Režie:
Martin FričKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Miloš SmatekHrají:
Paľo Bielik, Zlata Hajdúková, Andrej Bagar, Theodor Pištěk, Ján Borodáč, Elena Hálková, Filip Dávidík, Vladimír Majer, Alois Peterka, Marie Skálová-Lamošová (více)Obsahy(1)
Druhé zpracování legendárního příběhu o slovenském lidovém hrdinovi s výrazným výkonem Pal'o Bielika v titulní roli Jury, který po návratu ze studií nenajde doma otce ani matku. Dovídá se, že otec byl ubit ve vězení. Odchází do hor, aby spolu s dalšími muži pomstili panskou zvůli. Martin Frič získal za tento film čs. filmovou cenu za rok 1936 a Ferdinand Pečenka cenu za nejlepší fotografii. JÁNOŠÍK byl příznivě pčijat mezinárodní filmovou kritikou při svém uvedení na benátském Biennale a ještě v témže roce byl prodán do 32 států jako jediný čs. film z celého období první republiky, který úspěšně pronikl do všech velkých evropských i mimoevropských zemí. V Jánošíkovi lze jak po stránce umělecké, tak i po ekonomicko - výrobní spatřovat ojedinělý pokus o realizaci v pravém slova smyslu československého filmu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (79)
Prvé spoločné dielo slovenských a českých tvorcov bol tento doma i v zahraničí úspešný veľkofilm. Majster Frič, sfilmoval atraktívnym spôsobom legendárny príbeh hrdinu slovenského národa, Juraja Jánošíka. Stretli sa v ňom herecké hviezdy z oboch strán Moravy, ako Marvan ( pandúr ), Plachta ( zbojník ), Pištek ( gróf Markušovský ), alebo Bagar ( Šandor ) a v neposlednom rade Fričov objav Paľo Bielik v titulnej úlohe. Vzniklo tak dielo hodné pozornosti, vyniká dynamickým strihom, hudbou a dobrým scenárom. ()
Dosť zjednodušený príbeh ľudového hrdinu. Najmä to, ako sa stal zbojníkom, stačilo vyjsť na kopec a zaspievať a hneď mal družinu :) Podobných úsmevných momentov je tu viac a veľmi málo priestoru dostávajú ostatní zbojníci, absolútne nič sa o nich nedozvieme. Hlavným kladom je výzor väčšiny ľudí vo filme, ktorí naozaj vyzerajú ako za dávnych čias, zvráskavení, urobení. Dnes už by takýchto ľudí nikto nikde nenašiel. ()
Jánošík. Slovenský národní hrdina, symbol cti, odvahy a statečnosti. Autoři scénáře Karel Hašler a Karel Plicka převzali dramatickou předlohu tohoto filmového eposu o legendárním hrdinovi slovenského lidu ze stejnojmenné divadelní hry Jiřího Mahena. Slovenský národní charakter filmu, jehož režie se s velkým entuziasmem a nadšením ujal Martin Frič, měly podtrhnout slovensky mluvené dialogy, napsané Štefanem Letzem a Ivanem Kovačevičem. Etnograf a dokumentarista Karel Plicka pak vybral pro natáčení exteriérů fotograficky ideální místa v okolí Terchové, Jánošíkově údajném rodišti a Levoči. Velký smysl pro zachycení lyrického kouzla krajiny projevil kameraman Ferdinand Pečenka, který společně s Plickou vytěžil maximum z krásy romantické přírody, jež tvoří funkční složku jinak spíše pomalejšího děje. Frič do hlavní role angažoval dosud neznámého Pal'a Bielika, četníka a divadelního ochotníka fairbanksovského typu. Ten se s náročnou rolí vyrovnal vynikajícím způsobem, přesvědčil, že má pro filmové herectví neobyčejný smysl, což prokázal i v pozdější Fričově adaptaci Čapkova románu Hordubalové. Nemělo by se ani zapomínat, že Jánošík patřil k nejúspěšnějším snímkům své doby, na IV. Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách vzbudil velkou pozornost zejména u zahraniční kritiky. Okolnost, že na této přehlídce, konané v roce 1936, nezískal oficiální cenu, je podmíněna houstnoucí politickou situací v Evropě, kdy fašistické Maďarsko podalo protest proti promítání údajně šovinistického snímku. Pořadatelé jej sice nevyřadili, ale porota mu nemohla přidělit očekávané ocenění a tím jej zcela distancovala od veškerých poct. O tom, že měl Jánošík mezinárodní ohlas svědčí skutečnost, že byl tehdy prodán do dvaatřiceti zemí světa. Úspěch, jakého se dočká jen málokterý film. Pro úplnost dodám, že Jánošíkovy osudy jsou na celuloidovém pásu zachyceny již v němém filmu z roku 1921, kde si titulní postavu zahrál mladý Theodor Pištěk, ve dvoudílné barevné verzi, natočené dřívějším představitelem Jánošíka Pal'o Bielikem a v novém polsko - českém koprodukčním velkofilmu Agnieszky Holland. ()
"Hej, hore háj, dolu háj - hej, hore háj, dolu háj, hore hájom chodník; môj otec bol dobrý, ja musím byť zbojník." Nebudem zapierať, že som bul prekvapený, ba kieho, bárs aj šokovaný čo za kvalitný to počin národu slovenskôho som zračil. A bola to skvelá výprava do doby chamtivých zemepánov a idealizovaných zbojníkov - ľudových hrdinov, bojujúcich proti neprávosti. I keď miestami zo začiatku mi prišlo pár vecí po technickej stránke smiešnych, a strih trochu okato zastieral nedokonalosti, stačilo pár minút so sympatickým, miestami až o dušu hrajúcim Paľom Bielikom, a cítil som sa ako v siedmom čiernobielom nebi. Chápem, že moje nadšenie z tohto kusu histórie nebude zdieľať až taká masa ľudí, no Jánošík si to zaslúži. Vzhľadom na dĺžku síce nezostáva príliš priestoru na scenáristické manévrovanie a všetko je priamočiare a čarokrásne jednoduché - ale ono to vlastne nevadí. Predsa len je to národná legenda, a v tejto forme má tempo a spád, je až prekvapivo dobrodružná, zábavná a miestami nutne vtipná (tož myslím teraz zámerne, Jánošík si trochu odľahčenia zaslúži, a o dramatickú rovinu sa tým nepripraví.) - proste presne taká, akú aj v dnešnej dobe divák unesie. Martin Frič je výborný režisér, a po tomto príjemnom prekvapení sa určite ohliadnem aj po jeho ďalších snímkoch. 90% "Keď ste si ma upiekli, tak si ma aj zjedzte!" ()
Som rád, že som túto verziu videl ako prvú, pretože táto je asi najdôverihodnejšou, strhujúcou výpoveďou národného hrdinu Slovenska tak, ako to bolo v tých časoch. Samozrejme až natoľko reálne, že niektoré výroky a dialógy súčasnému divákovi prídu úsmevné a humorné. A celý dej pomerne strohý. Paľo Bielik svojim junáckym vzrastom a hromovým hlasom dokonale vykreslil a stvárnil tohto zbojníka a kam sa hrabú komiksové postavy ako Hulk, Hellboy atď. :) Prekvapila ma kamera, ktorá na tú dobu použila pár nových efektov ak to môžem tak nazvať. Ale radšej odporučím priamo Bielikovu verziu. 70%. ()
Reklama