Let

Velké herecké sólo pro autenticky nadraného Denzela Washingtona. Zrežírované Robertem Zemeckisem tak, jako kdyby sám střízlivěl z (CGI) opojení. Nadčasový příběh o (ne)dobrovolných závislostech a nabývání ztraceného kontroly vypráví občas nesoustředěně a po celou dobu velmi pomalu, abychom pochopili každou sdělenou myšlenku, a téměř nedramaticky (napětí leteckého úvodu je například oslabováno druhou dějovou linií s Nicole). Zatímco první, akčnější polovina, slibující hrdinovu rychlou proměnu, je ještě slušně rytmizována střídáním scén tichých a scén podbarvených moderní hudbou, v té druhé vše splývá a naděje na změnu slábne. Poté, co ho nakopne letecká havárie, díky které doslova spadne nohama zpátky na zem, je Whip odhodlán udělat si v životě pořádek. Až nutnost čelit vlastním prohřeškům a vést bitvu, jejíž příčinu považuje za nesmyslnou, jeho odhodlání citelně oslabí. Whip sice udělal jeden hrdinský skutek, ale filmovým hrdinou hollywoodského střihu není. V detektivce by byl zároveň viníkem i vyšetřovatelem a tuto jeho vnitřní ambivalenci dokázal Washington bravurně vystihnout, ačkoli nedostal mnoho velkých dramatických momentů ani možnost odstínit postupnou proměnu postavy. Neprodělává kontinuální vývoj k lepšímu, a jako takový si ani nezaslouží soucit. Režisér se o něj zajímá bez patosu, bez empatie, jako kdyby šlo jen o objekt ke zkoumání, na jehož permanentní opilosti rozhodně není nic cool (takže žádné subjektivní záběry, žádné chlastací střihové sekvence s rockovou hudbou). SPOILER Pohledy zvenčí, kdy se svědkem vlastních činů stává také Whip samotný (televizní zpravodajství), si Zemeckis připravuje půdu pro závěrečné odhalení, komu (zřejmě) po celou dobu patřila vypravěčská perspektiva. Přesně jako upřímná zpověď napraveného hříšníka, pohrdajícího svým dřívějším já, film také působí. KONEC SPOILERU Let je ukázkovým „krizovým“ filmem. Trochu naivně, ale bez přehánění a nejlacinějších scenáristických kliček (ty přicházejí až na závěr) varuje před hledáním opory v drogách a alkoholu. Ač má snímek nakročeno k náboženskému poselství, vysvobozením nakonec není Bůh (nad jehož fanatickým následováním Let spíše pozvedává obočí), nýbrž celkem prostě a obyčejně rodina. Cynismus stranou, i takové filmy jsou dnes třeba. 70% Zajímavé komentáře: Marigold, imf, eye candy (21.02.2013)

LET je bohužel od určité chvíle tím, co by se dalo označit za film-argument: alkohol a alkoholismus jsou zlo, protože okrádají o důležité hodnoty, ničí život váš i životy lidí kolem, potlačují vůli a nutí lhát, a to jak jiným, tak především alkoholika sobě samotnému. Zásadní úskalí filmů-argumentů tkví nicméně v tom, že jsou významově poněkud jednorozměrné a aby se vyhnuly případnému rozmělnění ústřední teze, obětují obvykle ty strategie rozvíjení dějové akce, které by je mohly činit poutavými příběhy. Tuto skutečnost se pak snaží maskovat svéráznými stylistickými postupy (REKVIEM ZA SEN), případně systematicky rozvíjenými hereckými výkony (MUŽ SE ZLATOU PAŽÍ). Pro LET platí oboje (detailněji v Poznámkách). (24.03.2020)

Robert to opět režijně dává a scénu havárie letadla můžeme bez bázně a hany klidně zařadit do poličky s názvem "výborný". Samotný příběh mě hned na začátku zfascinoval, protože vidět nachlastanýho a sjetýho pilota, kterak se chystá na cestu s mnoha cestujícíma na palubě, je fakt těžkotonážní pointa. Na základě takovýho úvodu se na film dívá až dokonce samo. (17.02.2014)

Zemeckis žije! Po třech technologických animácích se konečně vrátil k hranému filmu a přinesl divákům ambiciózní drámo s Denzelem Washingtonem v hlavní roli. Důvod v otevírání šampusu to ovšem tak úplně není. Let je totiž pouze mírně nadprůměrný film, kterému zásadně škodí přehnaná stopáž a s ní spojené přešlapování na místě (Piju. Nebudu pít! Zase piju. Teď už fakt nebudu pít!) a poměrně zbytečná linie s Kelly Reilly, která - kde se vzala, tu se vzala - vstoupí Denzelovi do života, aby mu z něj pak zase stejně rychle zmizela. Plusem je naprosto dechberoucí scéna havárie letadla, která je jednou z nejlepších "nehodových scén", co jsem kdy viděl. Škoda, že se stane hned na začátku, takže film pak nemá k čemu stoupat, ba spíše naopak, padá přímo na čumák. Jako to letadlo. (10.01.2013)

Když zfetovaný negr zapíchne sedmčtyřisedmičku do pole a jako nezvratným osudem to rozchodí většina porážkových lidí, čekal by jeden kulantní právní drama nebo masakroidní vyvražďovačku, a ne morální agitku, že chlast a kokain je fuj, obsahující skoro čisté dvě hodiny tlachání s leteckou komisí a šerednou štětkou. Aspoň tedy ne od Zemeckise. To já jednou svou bleskovou reakcí díky experimentování s elkem zachránil asi tak šest až deset lidí (přesný počet si moc nepamatuju)! Nastoupil jsem s nimi v Monte Carlu do výtahu, a když jsem tak v tom hloučku postával a čekal, až se zavřou dveře, postřehl jsem svým dokonalým periferním viděním, že se blíží nějaký podivný vagus. Mé zbystřené, zenové reflexy zareagovaly okamžitě, vymrštil jsem bleskově ruku a v poslední chvíli zapíchl prst do tlačítka s nápisem "Fermer". A to tam těch knoflíků bylo asi pět (nebo tak nějak) a do té doby jsem vůbec francouzsky neuměl a potom taky ne. Těsně před tím, než se dveře úplně zavřely, postřehli jsme, že ten týpek hodil asi metr od výtahu naprosto nechutnou, hutnou a vydatnou šavli. A jak se všichni s despektem dívali na mé rozšířené zorničky a ležérně frivolní chůzi, když jsem nastupoval!!!! Po mé záchranné misi se vše jako mávnutím kouzelného proutku obrátilo. Matky si s obdivnými, úlevnými pohledy tiskly k prsům své ratolesti, prošedivělí stařečci odhazovali své francouzské hole, aby mě mohli vděčně obejmout, jindy drsný a odtažitý buzi-nes man odložil na zem svou aktovku z krokodýlí kůže, aby si mohl servat z ruky Rollexky a nadšeně mi je věnovat, protože jsem mu zachránil montérky od Armaniho, a všichni dohromady mě začali přesvědčovat, že díky je opravdu merci. Děsně jsem se dmul a rděl a opravdu si myslím, že s čistou hlavou bych to nedal, a jen bych tam tak strnule stál a hleděl vstříc blížící se katastrofě. No a co myslíte? Natočil o mě někdo nějaký otravný, nudný a frustrující film? Ani hovno! Bude to tím, že nejsem černoch, rasisti hnusní!!! (10.01.2013)