Posel

Ne úplně špatný film, který ovšem doplácí na repetitivnost (Hádkova postava se do omrzení chová jako sobec a rád jezdí na kole, tedy kromě toho, že chce pomoci jedné epileptičce k orgasmu - víc se o něm nedozvíme), a neuvěřitelný, rádoby sofistikovaný konec, který asi nepochopil kromě tvůrců nikdo. 50% (14.07.2020)

Nedospělý sebestředný hajzl je bohužel jedinou výraznou postavou celého filmu. Musíme s ním vydržet celou hodinu a půl. Nezmění ho pocit viny, vlastní vážná nehoda, ani láska (připustíme-li, že si prostě jen nechtěl zasouložit), a minimálně od poloviny jsem mu přál něco takového, jako přišlo v pointě. To je jediné plus scénáře, že k tomuto happy-endu došlo opět právě vinou jeho sebestřednosti. Jako divák jsem se nudil a jako cyklista jsem nechápavě kroutil hlavou. Promarněná šance. (05.08.2014)

Je to taková docela sympatická brněnská miniatura, která má sice blíže do televize než do biografu, ale na plátně se úplně neztratila a celkem příjemně překvapila. Příběh není nijak originální a ani onen jakýsi morální podtext diváka neprofackuje svou silou, přesto Posel dokáže zaujmout svou přirozeností a velmi dobrými hereckými výkony (především Hádek a reduťáčtí Vyorálek s Mikulkovou) - což jsou poměrně výjimky v současném českém filmu, který se vyznačuje hlavně křečovitostí. Třicetiletý Petr je veskrze záporná postava, prototyp inteligentního idiota až gaunera, který neustále prchá před důsledky vlastního jednání a který není schopen myslet na nic jiného než na sebe, sex a své kolo. Od toho se rozvíjí klasické vztahové peripetie a také (ve světovém měřítku již trochu ohraný) vozíčkářský minipříběh s předvídatelným rozuzlením. Znovu ale musím vyzdvihnout přirozenost, s jakou Michálek režíruje ne úplně dokonalý a sytý Epsteinův scénář *. Výsledek není ani trochu blbý, nevkusný a prázdný - přestože jde asi o nejslabší Michálkův film. Jako oddechovka je to ale opravdu sympatický film (o nesympatických mužských postavách). __*) Marek Epstein je snad nejpřeceňovanější scénárista současnosti. (21.10.2012)

I když je konec předvídatelný nabízí Posel pohled na dnešní svět. Zdá se mi, že český film je úspěšný, právě pokud se zaměří na současnost, byť temnou a poznamenanou. Ať už je to Rodina je základ státu nebo Kobry a užovky. Právě srovnání s posledním jmenovaným je nasnadě - dějová linka je v řadě bodů podobná, obsazení hlavního hrdiny Matějem Hádkem ... to vše vybízí k porovnání. Na rozdíl od mnohých zde mám scénáře Marka Epsteina ráda a tady na navíc v tom nevinně - scénář napsal dávno před Kobrami. Posel se mnohem víc drží hlavního hrdiny, ostatní postavy se odvíjí právě ve vztahu k němu. Tak jako si hlavní hrdina uhání ulicemi Brna, jde i režisér Michálek vlastní cestou, leckdy nevyjetou pěšinou a po schodech. A to je mi právě na filmů sympatické - je svůj. (15.07.2016)

Umělecká suvénnost reprezentovaná schopností vyprávět nezcela banální příběh (samo o sobě jev v české kotlině nevídaný), či sdělit něco důležitého o člověku, se z jeho filmů vytrácí. Námět o přerostlém děcku v podobě třicátníka je sice aktuální, ale jeho ztvárnění se rozpadá do sledu více či méně povedených scén, plných toporných replik vyslovovaných topornými ne-herci. Jediné, co nadále stojí za pozornost, je kamera. - - - Viděno v předpremiéře na LFŠ. Podle režisérových slov se ale možná snímek ještě přestříhá, tak uvidíme. (29.07.2012)