Jánošík

,,KDE JE JÁNOŠÍK?!" ,,NEPOVIEM." __ Z dnešného pohľadu je tento legendárny film už značne naivný, Jánošíka nevykresluje v skutočnej podobe, od skutočných historických udalostí má film naozaj ďaleko. Taktiež treba povedať, že film naberá skôr lyrizovanú podobu (scéna keď Jánošík naposledy tancuje pred šibenicou), nechýba množstvo vtedajších zvykov a piesní. Paľo Bielik sa svojej úlohy zhostil naozaj výborne, jemu česť, ale z ďalších hercov mi už nik neprišiel nijak výnimočný. Treba dodať, že technické spracovanie je svoju dobu veľmi vydarené, i keď zo zvukom je to horšie, film vyniká hlavne dynamickým strihom. Sprvu som uvažoval, že by som dal filmu 3*, nakoniec som sa rozhodol prilepšiť, pretože film nestráca nič zo svojho čara, každopádne ho však treba brať z pohľadu doby. (16.03.2008)

V roku 1935 natočil režisér Martin Frič čiernobiely snímok "Jánošík". Do titulnej úlohy obsadil vysokého, urasteného a charizmatického Paľa Bielika. Je to dôstojná filmová podcta legendárnemu slovenskému národnému hrdinovy. Baladicko poetický príbeh o mladom mužovi, ktorý sa vzoprel útlaku uhorských zemepánov. Po tom, čo pandúri ubili jeho otca na smrť, odišiel Jánošík do hôr, kde sa stal vodcom zbojníckej družiny. Bohatým Maďarom bral a chudobným poddaným dával. Tento film je oslava nezlomného slovenského ducha. Každý Slovák má v sebe kus Jánošíka. ***** (24.12.2016)

Silně dramatický, místy volnější příběh. Od začátku filmu přetrvávaly napjaté scény, středem místy zajímavé a koncem silně dramatické až dojemné. Výkony herců byly kvalitní, nadchlo mne, že v jedné scéně se objevil Jaroslav Marvan. Hráli tam jak čeští herci, tak i slovenští. Atmosféra celého filmu byla napínavá, tajemná. Jánošík se mi moc líbil. Tady u tohoto filmu, kdyby šlo, bych dal 4,5*, jenže to nejde, tak se musím přiklonit k 5*, pač je to slovenský film, kdyby to byl film z jiné země, tak 4*. 84% (06.04.2007)

Frič stříhá stejně energicky, jako Juro rube proradné pandúry. Na dlouhé proslovy a nečernobílou charakterizaci postav nezbývá čas. Patrný je na tomto přímočarém zpracování jánošíkovského mýtu vliv sovětských montážníků (nepřímý) i etnografického dokumentaristy Karla Plicky (přímý). Lidé, zvyky, tradice a rituály, velká gesta, rázné činy a silný nacionalistický akcent. I po téměř osmdesáti letech stále živé a působivé, nejen díky libému vzhledu a sebevědomému projevu Paľa Bielika, v jehož podání mi přišlo jako ta nejpřirozenější věc pod terchovským sluncem, když začal tváří tvář bolestivé smrti málem break dancovat. 75% Zajímavé komentáře: Ony, Marthos, tomtomtoma (13.02.2012)

Někteří lidé se stanou legendou ještě za svého života. Lid je ctí, mluví o nich, občas si něco přibarví. Po smrti začne žít legenda vlastním životem. Juraj Jánošík je legenda a filmy o něm jsou toho dokladem. Každý interpretuje svého hrdinu tak, jak ho vnímá. Mac Frič vykreslil Jánošíka jako spravedlivého obra, který se odhodlaně staví pánům, brání slabé, mstí nevinné. Jeho pojetí je dramatické a vášnivé, slovenský lid ukazuje jako porobený a zbídačený, páni jsou krutí a trestající. S poměrně krátkou stopáží je tu řečeno vše podstatné. Zatímco Agnieszka Holland se pokusila o historický pohled na svého hrdinu, Frič plně využívá mýtu a vykresluje vědomě legendárního hrdinu v souladu s lidovým vnímáním. (23.09.2015)