poster

Mortal Instruments: Město z kostí

  • Německo

    Chroniken der Unterwelt - City of Bones

  • Kanada

    Mortal Instruments: City of Bones

  • Slovensko

    Nástroje smrteľníkov: Mesto kostí

  • Slovensko

    Nástroje smrteľníkov: Mesto z kostí

  • Velká Británie

    Mortal Instruments: City of Bones

Fantasy / Dobrodružný / Drama / Akční / Mysteriózní / Romantický / Horor

USA / Německo / Kanada, 2013, 124 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • maddy
    **

    Po všetkých tých Hostiteľoch a Nádherných Bytostiach, tu máme ďalší chabý pokus o rozpútanie Twilight-like mánie. A na rovinu, ani s Nástrojmi smrteľníkov to nevyšlo. Jedného nástupcu v podobe prekvapivo veľmi znesiteľných Hunger Games tu už máme a ďalší nie je vôbec potrebný. Existujú síce horšie knižné adaptácie, ale Nástroje sú aj napriek tomu len zbytočne preplácané, bez zmyslu a hlavne sa pokúšajú žaner fantasy vystavať na neexistujúcej, resp. nerozvinutej mytológii. Základná myšlienka tajného sveta upírov, vlkolakov a všemožných iných monštier, v ktorej sa rozvíja ďalší infantilný ľúbostný trojuholník, nie je nijako zvlášť komplikovaná. Zo začiatku film v podstate pútavo predostrie fungovanie fiktívneho sveta, ale problém nastáva v momente, keď ho s pribudajúcimi minútami absolútne nijako ďalej nerozvíja. Divákovi jednoducho len stroho predkladá jeden magický výjav za druhým (napr. neviditeľné budovy, magické portály, tajné spolky, špeciálne zbrane, záhadné predmety atď.). bez toho aby vysvetlil ich podstatu alebo hlbší zmysel v príbehu. Namiesto toho sa príbeh snaží vyplniť nezmyselnými, pre dej nepodstatnými odbočkami ako napríklad boj s tlupou upírov, len aby dej pôsobil akčnejšie. Tomu všetkému nedopomáha ani chabý scenár, ktorý postávam kladie do úst pomerne nedôveryhodné repliky a ich chovanie činí skratovým a účelovým (viď napríklad scéna po prvom bozku, kde sa doslovne zo sekundy na sekundu rozvinie hádka kvôli ničomu alebo elementárna nelogika chovania postáv zasadených v reálnom svete, ktoré veria fantasy výjavom od prvej chvíle a vôbec sa nad ničím nepozastavujú). Pomerne slušní herci sa potom snažia úplne zbytočne. Jonathan Rhys-Meyers hrá presnú kópiu zákerného Draculu z rovnomenného tohtoročného seriálu, a taká Lily Collins pôsobí dojmom krehkej dievčiny a hravo dokáže vzbudiť sympatie, ale zvyšok sú len nevyužité vedľajšie postavy, u ktorých je maximálne jedno, či sa dožijú záveru (a navyše sa po celý čas premávajú v otrepaných kožených emo-kostýmoch). V niektorých situáciách film nechutne zachádza do kŕčovitých, infantilných momentoch ako keď napríklad približne v polovici začne hrať balada od Demi Lovato. Chápem zameranie na slintajúce 13-ročné pubertiačky, ale myslím, že aj tie by sa bez presladenej hitovky súčasnej teen-hviezdičky zaobišli. Aby som len nekritizoval, tak zase o vyslovený odpad sa nejedná. Vizuálne vyzerá film pútavo. Trikovými sekvenciami nijako nešetrí a rôzne fantasy prvky servíruje divákovi s dvojminútovou pravidelnosťou (len by to chcelo vystrihnúť trápne hádzanie predmetov „do kamery“ kvôli 3D efektu). Napriek vyše dvojhodinovej dĺžke má slušné tempo, nakoľko od úplného začiatku do samotného konca sa v ňom niečo deje, zoznamuje diváka s novým svetom, servíruje mu zručne natočené akčné sekvencie (v rámci teenegerských fantasy) a tak uplynie prekvapivo svižne. Vo výsledku sa na Mortal Instruments teda pozerá bezproblémovo (ale pre väčšinu určite len jednorázovo), len nabudúce by to chcelo oprostiť sa od toho striktného zamerania na výhradne dievčenské publikum. Po sérii troch podobne neúspešne zadaptovaných kníh v tomto roku – ako kvalitne (to je vždy subjektívne) tak finančným prepadom v kinách (tu sa tá objektívnosť nedá uprieť) by neuškodila zmena. Mortal Instruments mal minimálne predlohovo možnosť naservírovať plnohodnotnejšiu fantasy. Nabudúce sa len zbaviť všetkých tých „twilight-klišé“ a pátosu. PS: tie zjavné vtípky namierené proti sérii Twilight sú ináč najsebeckejší výkon roku, nakoľko od filmu, ktorý je ako „twilight-copycat“ akurát zasadený v odlišnom svete to pôsobí dosť nemiestne (OK, Nástroje sú o nepatrný stupienok kvality vyššie ako Twilight, ale to stále neznamená pochvalu).(22.11.2013)

