Tmavě červená

Scény se zamaskovaným vrahem jsou špičkové a pointa i neokoukaný koncept rozhodně zvedají palec nahoru, ale nemohlo to vážně být o 15 minut kratší? Argento často úplně kašle na rytmus a některé scény až neúměrně protahuje, což je v případě takhle autorsky silného a výrazného díla velká škoda. Na 4* to určitě stačí, ale znovu bych si to celé jen tak nepustil. 75% (31.10.2020)

Omšelá detektivka, která se místy stává značně úsměvnou, má největší slabinu ve scénáři. Všichni civilisté při pohledu na brutálně zmasakrované mrtvoly zachovávají stoický klid a bez hnutí brvou se vydávají na strastiplnou pouť za hledáním vraha. Naštěstí jim vždy přispěchá vstříc náhoda, která jim šikovně poodkryje další indicii. Vraha známe od první chvíle, co jej spatříme. Pokud by někdo zůstal na pochybách, ozve se pro jistotu jeho hlas v telefonu. Záběry, které nemohly šokovat publikum ani v polovině sedmdesátých let, zřejmě mají navodit atmosféru strachu. Jediný strach mohly však prožívat kostymérky při pohledu na to množství červené barvy, která různě stékala a kapala, zda půjde vyprat. Za nejveselejší scénu považuji závěrečnou reklamu na kvalitu italských šperků, které mohou v případě nouze sloužit jako instantní gilotina. Dobré vědět. Hudba je celkem povedená, leč soustavně mi svými motivy připomíná muziku ze série Policajtů s Budem Spencerem. (11.11.2020)

Chci napřed poděkovat uživateli giallo, který mi tenhle snímek doporučil. Mistr gialla Dario Arganto má perfektní filmové postupy, které dodržuje do naprostých detailů. Kožené rukavice, velký nůž, temná postava, traumaticky-šílený charakter maniaka, vraždy jsou detailně zobrazené - vše čistokrevný giallo. Moc se mi líbí, když kamera je ve tmě, nebo ve stínu (vše z pohledu vraha, který si prohlíží svou obět'). Miluju, když před vraždou maniak pouští dětské nahrávky. Žlutý zdar g. ('successo giallo'). (30.10.2013)

Tradične štandardná Argentovka. Nič viac, ale ani nič menej. Z Blow-up zafixovaného Hemmingsa som mal v talianskom dabingovom prevedení trošku haluze, no časom sa dalo zvyknúť. Samotnému deju sa nedá prakticky nič vytknúť, neubránil som sa však pocitu, že je to všetko až moc strohé a jednoduché - ukladanie základných filmových políčok vedľa seba, žiaľ bez silnejšieho momentu a výraznejšieho prekvapenia. 70% je však v mojom ponímaní u Argenta pravidlom, a to nie je vôbec zlý výsledok. Už teraz sa teším na jeho ohlásenú novinku Giallo. (06.06.2008)

Prvý päťhviezdičkový zárez na pažbe Dario Argenta. Trefa do čierneho, v tomto prípade teda skôr do tmavo červeného. Talentovaný taliansky režisér zúročil skúsenosti z predchádzajúcich svojich snímkov a vypiloval svoj filmársky štýl do dokonalosti. V roku 1975, vo veku tridsať päť rokov, natočil silne atmosferický mysteriózny krimi horror "Profondo rosso". Pozrel som si ho v pôvodnom znení (po taliansky) s českými titulkami a po celý čas som chrochtal blahom. Vskutku majstrovské dielo. Perfetto fantastico giallo. ***** (07.02.2016)