Čapkovy povídky

Tak úplně nejvíce se mi líbil závěrečný soud, kam byl jako svědek předvolán samotný Bůh. Ten měl opravdu něco do sebe, co se týče myšlenek. Karel Čapek si právem zaslouží být označován za nejlepšího českého spisovatele. Klidně bych se pod to podepsal, ale tohle zpracování jeho krimi povídek mě tedy úplně neokouzlilo. Snad kromě toho výše zmíněného závěru. Jednotlivé povídky jsou poměrně o ničem a já stále raději zůstanu u jeho románů a dramat. Za zhlédnutí tento počin jistě stojí, pokud máte nějaký vztah vůči Karlu Čapkovi, či je vám blízký rukopis Martina Friče. Já osobně zhlédnutí nelituji, ale více než 2 hvězdy nedám. Převládala nuda, bohužel. (22.07.2015)

Na Čapkových povídkách se mi vždycky nejvíc líbily ilustrace od Cyrila Boudy. Psaný text mě nijak zlášť nezaujal. Vadila mi vymyšlenost, neuvěřitelnost těch příběhů. Čapek se je dále snažil zasadit mezi prostý, bodrý český lid, ovšem prostředky, které k tomu zvolil, mi nepřipadaly zrovna šťastné. Z lidí udělal infantilní, omezené, rádoby rozšafné či dokonce hloupé jedince - např. ve filmu ten Marvanův komisař, který lítá od kočárku ke kočárku, aby zjistil, jak vypadá malé dítě, a sám jako malé dítě moudře žvatlá o skalničkách. Filmové zpracování povídek ale dopadlo na jedničku. Pěkně se svých rolí zhostili Marvan, Bielik, Kovařík, Smolík... i když posledně jmenovaný nemusel nic hrát, protože on zkrátka bůh byl. A propó, když už jsme u toho boha, další věcí, která mi na povídkách vadila, byl ten rádoby filozofický podtext nevalné kvality. Např. bůh podle Čapka nemůže soudit, protože zná o člověku všechno... No co to je jako za blbost? I když soudce bude vědět o všech dobrých činech, stejně má člověka potrestat za jeho zločiny, a ty dobré činy vzít maximálně v úvahu při volbě výše trestu. Čapek má ale pravdu, že bůh skutečně soudit nemůže, ale z úplně jiného důvodu. Za prvé, nemá na to morální právo, protože je tou nejhorší, nepředstavitelnou příšerou ve vesmíru - může zlu zabránit, ale nedělá to. A za druhé, každý špatný čin jde na jeho triko,on je jeho původce - protože prostě takhle ten svět stvořil, stvořil takhle mozek, že člověku našeptává špatné věci, stvořil slabou vůli, že člověk nedovede těm myšlenkám a emocím odolat... A udělal to zcela promyšleně, vědomě, neboťje tou nejvyšší a nejchytřejší, nejdokonalejší bytostí ve vesmíru - takže by za to měl nést plnou odpovědnost. Člověk by tedy měl soudit boha, a né obráceně. (13.04.2013)

Povídky šikovně vybrané, hezky poskládané, famózně obsazené a provedené, ale hlavně velice hřejivé. Pocit lidskosti (ale rozhodně ne podbízivé) z filmu sálal dlouho před poslední povídkou, která už se v sentimentu přibližuje Caprovu Krásnému životu. Jednoznačným vrcholem filmu je Balada o Juraji Čupovi, ale žádná vyloženě nezaostává. Pan Čapek by snad měl radost... Já ji měl rozhodně. (23.11.2008)

Psal se rok 1947, znárodněný československý film hledal svou novou tvář a filmoví tvůrci spolu s ním nová témata. Martin Frič si tehdy vzpomněl na rozsáhlý literární odkaz Karla Čapka, z jehož tvorby si zvolil Povídky z jedné a z druhé kapsy. Čtyři různé příběhy jsou pak originálně semknuty v jednotný celek, vytvořený rámcovou postavou inspektora Bartoška, procházejícího celým filmem. Tím u nás vznikl první povídkový film s celovečerní stopáží a založil tak tuto tradici, která byla v pozdějších letech hojně využívána. Méně známým a pro celý projekt důležitým faktem zůstává spolupráce bývalého středoškolského profesora Jaroslava Žáka na výsledné podobě jednotlivých povídek. Vyrovnaný výběr veselých a vážných historek nabízí divákům širší dějové spektrum. Fričovi se podařilo sjednotit jednotlivé povídky v ucelený rámec a divák tak plynule navazuje na předešlé motivy. Ozdobou filmu jsou skutečně vynikající herecké výkony všech zúčastněných. Vedle Marvana, Filipovského, Pištěka, Smolíka nebo Šmerala vysoce ční Pal'o Bielik a Jaroslav Průcha, kdy oba herci předvádějí vrcholné výkony své kariéry. Osobně mám nejraději povídku s názvem Balada o Juraji Čupovi, která je strhujícím příběhem o vině a trestu. Sekvence, v níž vrah hraný Františkem Kováříkem putuje sněhovou vánicí několik kilometrů sám se odevzdat četníkům náleží v dějinách hraného filmu k nejpůsobivějším. Bohužel se stále jedná o neprávem přehlížený a plně nedoceněný film, jehož kvality jsou však nesporné a trvalé. (23.11.2008)

Jedna povídka lepší, než druhá. To samé lze říci i o hercích. Marvan zde předvádí svůj typický herecký koncert obličejových grimas a prosťáčkovsky cholerických výstupů, František Smolík opět v pozici smířeného filosofa s totálním nadhledem nad lidskou společností a v neposlední řadě Palˇo Bielik, kterého jsem si zatím v žádném filmu nevšiml, avšak zdejší herecký výkon především v jeho opileckém vystoupení naznačuje, že jistě patří k nejlepším slovenským hercům. (24.12.2009)