  • Morien
    *

    Hahaha, Aidan bude hrát s umělými špičáky v puse navěky, chudáček. Ale teď seriózně: Poté, co mě minule velice příjemně překvapily Nádherné bytosti, jsem si řekla (knižní předlohu neznaje), že když už někdo do tohohle filmu obsadil čtyři moje krasavcózní oblíbence (Jonathan, Aidan, Jamie, Kevin - skutečně nebývalá koncentrace, nad tím je potřeba se pozastavit), měla bych mu dát taky šanci, ale bohužel, překvapení se neopakovalo. Ve filmu se nachází několik opravdu podivných replik, zpravidla pronášených Jamiem, mají takový ten flirtovací nádech a v kontextu filmu jsou dle mého velmi nepatřičné. Vnitřním vzkazem je, že dokud člověk nemá tetování a sukni pod zadek, nemůže vykročit do světa dospělých. Vnější zápletkou je dilema mezi dvěma krasavci, ne nepodobný twilightovému zoufalství, ale zde snad o trochu více snesitelný, i když každý z oněch dvou je i zde jistou část filmu od pasu nahoru nahatý. Nejvíc cool část, Tiší bratři a to opravdické Město z kostí, se ve filmu objevuje asi tři minuty, a bad ass mnichové mají dohromady jedinou repliku, což docela zamrzí. Hned jsem si sama pro sebe začala v hlavě osnovat příběh mladého citlivého hocha, který zjistí, že rozumí věcem víc a líp než ostatní a vydá se na cestu, na které skončí v podzemí v sutaně s telepatickými schopnostmi a sešitou pusou a vysává energii z dávno mrtvých bojovníků, a hned jsem se víc bavila. Bohužel to, co mi film doopravdy nabídl, už mě tolik nezabavilo. Nějaké dospění hlavní hrdinky se nekoná, nevím, jestli je to mdlou herečkou nebo špatným scénářem, ale její postava je od začátku do konce víceméně stejná a "cesta", kterou ve filmu urazila, tudíž nemá žádný význam. Místo toho se soustředí na to, s kým má vlastně chodit. A to při vší úctě nemůžu odpustit nikdy. Zde nacházím ten hlavní kámen úrazu - okolnosti můžou být za jistých podmínek pitomé (třeba hotel plný stovek upírů, ze kterého naše nepočetná skupinka hrdinů unikne bez jakýkoliv zranění), ale pokud ani jádro příběhu není opravdové, tak je film odsouzen k zániku. Jo a ještě jsem zapomněla na dvě věci: Příšerně mě iritovalo, že v průběhu filmu tvůrci používali píseň s unylým ženským zpěvem - velmi to vyrušuje při ponoření do předkládaného univerza. A ta druhá věc mě potěšila: Bylo velmi osvěžující užívat si film, ve kterém ani jedna z hlavních postav nemluví s americkým přízvukem.(22.12.2014)

