Velká nádhera

Ten střih, ta kamera, ta hudba. Velká nádhera. (05.04.2014)

Odkládám na - za dvacet let. Vypnul jsem asi půl hodiny před koncem. (15.04.2014)

Od prvního záběru, od prvního tónu jsem zůstala přimražená v sedadle skoro prázdného kina, hltala jsem jeden obraz za druhým naprosto okouzlena reklamou na Řím a „bezstarostný“ život. Výjimečná kamera, úžasná hudba a osobnost hlavního hrdiny Jepa dělají z tohoto snímku nejintenzivnější filmový zážitek za poslední dobu. (22.04.2014)

V 65 přišel na to, že nemá čas na věci, které nechce dělat. Film je plný krásných záběrů, filosofie, zvláštních lidí a nádherné hudby. Mohl by však být kratší. (22.04.2014)

Režisér Paulo Sorrentino ponúka vo svojej Nádhere veľa vizuálnych zážitkov, obrozov, ktoré zostávajú v mysli aj po skončení filmu. Ako hovorí hl. hrdina filmu, dostal dar vnímavosti a všetko vníma a všíma si život do úplnych maličkostí. Obraz so zvukom sú v súlade, presné načasovanie oboch zložiek je dokonalé. je to grandiózne dielo. (24.05.2014)

Rozporuplné pocity. Zajímavý "párty začátek" ukáže, že film nebude obyčejný. Že bude potřeba ho vnímat trochu víc. Jenže po 45 minutách mi došlo, že se nudím a myšlenky o společnosti, smyslu atd., kterými se film zabývá, mi přijdou ohrané a jinde už tolikrát řešené. A chtěl jsem dílko opravdu vypnout. Ale vydržel jsem. Naštěstí. Něco se totiž stalo a film mi najednou přišel zajímavější. Nevím proč. I hlavní postava začala být poutavější a já přestal uvažovat o vypnutí a naopak se nechal unášet jednotlivými scénami. Nakonec jsem rád, že jsem vydržel. Je to divná záležitost a musí se trefit do nálady. Každopádně čím déle jsem koukal, tím víc jsem s hlavní postavou dějem plynul. Rozporuplné 4 hvězdy. Umění by se mělo oceňovat, i když někdy bývá lehce mimo. (16.06.2014)

Sorrentino a jeho kameraman Bigazzi po víc než deseti letech spolupráce jak se zdá usoudili, že v éře smrště obrazů a bajtů nemá smysl zdržovat se tradičním vyprávěním, které až dosud propojovali s vyšlechtěnou výtvarnou formou - postačí tok hudbou podepřených pastí na oči, to jest takzvaný audiovizuální klip. (RADKO tento stav označil džentlmensky jako "prisposobenie sa skutočnosti, že nadšenci filmového umenia sú dnes viac vizuální, menej intelektuální".) Megaklip "Velká nádhera" možná chtěl být "Sladkým životem" po padesáti - anebo dokonce "Božskou komedií" po více než pěti stech - letech. Jenže jeho tvůrci jsou dětmi jiné doby, než byla ta Dantova i sladká šedesátá, a očividně nestojí o to si to s ní rozházet : snímají prázdné estétství, jehož opojnému vlivu nejsou sami schopni ani ochotni čelit, a ještě je násobí, ačkoli je původně chtěli kritizovat. Zamýšlená satira se utápí v dekadentně-sentimentálně-nostalgickém sirupu z obrazů a tónů, (slovy jednoho recenzenta) v nesmyslné oslavě smyslů. Ach, ti plameňáci ! Světem velké nádhery, velké nudy a velkého tlachání, zkrátka světem římské kulturní smetánky nás provází šarmantní, vzdělaný, vtipný, hedvábně cynický a sotva snesitelný zbytečný člověk, bonviván a prominentní cizopasník Jep Gambardella (skvělý Toni Servillo) - postmoderní potomek Petroniů a Wildeů, civilizačně natolik pokročilý, že mu jeho stvořitelé nedovolí skončit s otevřenými žílami ve vaně nebo bez vindry na dlažbě. Jeho a režisérovo "satirické" milostné psaníčko staré děvce jménem Roma / Amor a sladkému hovění v jejím klíně trvá přes dvě hodiny. Během té doby se mi pořád dokola připomínalo, že mám raději umění, které po svém zrcadlí skutečnost okolo, nikoli vytržení nad sebou samým. V jedné z vedlejších rolí Plzeňák Ivan Franěk. (27.10.2014)

Pokud má nějaký film sílu obhajovat víru v Boha, je to Velká nádhera. Velká nádhera je velká deprese s velkým světlem na konci. (04.01.2015)

