Dařbuján a Pandrhola

Kdo by neznal nejznámějšího českého amatérského "doktora" Dařbujána a lakotného Pandrholu, jemuž se stala osudnou chuť na jitrničky. Člověk už zná tuto pohádku v podstatě nazpaměť, nicméně se jedná o film, který se jen tak neokouká a má stále co nabídnout. Ať už jde o plejádu skvělých herců (nejvíce mě pobavil Stanislav Neumann), pěkné kulisy či humorně pojatý příběh plný vran, jitrnic, kurýrování a v neposlední řadě jednoho velkého "moribundusu". (24.12.2021)

Tak jako jitrničky na stromech a pivo v potoce by si nechal líbit každý, ovšem v tomto případě se mi tato pohádka líbila hlavně v tom, že na rozdíl od většiny jiných je zde Dobro a Zlo vyobrazeno poněkud jinak, než jsme byli zvyklí. Celý příběh má poněkud smutnou a ponurou atmosféru – vyobrazenou nemocnými lidmi, Smrťákem, chudobou a až „odporným“ Pandrholou – kterého mimochodem zahrál Hrušínský opravdu skvěle. No a naproti tomu je lidská dobrosrdečnost, rodinná soudržnost a důvtip Dařbujána v podobě pana Sováka. Další z klasik, kterou nikdy nepohrdnu… (26.12.2018)

Lohniský byl, je a bude jedním z těch absolutně nejlepších českých herců - i když nehrál moc hlavních rolí. Jenže bez těch jeho vedlejších rolí by to zkrátka nešlo. Jeho Smrťák, to lahůdka. Sovák jako bodrý horník opět bezchybný. Vadí mi jen fakt, že se podle mě na snímku podepsala doba ("komáři" u moci). (20.09.2008)

Excelentní tvůrčí sešlost dává této milé a krásné pohádce onen "jiný" nádech a dokonalou atmosféru. Pod taktovkou jednoho z nejzásadnějších režisérů československé kinematografie, tu sehrává stará herecká garda Drdovu klasicky sociálně mířenou veselohru o dobru, zlu, a hlavně o spravedlnosti, jak to tak v pohádkách bývá. Zobrazení duchovní i světské moci a nuzný život havířů na pokraji bídy. I přesto. Mají se rádi, i svých jedenáct dětí a nic jim nezkazí náladu, ani když vrána přinese dvanácté. Proč taky, jedná se o pohádku, ve které dobro vítězí nad zlem. Podobně laděný příběh s čistě dramatickým, nepohádkovým nádechem o tehdejší společnosti, by jistě mnohé diváky překvapil. A bez problémů by to mohli sehrát i ti samí herci. Celá podstata tohoto snímku mi dlouho unikala. (07.08.2014)

Představila jsem si, že bych se měla napít piva, které proteklo korytem potoka a obrátil se mi žaludek. Scénka hysterického Hrušínského, jehož absťák z nedostatku kosterního svalstva zvířat v žaludku dohnal ke střílení všeho, co se na dvoře hnulo, mi připomněla i pár přátel z mého okolí. Ti by bez denního přísunu masa, byli snad schopni spáchat i harakiri. Každopádně jedna z mých srdcových pohádek, na kterou se člověk vždycky rád podívá. (25.12.2017)