Polisse

Výjimečný film, jehož styl vyprávění bude zpočátku působit těžkosti, je to jak rychle přetáčená kazeta s výukou francouzského jazyka. Pseudodokumentární forma je opravdu zvláštní, ale o to víc autentická metoda, kterou si postupně oblíbíte, zejména když pozorujete, jak většině oddělení ujíždějí nervy při setkání s hloupými agresory. Konec je opravdu nezapomenutelný, šokující. (13.03.2012)

Každodenní rutina, která tu a tam vytrhne ze stereotypu i ostřílené hráče policejního týmu, který se snaží snižovat bezpráví na těch nejzranitelnějších – dětech. Navíc se jejich snaha odehrává v zemi, ve které je odhadováno, že až čtyřicet procent populace má předka, který pochází z nějaké migrační vlny. Takže tohle francouzské kriminální drama je o to větším koktejlem etnik, tradic nebo náboženství. A policajti, a obecně státní správa, to v etnicky různorodé zemi nemají vůbec snadné. K postavám (kterých je docela hodně) jsem si hledal cestu obtížněji, místy jsou až moc hysterické, i když chápu, že snaha netahat si práci domů byla marná. Tenhle psychicky „odolný“ tým se navíc sobě navzájem stává druhou rodinou, která rozumí každodenní bezmoci. Zneužívání dětí a mladistvých je téma velké a citlivé, tady mi nicméně zpracování sedlo na lepší tři hvězdy. (23.03.2015)

Netušila jsem, že mě po první asi půlhodině rozporuplných pocitů tenhle snímek tak zasáhne. V každém případě už jen námět je sám o sobě velmi citlivý a umět ho zpracovat tak, aby diváka nějak oslovil je nesmírně těžké. Maiwenn Le Beskco nám polodokumentární formou přiblížil strašně náročnou a psychicky vysilující práci zvláštní skupiny policie, která se věnuje s obrovským nasazením vyšetřování, kde se jedná o obtěžování a zneužívání mladistvých, či jiných problémů souvisejících s dětmi. Jejich práce má pochopitelně vliv i na jejich soukromý život, kdy se musí mnohdy vypořádávat i se svými problémy. Je to opravdu vyjimečný film s mnoha silnými, emotivně vypjatými scénami a já ho i přes ten těžší rozjezd doporučuju ke zhlédnutí. - "Nejsmutnější je takový svět, v němž vyrůstají smutné děti". (24.03.2015)

Polodokumentárna forma sa mi veľmi páčila. Niektoré situácie sú pekne husté. Napríklad tá s tou ženskou, ktorá vydrnká vždy pred spaním svojmu trojročnému synkovi piňdíka aby nereval a hned' zaspal. Drahí priatelia, to som naozaj nevedel, či sa mi sníva! Len sa mi nechce veriť, žeby po práci a náročne vystresovanom dni išli ešte kompletne celá banda zakaliť do nejakého podniku spolu. ( Tam by som asi nešiel !) Inak, postava pani fotografky bola naozaj výnimočná. Tá sa tam zjavila ako mrtva ryba a celý film bola á la muchy zjedste si ma! (Ok,až do chvíle, kedy nestretla Mutambu.) Občas sa mi zdalo, že niektoré situácie boli príliš teatrálne, snažiace sa ma citovo obalamutiť ( Malému Osmanovi by som utrhol hlavu !) Chcel som nakoniec dať štyri hviezdičky, ale za scénku s koránom a s mobilom bez rozmýšľania idem hore s hodnotením, hoci sa mi zdalo prehnané to ich prijeblé rodinkárstvo! (26.05.2012)

Prvních patnáct minut se mi zdálo zmatených, nelogických a nicneříkajících. Jenže pak film začne být kompaktní, zajímavý a hlavně dost realistický. Téma týraných dětí stále zůstává tak nějak na okraji zájmu filmařů.Maiwenn Le Besco ale nezavírá před tímhle tématem oči a všechno říká doslova, na plnou pusu. Nejde ale o snahu tematiku pedofilie a týrání dětí nějak skandalizovat či zlehčovat. Právě naopak - dějová linka chvílemi ustupuje do pozadí a příběhy vyprávěné a prožívané dětmi bijí diváka do očí. Polisse mě velmi příjemně překvapil. V hlavě mi zůstane spousta scén: mrtvé novorozeně, otvírání okna a tragikomické scéna se smartphonem. (28.09.2012)