Tmavě červená

Prvý päťhviezdičkový zárez na pažbe Dario Argenta. Trefa do čierneho, v tomto prípade teda skôr do tmavo červeného. Talentovaný taliansky režisér zúročil skúsenosti z predchádzajúcich svojich snímkov a vypiloval svoj filmársky štýl do dokonalosti. V roku 1975, vo veku tridsať päť rokov, natočil silne atmosferický mysteriózny krimi horror "Profondo rosso". Pozrel som si ho v pôvodnom znení (po taliansky) s českými titulkami a po celý čas som chrochtal blahom. Vskutku majstrovské dielo. Perfetto fantastico giallo. ***** (07.02.2016)

No asi je hezké, že je Argento takový machr přes vizuály a výtvarnou stránku, ale mně to nestačí, když má k tomu béčkový scénář, diskutabilní herecké výkony a dost nelogičností v chování postav. A vzhledem k tomu, že ústřední zabiják není žádná nadpřirozená bytost, ale člověk z masa a kostí, vyznívají některé strašidelné scény vysloveně úsměvně. Ale počítám, že v sedmdesátých letech mohly i někoho vystrašit. (17.03.2024)

Druhý nebo prvý, je třeba vymalovat kvartýr krví. Ať je to jak chce, Profondo rosso je neuvěřiteně rozvleklé giallo, kterému se nepokoušejte přijít na kloub, protože jakmile to uděláte, stane se z děje ještě stupidnější fraška, než jakou doopravdy je. Psychiologie postav prakticky neexistuje, vše je p(r)odáváno s naprostou samozřejmostí (někde znepokojivou, jinde komickou) a to i v případě, kdy si už po několikátý opakujete "No co ten se do toho sakra plete?". Jenže proti tomu stojí skvělá kamera, vedení záběru tak, jak by to dneska už téměř nikdo neudělal, nadhledy, pohledy, průhledy, dotažené kompozice, důraz na detail. A hlavně muzika od Goblin, hysterická sedmdesátková psychedelie, kapela, bez které by kouzlo nezaměnitelnosti těchhle filmů nebylo úplné. Dario Argento pracuje s obrazy, ke kterým postrádáte vodítko a samotná pointa (kterou téměř není možné odpozorovat předčasně) není samospasná. Přesto je tu něco, co chybí spoustě dnešních, scénáristicky mnohem propracovanějších produkcí - těkavá atmosféra. O 40 minut míň a dýchalo by se líp (!!!) [final rate: 75%] (22.05.2013)

S odstupem času si pamatuji spíše ty pasáže, které byly opravdu skvělé, s hypnotizující atmosférou podepřenou skvělou kamerou i hudbou, ale při sledování mi hodně vadily rádobyvtipné pasáže s Dariou Nicolodi a policisty, kterých je tu přespříliš a odvádějí pozornost. Díky nim jsem měl i čas se zamyslet a všimnout si, jak to celé nedává smysl. Kratší verze snad funguje lépe. (10.10.2017)

Ach ten Argento ... Na jedné straně opět úžasná kamera, výtvarná stránka, symbolika, skvělé záběry a hudba. Na druhé straně nevýrazný scénář, strašně protahované až neuvěřitelně nudné. Za 80 minut by to mohlo být vyřešeno a film by byl mnohem víc zábavnější. Argento je prostě podivný umělec, který měl být spíš asi malířem nebo hudebníkem, nikoliv filmařem ... Ty scénáře a postavy mu prostě nejdou, zejména v tomto konkrétním filmu. A gore tedy taky nic moc ... (20.07.2008)