Michael

Nesmírně silný film, který lze jen špatně popsat slovy. Tak krutý snímek plný palčivosti a neutuchajícího pocitu stísněnosti, jehož samotné téma se mi ze srdce příčí a hnusí, jsem už dlouho neviděl. Dlouho se mnou film takhle nepohnul. Udělit plné hodnocení proto zkrátka musím, neboť se jedná o ve všech směrech profesionální, neřku-li přímo mistrovský počin. Takřka bez hudby, s minimem dialogů a neúprosně chladným odstupem dokázali tvůrci stvořit něco, z čeho běhá mráz po zádech prakticky od první minuty. Kolikrát jsem při sledování tajil dech nelze ani spočítat. Psychický teror byl až doposud jen stěží kde takto autenticky znázorněn a dlouhou dobu zase nebude. Smekám. A velké díky patří Hild, která mi tento skvělý film doporučila - bez ní bych totiž přišel o další velkolepý zážitek :) (04.06.2012)

Film inspirovaný životy J. Fritzla, W. Priklopila a dalších slavných Rakušanů posledního desetiletí, kteří udělali pro zviditelnění své země víc než všichni politici. Markus Schleinzer sice kopíruje Hanekeho styl, a dokonce po něm pojmenoval i svého hrdinu, ale to vůbec nevadí, proč měnit něco, co tak skvěle funguje. Brilantní snímek, který krásně cynicky a bez emocí ukazuje, co se děje za zdmi zdánlivě obyčejného domu. Film, z kterého mrazí, a končí přesně v tu nejvhodnější vteřinu. (10.07.2011)

Po skončení filmů mi bývá různě. Někdy se směju, někdy pláču, jak to bylo hloupé a někdy ve mě film zanechá opravdu silný dojem. Tady mi k tomu silnému dojmu bylo ještě velmi těžko. Ne zdravotně, ale u srdce. Takové případy jsou sice vyjímečné, ale o to na člověka víc zapůsobí, když je vidí ve filmu, nebo si o nich přečte v novinách. Doufám, že tenhle byl můj poslední v životě. To bych si opravdu moc přál. (01.12.2014)

Asi jsem čekal poněkud jiné zpracování tématu, který není ve filmech vzácností, než jsem dostal. Po herecké stránce nemám co vytknout a samozřejmě motiv únosu je stále aktuální, tudíž je dobře, že ho kinematografie zohledňuje. Jenže pomalé tempo, jež pro mne postrádalo napětí, a naprosto otřesný vizuál evokující mi české TV inscenace 80. let mě otrávily. Ano, film tak připomíná spíše hraný dokument, ale ty mě v tomhle případě nebaví. Pár děsivějších momentů se našlo - cesta do lékárny, kopání jámy či lov mezi diváky, ale to pro mě bylo málo. Jakási civilnost dává filmu sílu, ale pokud máte nakoukáno, nijak vás to neohromí. Pokud se zde zmiňuje Haneke, tak ano, měl jsem podobné pocity jako z jeho Funny Games (oba filmy), co mě, na rozdíl třeba od Pianistky, rovněž nebavily. Závěr připomene, možný spoiler, Schrödingerovu kočku a nevadil mi. (23.06.2023)

Všechno bylo precizně a na hraně ukočírované, ale stejně vás bude mrazit ještě dlouhou dobu po tak děsivém filmu. Jak struhadlo na moje srdce působil celou dobu, kde jsem se cítila strašně bezmocně a zoufale při vědomí, že takové osoby byly, jsou a budou a kde veřejnost o nich ani neví. Může to být váš soused, váš bratr, váš kolega, syn....hrůza. Vůbec nebylo zapotřebí množství slov, což byl velmi dobrý režijní tah. Nepodcenil diváka, ono opravdu není těžké domýšlet se i když v tomto případě jsem se tomu naopak urputně bránila. Markus Schleinzer je zřejmě i velmi dobrý psycholog, protože ten chlad a zrůdnost Michaelovy osoby na mě čišela z každého záběru. Konec byl také velmi geniálním tahem, přesto tenhle film už vidět znovu rozhodně nechci. (22.05.2014)