicméně i tak si zachovává typické rysy Hanekeho filmů, mezi které patří zejména obdivuhodné detailní psychologické vykreslení postav. Zaměřuje se na psychiku oddaně milujícího stárnoucího muže, který pečuje o svou umírající manželku a zároveň se postupně vyrovnává s jejím blížícím se koncem. //Psychologické ladění filmů jde ale také ruku v ruce s akademickou chladností, která je pro Hanekeho tak příznačná. Se svými postavami nesympatizuje, ale ani se nesnaží jednoduše moralizovat či společensky vychovávat. Za všech okolností si udržuje chladný, skoro až chirurgický přístup, kdy na „stříbrném pěkném podnose“ nám servíruje mnohdy šokující lidské příběhy plné utrpení. Celkové vyznění jeho filmů, jakkoliv vyznívá ve většině případů negativně, by se ale dalo intepretovat ve skutečnosti jako sociologická studie rozpadu hodnot lidské společnosti a celkové pokleslosti v myšlení a chování lidí. Absence „vyšších“ hodnot, rozpadlé rodinné vztahy, citová vyprahlost a samota a sklony k násilí a manipulativnosti už u malých dětí, to vše se svým způsobem „zrcadlí“ v jeho filmech.// Co mě na filmu baví je, že Láska bývá ve většině případů spojována s mládím a radostí, Haneke se však zde zaměřil na zcela jiné pojetí lásky. Ústředním motivem tohoto filmu je láska na samém sklonku života doprovázeného krutou nemocí. Je to v podstatě křehký příběh stárnoucích manželů zasazený do intelektuálního prostředí, kde jednoho dne u snídaně nad debatou o umění dojde k osudové ráně. Anna, uznávaná klavíristka a pedagožka, dostane mrtvici a od té doby začne její bolestivá cesta na druhý břeh. Její oddaný a milující manžel Georges se s tím však jen tak smířit nehodlá. Rozhodne se Anně naplno věnovat a být jí i nadále oporou, stejně jako pečujícím manželem. Hanekeho rukopis je zde zřejmý. Celý film se odehrává v komorní atmosféře mezi čtyřmi zdmi krásného starobylého pařížského bytu. A ačkoliv je to film, kde hudba hraje významnou roli, jednoznačně zde převažují hudebně nepodbarvené tiché scény (jen místy doprovázené kouzelnou klavírní linií), které v podstatě podtrhují celkovou hutnou atmosféru. Předností je zejména vynikající vizuální stránka filmu, která se obejde bez efektů a perliček. Pouze krystalicky čisté dlouhé statické záběry. Dalším kladem filmu, který si zaslouží být zdůrazněn, jsou jeho bezchybné herecké výkony. Jean-Louis Trintignant a Emmanuelle Riva jsou velice zkušení herci a byli jednoznačně sázkou na správnou kartu. Herecký minimalismus je zde velice příznačný. I přesto ale působí velice přesvědčivě a téměř každá replika dokáže vyvolat silné emoce. Herecký koncert doplňuje Isabelle Huppert v roli dcery ústředního páru, která se osvědčila už v Pianistce, kde dostala hlavní roli. //Ve srovnání s jinými filmy, je tedy Láska skutečně nejvlídnější Hanekeho film. Absentuje zde pro něj jindy typický cynismus a kritický pohled na společnost. Je to film nesmírně citlivý, jemný a intimní, který si po celou dobu uchovává silnou hloubku. Vše pomalu plyne a čas jakoby se zde zastavil. V zásadě je ale natočený velice jednoduše - jeden prostor, jeden byt, minimum prostředků a ústřední trojlístek herců. I přesto ale dokáže „silně dopadnout“ na diváka.// () (méně) (více)