  • kingik
    *****

    Z Města z kostí až k divákovi cestička jako mlat. Nemusí se po ní nadšeně projít léty bručounovitý a zbrunátnělý kritik, ale divák má cestu otevřenou. Pohledná Clary jednoho dne zjistí, že vidí symboly a osoby, které nikdo jiný nevidí. A že se kolem ní zkrátka dějí divné věci. Vše má spojitost s její matkou, která před ní tají, že Clary má jisté nadpřirozené schopnosti pro něž si ji vyhlédli "Lovci stínů", kteří urputně bojují proti démonům. Jejich nadvládu má zpečetit mocný Pohár o něhož usiluje vůdce smečky démonů Valentine. A Claryina matka navíc nevysvětlitelně zmizí. Clary se vydává do tajemného spolku sídlícího v Institutu ve kterém přebývá už jen pouhá hrstka těch, kteří svůj život obětovali boji proti krutým démonům. Dívka se přidá na jejich stranu a divák spolu s ní postupně zjistí, že do Města z kostí nahlédneme jen okrajově a jedná se v podstatě o jakési pohřebiště, do celé záležitosti se vloží vlkodlaci a upíři, vytvoří se nejasný milostný mnohoúhelník a fetiš kožených bund a metrosexuálů dostane nový a sympatický rozměr. A ke všemu jsou na to třeba víc jak dvě hodiny. Vše probíhá v rychlém tempu a klidových pasáží je tady minimum. Jestli někdo čeká primitivní romanci ve stylu Twilight ságy, které bude věnována většina stopáže, tak bude hrubě zklamán. Nazval bych to spíše milostnými peripetiemi s opravdu jen droboučkým romantickým zákleskem ze kterého žádná velká láska až za pověstný hrob nepramení, ale abych to objasnil, musel bych opravdu hodně spoilerovat a potencionální divák by byl ochuzen o řadu zásadních odhalení na která v příběhu dojde. Jen zamrzí, že příběh naznačil určitou (hodně překvapivou) sexuální orientaci jednoho z hrdinů, ale už se k tomuto motivu v ději dále nevrátil s nějakým detailnějším vyjádřením či stanoviskem. Je možné, že se to více objasní v následném pokračování. Film, jak už jsem zmínil, má od začátku solidní až strhující tempo. Lily Collins si po půl hodině vezme na sebe takový outfit, že pojem" vypadlé bulvy" není jen slovní obrat. Pokud Hollywood bude někomu ležet v příštích letech u nohou, tak je to právě tahle prcina. I ostatní role jsou obsazeny hodně dobře. Jamie Campbel Bower se svým "donjuanským" kukučem si získá nejednu fanynku a objev Jemima West (až na drobné váčky pod očima), jako bojovnice Isabelle zase pro změnu ukazuje v čem tkví ženská síla a sex-appeal. V záporné roli zaujme uhrančivý Jonathan Rhys Meyers, který dokazuje, že není jen reklamním panákem na luxusní parfémy. Když už je řeč o reklamě, tak v některých záběrech má Lily Collins vlasy splihlé a jako "zázrakem" o jeden záběr dál, má účes jako reklamu na vlasový kondicionér. Film je po technické stránce velmi zdatně natočený a je doslova napěchovaný digi triky vysoké kvality. Zkušený avšak režijně nevyrovnaný Harald Zwart byl poněkud zvláštní volbou, ale obavy se rychle rozplynuly nad smrští, která od úvodních minut bičuje plátno. Souboje s upíry nebo vlkodlaky byly hodně dobrým ozvláštněním a mohlo jich být klidně víc. Film má poměrně složitou dějovou strukturu a je zhola nemožné odvyprávět jeho obsah tak, aby se neprozradilo víc, než je nezbytně nutné. Nevím, jak vyznívá román Cassandry Clare (zvláštní shoda v křestním jméně hlavní hrdinky) podle něhož je film natočen, ale za sebe můžu prohlásit, že filmová podoba je velmi stylová a obrazově požitkářsky vypiplaná. Totéž platí o kostýmech, kdy jen málo postav není oděno do stylové kožené bundičky. Úsměvně pak působí scéna ve které jsou maskovaní "civilové"(tak se jim ve filmu říká) představující chlápky v nejlepších letech povoláni do akce a promění se z jakýchsi motorkářů na vlkodlaky. I řada (většinou originálních nápadů a replik má své "durchy". Jsme tak svědky prohlášení, že Bach svojí hudbou bojoval proti démonům a ti ho z duše nenávidí. Repliky typu "já nejsem odbarvený blondák, ale to je moje přirozená barva" nebo " mentor léta nevyšel z Institutu - asi má agorafobii", jsou opravdu nesmrtelné perly. Srovnání s Twilight ságou se určitě nabízí, ale zkrátím to. Film ji v některých scénách vystavuje decentně vztyčený prostředník a znalci si tyto scény určitě odhalí sami. Na rozdíl od pověstné upíří ságy tohle spolehlivě vtáhne do děje. Důležitou složkou je i soundtrack nabízející zběsilou instrumentální směs až po fláky s rockovým zabarvením. Film však do placu vrhne i mnoho motivů a motivací a na jeden film se to nedalo vše s úspěchem pojmout. Zákonitě tak některé skvělé nápady nedostanou takový prostor, jak by si zasloužily. Je-li cílovou skupinou náctiletý divák, tak zajisté dostal, co chtěl. Ve filmu je akce, spád, originalita a vynikající schopnost na dvě hodiny zabavit. Chystal jsem se, že konečně zhlédnu film pro pamětníky "Mrdka přes kokotí hnízdo", ale opět to odkládám. Nechci ještě umělecky chcípnout. Mé hodnocení: 100%(28.2.2014)

