Dovolenkáři

,,JE MI 34! A NAŠLA JSEM NĚKOHO, KOMU SE LÍBÍM, A KDO SE LÍBÍ MĚ, A POJEDU S NÍM NA VÝLET.“...... /// Buď v tom mám hledat nějakej přesah (jak máš… všichni ho tam viděj, tak tam musí bejt!)…, nebo je to píčovina? (nebo je tam ten přesah…) Láskyplná můza jeblejch lidí... Komedie? Blatník vod krve, ruce vod krve – věci, který by dokázali zničit nejeden vejlet. Ne tak Chrise a Tiny, dvou ,,milenců“, kteří se staraj jen vo svoje štěstí, a ne vo to, co je (nebo není) fér. On chce bejt obávanej a respektovanej a vona si plní svý sny. Vražedná ,,salsa romantica“ v nudným příběhu, odehrávajícím se v nesympatickým prostředí, plným nesympatickejch lidí. Nechápu je, necejtím s nima. Není totiž co. Varování, že se Země vrací do temnejch dnů? To vím, to nemusej inzerovat. Každopádně bacha! Ben Wheatley je divnej! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Hledám slepici. Dvounohou. (hmm, tož to sto vylepšil…). 2.) Chtěl bych změnit svůj pohled na vraždění nevinnejch lidí. 3.) Hledám (marně) holku, která chce bejt potrestaná pérem. 4.) Thx za titule ,,sasacz“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (08.05.2013)

Power Of Love, bitches. Ještě jeden dva takhle vytříbené kousky a Ben Wheatley bude aspirovat na jednoho z nejlepších divácky nedoceněných režisérů. Jeho kombinace obyčejné všednodennosti (sociálního realismu) a extrémního chování (dramatické filmové atraktivnosti), to mi sedne. Jen tak dál, nemůžu se dočkat, co provede se středověkem... (29.03.2013)

"Sightseers" lze vnímat jako novodobý ekvivalent britské kultovky "Withnail a já", případně i coby britsky upřímný protipól vůči fanboyovsky vylhané rádoby rebelii amerického "God Bless America". V prvním případě nový snímek přináší další jízlivé odhalení, že cesta z města je ryzí iluze, kde překážkou ke splynutí člověka s přírodou je právě člověk sám. Individualita každého jedince je natolik provázaná s civilizačními neurózami a frustracemi, že odjezd z města nemůže přinést úlevu od nich, ale maximálně tak jejich eskalaci do destruktivní podoby. Namísto melancholie z konce idealistických šedesátých let a probuzení do trudnomyslné reality ve "Withnail a já" přináší "Sightseers" až nihilistický obraz soudobé existence uvízlé v naprostém bezčasí, kde frustrace vychází nikoli ze ztráty osobních ideálů, nýbrž z neschopnosti dostát ideálům společnosti či popkulturou podsouvaným rolím. Útěk do přírody se nedaří právě proto, že i mimo město hrdinové nacházejí personifikace přesně toho, před čím utíkají a nevyhnou se projektování svých úzkostí do okolí. Výsledkem pak je pouze opakovaně zažívaný pocit hněvu, závisti či zklamání. Zabíjení pak není projevem rebelie, ale naopak slabosti a bezradnosti postav. Právě v tomto ohledu představují "Sightseers" osvěžující protipól vůči komunitně pozérskému "God Bless America". Zatímco se americký rádoby rebelský pamflet rochní ve svém zaslepeně velkohubém elitářství, "Sightseers" jasně odhalují své hrdiny jako patologické asociály a autisty, kteří na okolí ventilují frustraci sebou samými. ___ Jen tak mimochodem, ačkoli film vykazuje určité shody s rukopisem a stylem předchozích autorských filmů režiséra Bena Wheatleyho, v prvé řadě je projektem dua scenáristů a hlavních představitelů Steva Orama a Alice Lowe, kteří zde do celovečerní podoby rozvedli dva charaktery ze společných stand-up skečů a Wheatleyho si pouze přizvali k realizaci coby stylově spřízněnou duši na základě jeho debutu "Down Terrace". (27.04.2013)

Wheatly se potvrzuje jako režisér, kterého stojí za to do budoucna sledovat. Sightseers na mě zapůsobili lépe než Kill List. Určitě se jedná o divácky vděčnější film. Má to krásné vizuály, černý humor, dobré a nápaditě využité písničky. Přesto se mu zatím nijak enormně vřelého přijetí nedostává. Já to mám tak na sedmi bodech z deseti, ale za ten krásný, cynický závěr tentokrát zaokrouhlím nahoru. Hlavně je to pro mě alespoň o hvězdu lepší zážitek než Kill List, což sedí. (03.04.2013)

Nesympatický a ošklivý britský pár jede na výlet po památkách a zabíjí u toho lidi. Je to občas absurdně vtipné, ale té ženské postupně začne víc a víc hrabat (psychoženský nesnášim) a ten film se už moc nevyvíjí. Do toho tam jsou různé avantgardní změny barev do černobílé, nebo jakási debilní snová scéna. Velké štěstí je, že se to odehrává v krásné anglické přírodě. Tou podivností mi to trochu připomínalo debilní film Náš den přijde, ale toto je díky Wheatlyho nápaditosti přece jen lepší. Konec byl fajn. (25.01.2014)