Advokátka Věra

Epilog vynikající kariéry jazykově nadané Trudy Grosslichtové. Její příběh až donedávna patřil mezi největší záhady českého filmu, dnes již ovšem víme, že se kariéry vzdala dobrovolně a do Holandska odešla až po válce, protože se zamilovala do vojáka. Ostatně její působení v českém filmu a v německých a francouzských filmech zanechalo po sobě tolik výrazných stop, že se jejím uměním můžeme bavit i nadále. Pouze ta rehabilitace v očích české veřejnosti zatím chybí. Stejně jako oznámení faktu, že byla pražačkou a nikoli vídeňačkou. "Z toho mohly být pěkné dvě vdovy!" (17.05.2011)

Vtipná a chytrá komedie původně jako povídka od Vlasty Zemanové, jinak ale s docela zajímavým obsahem, ale bohužel se stále stejný scénářem. Znáte to-jedna emancipovaná dceruška s rodiny bohatých rodičů, která sní o velké kariéře tentokrát v právnické praxi, který tu ale naštěstí jakžtakž fungoval. Herci a jejich herecké výkony tu byli jednoznačně více než jen průměrně. Mladá Truda Grosslichtová (hlasem mi připomínala slavnější Lídu Baarovou), tu vytvořila jednu ze svých největších a nejzásadnějších rolí i co se týče změny své image, i když to už tehdy nebyla žádná začátečnice ale zkušená filmařka, která tu ale bohužel celkem důstojně kvůli okupaci a jejímu položidovskému původu ukončila svou bohatou hereckou kariéru narozdíl od jejího kolegy napraveného kriminálníka Oldřicha Nového (alias Tygra)-který tehdy teprve začínal a tak trochu se ještě hledal, nicméně už tehdy rychle stoupal k vrcholu budoucí slávy a k následovné superstar první velikosti. Kdo se mě tu ještě líbil a kdo stojí za připomenutí tak to byl hádavý obchodník Jaroslav Marvan, a hlavně nenapodobitelný solicitátor Václav Trégl se svými hláškami jak jinak:-)). Duo Šlemrova a Pištěk takový normál ničím podstatným mě nezaujali, i když odvedli určitě dobrý výkon. Hezky zpracovaný film, s nesmrtelným šlágrem ,,Na děvče mi nesahej" v podání Oldřicha Nového, ale jinak jen průměr v tehdejším předválečném československém filmu. (22.07.2007)

Truda Grosslichtová byla pro mě téměř neznámou herečkou, i když se objevila po boku Vlasty Buriana nebo Hugo Haase. Tady však strhla veškerou mou pozornost na sebe, protože zazářila jako první večerní hvězda na potemnělém nebi. Pěkně zahrála mladou, čerstvě dostudovanou advokátku Věru, která byla umanutá a rozmazlená dcerunka z lepší rodiny. Theodor Pištěk s Růženou Šlemrovou jako její rodiče nezklamali. U pana Pištěka to ani není možné, každá jeho postava je kouzelná a svým způsobem i nezapomenutelná. (27.05.2010)

Ani se nedivím, že Frič měl od r. 1938 jedno oko skleněné, já být feministkou, tak mu ho za tenhle film vyškrábnu taky. Takhle zesměšnit ženskou emancipaci, to se jen tak nevidí. O Šlemrové asi nemá smysl mluvit, ta je svou intonací (příjemně) protivná v jakékoli roli, ale Věrušku mohl pan režisér zobrazit líp než jako typickou self-womanku, která se dokáže samostatně živit jen do té doby, dokud za ní tatínek platí účty. A pak "slečně doktor" nezbyde než prozřít, zjistit, co je v životě pro ženu nejlepší, vdát se a pokojně včelařit v manželství. Nový dokázal, že mu jeho přezdívka Tygr sedí, neboť pouze muž s odvahou vesmírných rozměrů si vezme za manželku ženu, která dokáže během chvíle ukecat libovolný počet mužů do úplného bezvědomí. (29.11.2014)

Upraveno v květnu 2020. Advokátka Věra je neposedně osvěžující humoreskou. Filmová veselohra Martina Friče na motiv povídky Vlasty Zemanové s ironickou dychtivostí škádlí feminismus, s jistou nezdvořilostí se jí bezděčně snaží pokořit, ale nakonec vše spíše dospěje ke smíření. Melodramatická spotřeba trhu využívá zranitelně křehký půvab ženy a neústupné gentlemanství muže, který jde nápaditě vstříc společné budoucnosti věcí manželských. Nezdvořilost je vykoupena láskou, nadhled využívá pohyb a jitření nálad vnitřních světů. Hlavní postavou lehké filmové humoresky je JUDr. Věra Donátová (velmi příjemná Truda Grosslichtová), mladá žena dobrých poměrů, natěšeně nadšená z právě otevřené vlastní soukromé advokátní kanceláře. Emancipace žen získala podnětnou podobu, ale nezdvořilá podstata humoresky má jiné plány, proto začíná honitba za sebeurčením, byť profesi nahradí intimita a niterné naplnění. Hlavní mužskou postavou je Petr Kučera vulgo Tygr alias Petr Raboch (pozoruhodný Oldřich Nový), okouzlující zločinec. Sebevědomá drzost je tím nejvodnějším nástrojem vzájemné výpomoci mezi obhájkyní a obviněným. Dívčí zatvrzelost je důmyslně uvedena v omyl, aby se mohlo slavit společné vítězství. Důležitou postavou filmu je Jindřich Donát (příjemný Theodor Pištěk), Věřin otec. Je shovívavý k halasné propagaci feminismu, i když dává přednost tradičnímu zabezpečení dceřiny budoucnosti. Významnou postavou je Růžena Donátová (zajímavá Růžena Šlemrová), Věřina matinka. Ona je tou společenskou zuřivostí feminismu, nepanikaří z možných chyb reality a bezodkladně požaduje ty radikální společenské změny. Výraznou postavou je Oktábec (příjemný Václav Trégl), solicitátor. Věrný pomocník Věřiny soukromé praxe v rozpacích z neměnného stavu kanceláře bez klientely. K výraznějším postavám patří také Marie (zajímavá Darja Hajská), Věřina hospodyně i její písařka na stroji. Je vyvedena z míry neustále se měnícími podmínkami pracovního prostředí i celkového nasazení. Z dalších rolí: vždy spolehliví kumpáni Petra Tygra ve věcech dobrých i zlých Eman Pálený (Bedřich Veverka), Dlouhý Gusta (Ladislav Herbert Struna) a Franta Štístko (Bohuš Záhorský), z příliš mnoha slov obhájkyně vyčerpaný vyšetřující soudce (Alois Peterka), decentní prezident soudu JUDr. Bašus (Karel Veverka), otec naplánovaného Věřina manžela, konzul Raboch (Rudolf Deyl st.), jeho mladší a nepovedenější syn Richard (Stanislav Neumann), drzostí rozezlený majitel koloniálu (Jaroslav Marvan), či jeho názorový oponent a majitel sousední mlékárny (František Říha). Film Advokátka Věra je určen k lehkému občerstvení. Pobaví svou dráždivou rozverností i hereckým šarmem hlavních protagonistů. Příjemné filmové pobavení. (16.11.2011)