  • misterz
    **

    Ľutujem ľudí, čo išli na túto stupiditu do kina. Ja osobne by som radšej dal peniaze za vstupenku bezdomovcovi a k tomu by som mu ešte kúpil dva litre čuča, mal by som lepší pocit. Film sa dá ako-tak pozerať iba prvých 10-15 minút, kým sa človek stihne posadiť a mozgom spracovať pár prvých scén filmu. Potom prichádza neskutočné utrpenie, ktoré trvá neuveriteľných viac ako 120 minút. Odhliadnuc od toho, že herci vyzerajú ako by ich vypustili z nejakého emáckeho koncertu, dej je iba nudný zlepenec hovadín okorenený trápnou teenegerskou snahou o romantiku. Keby mali nacisti možnosť mučiť ľudí filmami, toto by bol jeden z nich. Sem-tam síce prišlo vyslobodenie v podobe podareného vizuálneho triku, ale to na dobrý film nestačí. Všetci, čo nadávate na Tvajlajt, pozrite si túto vtákovinu a zistíte, že Tvajlajt je proti tomuto žvástu oskarový film.(20.1.2014)

  • Crawler-D
    **

    Proč se ten film jmenuje Město z kostí, když dotyčná lokace nehraje ve filmu žádnou roli a nahlédneme do ní na nějakých pět minut? Musí se však nechat, že je snímek aspoň namačkaný nějakým dějem a ne jen vatou, Škoda že všichni adaptátoři fantasy sérii tlačí na civilní rovinu, která zabíjí jakékoli naděje na vizuálně stylizovaný snímek. Mortal Instruments, Percy Jackson atd, jako vejce vejci, kde se nadpřirozené věci ocitají v našem světě s čnící nepřirozeností. Přitom ono Město z kostí i pojetí Institutu nese znaky zajímavé výpravné práce.(4.9.2013)

  • - Lily Collins byla velkým fanouškem knižní předlohy již před svým obsazením. Po její akvizici přiznala, že je to pro ni jako splněný sen. (Fevas)

  • - V scéne, kde Jace (Jamie Campbell Bower) sedí pri klavíri s Clary (Lily Collins), je po jeho ľavej ruke vidieť obrazovku. Obraz je čiernobiely, no je tam zobrazená postava slávneho klaviristu 20. storočia, Glenna Goulda, ktorý hral takmer len Bachovu tvorbu. Gould sa vyznačoval neortodoxnými metódami hrania. Napríklad, sedel na veľmi nízkej stoličke a tiež si počas hrania spieval, pretože vravel, že klavír nevydáva taký zvuk, ako by on chcel. (Ranewen)

  • - Původně měl film natáčet Scott Charles Stewart, ale pět měsíců před natáčením odstoupil, aby se mohl věnovat vlastním projektům. (Fevas)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace