Režie:
Wes AndersonKamera:
Robert D. YeomanHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Bruce Willis, Edward Norton, Bill Murray, Kara Hayward, Jared Gilman, Jason Schwartzman, Tilda Swinton, Frances McDormand, Harvey Keitel, Bob Balaban (více)Obsahy(1)
Příběh roztomile svérázné komedie Až vyjde měsíc se odehrává v 60. letech 20. století na romantickém pobřeží Nové Anglie. Samovi a Suzy je dvanáct let. Oba spojuje stejný problém: se svým okolím si nerozumí, ale myslí si, že o světě dospělých vědí vše. Na první pohled se do sebe zamilují. Uzavřou tajnou dohodu a připravují velkolepý plán. Po roce od jejich prvního setkání společně utečou do divočiny. Jejich zmizení obrátí život poklidného městečka vzhůru nohama. Pod vedením místního šerifa (Bruce Willis) zahajují obyvatelé rozsáhlé pátrání po dvojici malých uprchlíků. Kromě rodičů (Bill Murray, Frances McDormand) mladé dívky, se po jejich stopách vydávají i místní skautský vedoucí (Edward Norton) s celým oddílem nadšených skautů, sociální pracovnice (Tilda Swinton) a další výstřední dobrovolníci… (oficiální text distributora)
(více)Videa (27)
Recenze (1 017)
Jak již je u Andersona zvykem, forma válcuje obsah, i když zdejší skautství má obří potenciál, navíc budiž dětská láska jakousi citovou berličkou. Výsledek není špatný, ale očekával jsem teda o něco zábavnější podívanou. Dávat 4* by bylo spíš ze slušnosti a povinnosti, takže tady se neslituju. Pozitivem budiž, že se Anderson postupem času lepší, což slibuje světlejší zítřky a možná i nějaký ten majstrštyk. Poetický toť film... 69% ()
Jako byste se dívali na obraz šternberského naivního malíře Libora Vojkůvky a někdo se vás pak zeptal, O ČEM ten obraz byl? Ano, bylo to... o tom. Takové... ryze Andersonovské. Bylo to plné sytých barev, sytých charakterů, sytých dialogů a sytých skautů. Hladové byly jen ty dvě divné, sofistikovaně uprchlé děti. A ačkoli byly tak velice divné, hladové po lásce byly úplně normálně. Jako kdokoli z nás, z našeho dospělácky šedého světa. Jenže divný Sam a ještě divnější Suzy ten hlad brali tak nějak víc od podlahy, bez kompromisů. Jak řekla Suzy po krvavé bitvě: „Bylo to buď my, nebo oni.“ Vzpomínám, taky jsem chtěl kdysi dávno utéct z domova, vybaven příručkou zálesáka. I vzduchovku jsem měl a sirky... Vlastně mi chyběla jen ta kánoe. Ovšem co s kánoí na Hané, že. A taky jsem tak nějak ani neměl s kým utíkat, což je chyba dosti zásadní. Tak jsem si to alespoň teď v dospělosti dodatečně užil, při tomhle krásně groteskním Andersonově úletu do barevnějšího a láskyplného světa. A jeden malý, něžný vzkaz těm, kdo se tuto nádhernou naivní malbu na filmové plátno odvážili hodnotit jako blbost : Nešahejte mi na tento film. Nebo vás bodnu! Samozřejmě nůžkami pro leváky. ()
Chtělo by se mi říct, že v tomto případě je celek bohužel méně, než je součet jeho částí. Wes Anderson si v Moonrise Kingdom vypiplal všechno (všechno, co je vidět očima) do nejmenšího detailu, což je sice pěkné a oceňuju to, ale pod vší tou těžkou přešlechtěnou nádherou se nějak utopilo kouzlo příběhu. Vizuálně pěkné, moc mě bavilo zkoumat jednotlivé scény, všímat si, jak Anderson hýbe kamerou (úvodní titulky!), ale do příběhu jsem se prostě nezažral a emocionálně to na mě nezafungovalo ani trochu. Ony všechny Andersenovy filmy jsou