Královská aféra

Žánrový snímek, který mi dokonale sedl - historické filmy z této éry, se všemi těmi úchvatnými kostýmy, parukami, hlubokými dekolty a velkými emocemi jednoduše miluju. Natočeno je to moderním stylem, který ukazuje poslední vývoj na poli žánru historické výpravné podívané. Romantická dějová linka je zde spíše upozaděna a ve velmi doslovném závěru je doslova eliminována na úkor finálového vyznění snímku, který v první řadě zachycuje ideologický vývoj dánského království v 2. pol. 18. století. Nesmírně mě bavila kamera, nasvícení scén a obsazení neokoukanými hereckými tvářemi. Přemýšlím-li o tomto filmu důkladněji, pak se jen utvrzuji o jeho kvalitách, a pro mě osobně byla tato projekce velmi příjemným diváckým zážitkem. Zřejmě to není podívaná pro každého, ale minimálně fandům žánru mohu tento film směle doporučit. Mimochodem maximální spokojenost s titulky, které byly dokonalé - skládám svůj hold překladateli. (06.06.2012)

Co říct... asi v polovině jsem si říkala, tomu nemůžeš dát za pět*, tomu prostě nemůžeš dát za pět*!! Prvotní záměr byl zjistit, jak hraje Mads, nebo lépeji řečeno jak hraje Mads když není Hannibal... No božsky, jak jinak, to jsem ale byla hloupá, ale zbytek osazenstva mě taky mile překvapil, a šíleného krále bych zase tolik neodsuzovala, naopak- jeho nápad aby v noci městem projížděly prázdné kočáry a vozily domů ty, kteří přebrali, se mi zdá velmi pokrokový ;-). Jen na okraj, v okamžiku, kdy si ti dva připustí, že se něco děje, hraje hudba a oba tančí, spolu (jak jinak..), tak jsme si říkala, zaplaťpánbu že jsem takové dřevo, aspoň něčeho jsem ušetřená. Tímto zlehčením se snažím rozptýlit vodstvo na své tváři, jelikož snímek má všechno, co má mít a jestli ještě jednou uvidím, jak se do sebe dva lidi šíleně zabouchnou při tanci, tak už se nad sebou asi fakt zamyslím! (21.08.2013)

Téma osvícentství ve filmech příliš často nevidíme a za to má u mě Královská aféra body navíc. Kromě občasného užití ostrého slova se ale jedná o klasické (a opatrné) historické drama. Ke shrnutí mojí hlavní výtky použiju sportovní terminologii - na příběh o milostném trojúhelníku tomu chybělo srdíčko. SPOILER Tvůrci se měli podívat na čtvrtý a pátý (Thomas Moore) a desátý (Anna Boleynová) díl druhé série Tudorovců, aby viděli, jak emocionálně působivá může scéna s popravou být. (18.09.2013)

Já jsem nesmírně spokojená, že jsem i přes delší stopáž mohla vidět historické drama, které se co nejvěrohodněji drželo skutečnosti. Navíc jsem byla ráda, že to skončilo se Struenseem pouze tak, jak jsme to mohli vidět ve filmu, protože skutečnost byla daleko horší. Mads Mikkelsen, jako lékař a nakonec ministr dánského království hrál jako vždy výborně, ale tentokrát musím souhlasit s tím, že ocenění za roli pološíleného krále (podle histrických pramenů se jednalo o schizofrenii) si Mikkel Boe Folsgaard určitě zasloužil. A roztomilá švédka Alicia Vikander, která byla ochotná učit se i základy dánštiny pro svou královskou roli za nimi nezůstala v žádném případě pozadu. Většinou se žádná reforma neobejde bez menších, či větších těžkostí a kdyby Struensee nebyl příliš unáhlený, tak to všechno možná mohlo dopadnout úplně jinak, ale kdo ví. A když navíc zakázaná láska vstoupí mezi muže a ženu, jako v Královské aféře, tak to může změnit i část dějin. (04.12.2012)

Uhlazená procházka exotickým absolutismem... Tentokrát méně známý podivín z bohaté soustavy evropských monarchů ve filmu, jehož exportní potenciál je značný. O příjemné vklouznutí zahraničního diváka do děje se stará dvojice vypravěčů (anglická princezna a německý lékař), casting ještě společně s králem Kristiánem VII. tentokrát uspěl. U Královské aféry by bylo marné očekávat žánrové eskapády, je to pečlivý a s jistou rukou natočený film (trochu s něho ční snaha „hlavně nic nepokazit“), velmi obratně vsázející do melodramatické zápletky souvislejší pokus o vystižení historických souvislostí. Právě v tom umí Nikolaj Arcel se svým týmem překvapit → královo šílenství či vztah panovníka k soupeřící politické kanceláři je barvitý kontext a v tomto duchu je rozsah osvícenských reforem (+ jejich paradoxní následky) ve filmu zapracován obratně. Nehodlá unudit diváka k smrti historickým výkladem, nenápadně otazníky klade do melodramatického rámce. Sám milostný trojúhelník také není černobílý a místy se dokonce převrací jednotlivé sympatie k postavám. Uznávám, že ani jedna ze zmíněných věcí není revoluční novinkou a v kontextu konkurenční hollywoodské produkce si Arcel finančně tak tak vystačí pro přesvědčivý vizuál. Možná nebylo dvakrát moudré, chtít se každému zavděčit a prorážet si cestu po světě se skromnějším projektem tváří v tvář výpravnějším snímkům. Ovšem to je argument spíše ke globálním ambicím, jako domácí divák bych byl na tento film opravdu hrdý. P. S. - česká část štábu (dle závěrečných titulků vskutku početná) odvedla perfektní práci, všechna čest. (01.05.2012)