Ideál septimy

Podprůměrná komedie, která nemá s klasickými studentskými peckami Škola základ života či Cesta do hlubin študákovy duše prakticky nic společného. Z úplného dna ji zvedají pouze vcelku vtipné scény s Plachtou. Zajímavé jsou rovněž ukázky příprav na válku v době "takzvaného míru", jak říká hlavní hrdina. (15.02.2010)

Jediný kdo mě ve filmu bavil byl Jindřich Plachta a pak ty zajímavé záběry. Film nakonec nebyl dlouhý, ale k tomu můžu říct jen naštěstí. Motá se zde mnoho linek a já si původně představoval, že to bude primárně opravdu snímek ze školního prostředí. Obchod s maskami je v příběhu velmi originální věc a to také oceňuji. Jinak ale je patrná absence další výrazných hereckých tváří a hlavně komediálních situací. Film je spíše romantika s nádechem sem tam komediálnosti. Ale i ta romantika na mě trochu působí podivně. Na druhé straně mi přišlo zajímavé, jak muž studentce vyčítal o jaké typy chlapů se zajímají. Jo, jo, kéž by věděl co se děje dnes. Co by asi říkal v roce dva tisíce dvacet jedna? (12.08.2020)

Ideál - zdvořilý, lehce arogantní technický inženýr, místní velitel civilní obrany, tajný kompozitor oblíbených šlágrů v jedné osobě, k tomu skvělý sportsman (viz elegantní šipku při zachraňování ředitele Tůmy). Prostě dobový superman. Může mu být lehce přes třicet a nikomu nepřipadá divné, že nepokrytě balí nezletilou žákyni (v jejíž třídě navíc přednáší). To vše včetně happyendu by nemělo nikoho překvapit. Prvorepublikové románky dr. Hütlové "pro moderní dívky", podle jednoho z nichž je film napsán, jsou hlavně o tom: dobře se provdat pokud možno ještě před maturitou, kterémužto ideálu nijak nebrání ani to, že nejde o původní záměr jejich hrdinek, ani jejich exponovaná "emancipovanost". K jinému aspektu filmu viz raroh, opačný pohled má ve svém referátu Marthos. "Pro tento účel zde máme plynovou komoru, prosím." (30.10.2015)

PhDr. Jaromíra Hüttlová (1893 – 1964) a její románová tvorba pro tehdejší teenagery je jedním z typických symptomů prvorepublikové kultury, tím spíš, že tehdy podobná dílka mezi mládeží školou povinnou prostě frčela. Filmový Ideál septimy potom nabízí víceméně očekávatelnou podívanou, sestavenou podle předpokládaných ingrediencí, mezi které lze počítat jak rozjívený dívčí kolektiv, tak šarmantního moralistu s promyšleným plánem k napravení slečny hrdopýšky. A aby se lidé v biografu občas i zasmáli, byla do celého příběhu ještě vpasována postava zmatkářského a nepraktického továrníka-hypochondra, kterého vynikajícím způsobem sehrál Jindřich Plachta. Jeho přítomností film doslova ožívá a některé hlášky mohou porazit i současné publikum. Svědectvím doby, která rozhodně nebyla tak veselá, jak se nám film pokouší namluvit, jsou dokumentární záběry z probíhajících nácviků případného válečného útoku na Prahu. (06.10.2008)

Přemýšlel jsem i o třech hvězdičkách, ale nakonec jsem se vzhledem k naivitě filmu přiklonil ke dvěma. Film má v Plachtovi a Baldové slušné protagonisty, ale ani jejich výkon nebyl v Kubáskově vedení nijak valný, Dohnal byl trapný a Nezval přímo protivný. Septimánky nehrály vůbec nic včetně Sedláčkové a Norrové. Film byl natočen ve vypjaté atmosféře válečného nebezpečí a měl snad být varovným zdviženým prstem, že se něco chystá. Prodej masek, cvičné nálety, školení CO... Spíš to ale přispělo k větší ponurosti filmu, na němž byly zápletky jasné a děj chudý. (15.03.2017)