zvláštně odtažité, ale najdou se v nich místa, u nichž je člověk smutný / dojatý ... a tady mi taková místa citelně scházela. Stejně tak andersonovské postavy - všechny jsou (hodně) divné, ale tentokrát mi v nich chyběla jakási životnost, kterou jsem cítil v Lišákovi, Zissouovi a dalších. Tuhle životnost jsem v Moonrise Kingdom viděl snad jen v postavě Billa Murraye (noční postelová scéna), který dostal jen strašně málo prostoru. Bezprostředně po zhlédnutí nenadšených 80 %, ale potřebuje to pár dní uležet. ()
Wes Anderson žije ve zvláštním světě plném zvláštních a ujetých lidí. Trošku jako kdyby jeho filmy sežraly před promítáním tunu hub a já pak sledoval déšť, střídavě oblačno. A to v případě, až vyjde měsíc. Každopádně na rovinu musím říct, že jsem čekal trošku víc. A to hlavně i z toho důvodu, jací velikáni se ve filmu objeví. A to jak můj oblíbený Bruce Willis nebo naopak Edward Norton u kterého vždycky nevím co si mám myslet stejně tak ale i režisérovi stálice jako Bill Murray a Jason Schwartzman, na které je pokaždé radost koukat. S herci jsem problém neměl, horší to už bylo se samotným vyprávěním příběhů a se samotnými skautíky, kteří jak kdyby vylezli z továrny na absurdno. Bylo to fajn, ale bylo to zvláštní a proto jsou tři hvězdy akorát. ()
„Deník oddílového vedoucího, 2. září. První den pátrání po Samovi Shakuskym. Morálka je nízká. Asi proto, že Sam je nejméně oblíbeným skautem v oddílu. S velikým náskokem.“ Další bizarní, divný, vtipný, hravý a nápaditý výlet s panem režisérem, na jehož filmy si už snad (?) začínám pomalu ale jistě zvykat a přicházet jim na chuť. Práce se všemožnými detaily, barvami, dekoracemi a rekvizitami se mi moc líbila (technická a vizuální stránka na jedničku). Stejně tak casting, ostatně užívat si pohromadě takové herce jako jsou Murray, Norton a Willis se člověku nepoštěstí každý den, že. Ovšem myslím, že se podařilo vhodně vybrat i dětské představitele a konkrétně hlavní dvojice mě i přes svoji účelnou mentální „převyspělost“ (na kterou jsem obyčejně ve filmech dost háklivý) slušně bavila, stejně jako všechny ty fóry, ať už záběrové nebo slovní. Paradoxně nejslabší na filmu mi přijde příběh jako takový. Člověk se sice vzhledem k výše vyjmenovanému nudit nestihne, ale já osobně se dějem necítil strhnutý natolik, abych si film dokázal užívat naplno (a scény s bleskem a skákáním přes vodu mi i přes tu nadsázku přišly mimo a zbytečné). Proto to vidím na „pouze“ solidní 4*. „Někdy si dávám listí do vlasů. Ochladí to hlavu.“ – „Dobrý nápad. Možná by taky pomohlo sundat si beranici.“ ()
Galerie (54)
Photo © Focus Features
![Až vyjde měsíc - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/159/465/159465708_35cc84.jpg)
Zajímavosti (28)
- Kniha „The Girl from Jupiter“, kterou čte Suzy (Kara Hayward), má na zadních deskách mapu planety Arrakis z knižní série „Duna“ od Franka Herberta. (Schyzartis)
- Policejní auta jsou vě většině scén Dodge z roku 1968, některé z roku 1969. Film se však odehrává až v roce 1965. (KucC)
- Ve scénách v zálivu zazní tři části skladby "Karneval zvířat" od francouzského skladatele Camille Saint-Saënse v pořadí "Voliéra", "Klavíristé" a "Kukačka v hlubokém lese", ačkoliv původní pořadí těchto částí je "Kukačka v hlubokém lese", "Voliéra" a "Klavíristé". (Cranham)
Reklama