Journey into the Depth of the Student's Soul
Režie:
Martin FričKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Roman BlahníkHrají:
Jindřich Plachta, Jaroslav Marvan, František Vnouček, Miloš Nedbal, Jaroslav Průcha, František Kreuzmann st., Ludvík Veverka, Vojta Novák, Jarmila Holmová (více)Obsahy(1)
Profesor přírodopisu Matulka, starý mládenec a věčný suplent, si z přehnané svědomitosti ani v pokročilém věku netroufá složit poslední státnici. Stále se mu totiž zdá, že ještě něco nezná, a tak by snad bez diplomu odešel i do penze. Naštěstí jsou tu jeho studenti, kteří sice dávají dobráckému učiteli pěkně zabrat, ale po nezodpovědné klukovině s bouchacími kuličkami, kdy se Matulkovi udělá špatně, se vzpamatují a s pomocí mladého profesora, někdejšího Matulkova žáka, připraví šlechetnou lest. Pod záminkou nákupu k doplnění školní entomologické sbírky ho vylákají ke zkoušce u laskavého profesora Vondráka. (TV Nova)
(více)Recenze (487)
Příjemně patetické a oproti Škole, základ života tu prakticky nenajdeme žádného smrdutého kojota. Mazánek je tu jen snaživý ale nezákeřný šprt a v učitelském sboru nikdo nechce studenty vyhazovat. Komedie na niž naši prarodiče chodili do kina, rodiče vyrostli a nám se líbila... Přežije však v srdcích i dnešní nastupující "metagenerace"? .... ()
Tak sem si konečně nařídila filmové doučování a podívala se na tenhle film. Cesta to je vtipná, svěží a i po tolika letech pořád aktuální (závratě u tabule, rande místo školy, čtení pod lavicí). Až příští týden dostanu vysvědčení, pokusim se prosadit 2 minuty ticha za propadlé, kteří v naší třídě určitě budou, jen doufám, že nebudu mlčet i za sebe. Kdo ještě neviděl, tak tempo furioso! ()
Snímky dobové a snímky dáta staršieho niesu mi proti srsti. Práve naopak. vidím v nich základ všetkého, na čom stojí kinematografia dnešná. Ale nie všetko jest základ pevný a večný. Naivnosť sálajúca z filmu tohoto sťaby žeravé plamene, kazí príjemný dojem a otázka sa kladie, v čom to taká výnimočnosť nachádza sa? ()
Komedie ze studentského prostředí vždycky bavily. Snad je to tím, že v těch telecích letech jsme dělali nejednu vylomeninu a každý měl ve třídě svého casanovu, sportovce, krásku, šprťáka, nemehlo i propadlíka... Ve spojení s prvními láskami, přátelstvím i sem tam strachu, to když kantor namátkou vyvolával k tabuli to prostě v každém zůstane. Cesta do hlubin študákovi duše, není jen o studentech, ale i profesorech. Dílko je to vtipné, hřejivě lidské se skvělým Plachtou, Marvanem, Peškem... Dávám připíchnuté 4 motýly. * * * * ()
Umět pobavit, to se tomuhle filmu daří. A to už několik generací. Profesor Matulka je uznávaný i školníkem. To se dneska na málokteré škole podaří. Školník je součástí školy, prožívá vše s vyučujícími i studenty. Profesora Matulku hraje J. Plachta. I když zemřel v 51 letech, tedy tak mlád, tak hrál často role starších dobráků, laskavých, a díky tomu byl oblíbený, a snad i je, u řady diváků. Málokdo ví, že též psal, a ne špatně. A moc zajímavě o něm hovořil i J.Werich, který analyzuje herce tak jak je viděl, na jednom ze svých záznamů o lidech, které v životě potkal. Film je to podle mého soudu - vážnější - než jen komedie. ()
Galerie (14)
Zajímavosti (31)
- Ve filmu si zahrál Zvonimír Rogoz se svou dcerou Libuší Rogozovou. (M.B)
- Film mal u divákov ohromný úspech, ale pre Jaroslava Žáka znamenal celkom zásadný problém, keď musel čeliť obvineniam Ústredného spolku československých profesorov, ktorý ho obvinil z porušovania profesijnej cti a musel sa tiež zodpovedať za niektoré satirické texty, v roku 1948 bol vylúčený zo Syndikátu slovenských spisovateľov a dostal tiež zákaz publikačnej činnosti. Vďaka hercovi Vilélmovi Prunerovi, ktorý vo filme tiež hrá jedného zo septimánov, potom publikoval pod jeho menom. (Raccoon.city)
- Ladislav Pešek (Vojtěch Kulík) spomínal, že režisér Martin Frič si presadil, že sa bude filmovať v noci, kedy už herci neboli viazaní na divadlo a boli uvoľnení. Presadil si aj takú zvláštnosť, že počas natáčania sa nebudú používať klapky. Čo znamenalo, že sa ani nevedelo, kedy sa začína natáčať. Tím dostal režisér hercov do určitej atmosféry, kedy oni spomínali na svoje vlastné zážitky z vlastných školných čias. A prešlo to postupne do záveru obrazu podľa scenára, čím dochádzalo k veľa improvizáciám. (Raccoon.city)
Reklama