Film nahlíží do života stárnoucího spisovatele, který je znechucen životem římské smetánky, jehož je ovšem součástí , a ze kterého se nemůže či nechce sám vymanit. Podstatou díla jsou však především vizuální orgie, na kterých film stojí. Statické I dynamické obrazové záběry, ze kterých se tají dech jsou prošpikovány celým filmem. Jste-li milovníkyFelliniho, jistě nalezete paralelu s nejedním z jeho snímků (zejm. Sladký život). (20.02.2015)

V každém detailu krásný film, který bych s radostí chtěla vidět i po třetí. Z existenčních otázek, které po filmu zůstávají, mrazí v zádech. Sladký život o pětadvacet let později. Ve chvíli, kdy už není čas říct si "dobrá, tak tedy jinak". Kromě toho je film milým společníkem před návštěvou Říma. (25.03.2015)

Nadčasové dílo, které svou kvalitou a konstrukcí jednotlivých postav připomene padesátá a šedesátá léta slavných italských tvůrců. V lecčems Felliniho či Zeffirelliho díla předčí. Říká se, že kvalitní výběr hudby je důkazem velkého představení. Zde to platí dvojnásob. Těším se na další film tohoto mimořádného režiséra. (31.03.2015)

Opravdu velká nádhera! (27.09.2015)

Je docela komické, když film snažící se kritizovat povrchnost společnosti se v povrchnosti sám utápí. Jinak se zde střídají momenty až výborné s momenty zcela průměrnými až blbými ( inspirace Fellinim je věc jedna, disco osmdesátých let v podání ojetých důchodců věc druhá. Tohle ani "provokativní" sprosté slovo nezachrání ). Ten film je jako jako mytí rukou v anglickém umyvadle. Co nerychlejšími pohyby rukami mezi proudem ledové a vařící vody se snažíte dosáhnout vody přijatelné teploty. Přežít se to dá, ale nějaký zvláštní požitek to není. Jsem rád, že jako první jsem od Sorrentina viděl Mládí. V opačném pořadí bych se k němu nedopracoval a to by byla velká škoda. Jde sice o to samé, ale vlastně je to něco úplně jiného. Asi je to dáno lokací ( Řím miluji, ale ty prosluněné Alpy působily jako balzám na duši ), podstatně lepším castingem a i mnohem emotivnějším využitím hudby. Je to asi z hlediska filmové "kritiky" ode mne rouhačské, ale jestli beru Nádheru jako jedničku, tak dvojka Mládí ji zcela převálcovala. Což je jev na poli filmové tvorby ne zcela obvyklý. Ale u Vetřelce jsem to měl stejně... :-p (04.12.2015)

Nekoukatelná píčovina. (31.12.2015)

25 minút a dosť....... toto nie je pre mňa (28.01.2016)

V kině to během dvou let vidíte počtvrté a je to čím dál působivjší. Řím, smyslnost, smysl. Je tam všechno. Nejlepší film. (20.02.2016)

1/3 Sorrentino = 100%; 1/3 kopie Felliniho = 70; 1/3 kopie Bunuela = 60 %. (12.03.2016)

Für mich - 75%, - /ke konci docela natahované, zase odnikud nikam a v některých částech docela masivně střelené/, + /Toni byl fajn, jenom na těch večírcích byl nějak moc ve formě na 65 - ti letého, hudba dobrá a zase kamera/záběry/atmosféra velmi působivá/, hodnocení - zajímavý a dosti zvláštní film, občas docela šílený, také vulgární, filozofický, melancholický, šlo to docela, ale čekal jsem trochu víc, La Giovinezza mi sedla víc, o něco (04.06.2016)

Velke filmove dielo, vyborne herecke obsadenie, scenar, rezia, hudba. Film som na prvy krat nepochopila (Priznavam), asi pre to lebo som sa nevedela vynadivat na Rim, smotanku, a chcela si uzit cely vizualny a hudobny zazitok a Rim som nevidela. Neskor som Rim navstivila, precitila atmosferu mesta a po druhom pozornom vzhliadnuti a pochopeni ako spolu pracuje vizualizacia, hudba a Scenar...prepukla laska a film sa zapisal medzi moje top oblubene. Urcite si ho rada pozriem este dobrych par krat kym budem zit :) 9/10 ale tu davam 5*. 4 by boli urazkou skvele odvedenej prace. Nezostava mi dodat nic ine len...ENJOY! (29.07.2016)

Obrovské sklamanie . Tých 78 % si rozhodne nezaslúží , ale každý máme iný vkus...ja dávam 15 % (09.09.2016)