Hon

Film, který mě poprvé oslovil. S odstupem skoro tří let mám pocit, jakobych se dívala na něco úplně jiného. Před lety jsem se dívala na severský film, u kterého jsem nevěděla, o čem je, prožila jsem si velice silné emoce. Na některé filmy nemám odvahu dívat se znovu, navíc na ty, které nějakým způsobem ukazují násilí nebo bezpráví. Nebýt rozpoutané diskuze na téma Hon, asi bych se na film znovu nepodívala. Svým způsobem chápu poměrně zdejší vysoké hodnocení, ale při dalším sledování film bohužel svojí působivost hodně rychle ztrácí. Falešného obvinění se týká i tuzemská televizní Klukovina (z cyklu Nevinné lži), která ovšem neměla ambice dosáhnout na Oskara, ale připadá mi uvěřitelnější. (17.03.2015)

|| Scenár: Tobias Lindholm, Thomas Vinterberg | Hudba: Nikolaj Egelund | Distribúcia: Nordisk Film | Štúdio: Zentropa | Rozpočet: 3,5 miliónov $ | Tržby: 16,779,362 $ | Ocenenia: 1 nominace Oscar: Cudzojazyčný film, 1 nominace Golden Globe: Cudzojazyčný film || Presne ten typ filmu, ktorý z duše neznášam kôli jeho schopnosti siahnuť na dno človeka a spôsobiť tie najnepríjemnejšie pocity. Keď sa to ale vyhne samoúčelnosti (čo sa napríklad nepodarilo vo filme Eden Lake - ale inak tá istá kategória), tak to môže byť nevšedný umelecký zážitok. Neskutočne chladný, severský film, s dychberúcim výkonom Madsa Mikkelsena a dušidrásajúcim príbehom. 93% | HD, THX, EN DTS | (05.10.2014)

Severská schopnost oprostit film od všeho zbytečného a naplnit ho přesně tím podstatným a potřebným. Silný film, u kterého je divák svědkem toho, jak může naivní dětská lež pronesená ve zlosti zničit život slušného člověka. Svět, který tvoří naši jistotu, přátelé, práce, obyčejná samoobsluha, kam člověk chodí nakupovat a nemá důvod myslet si, že by tak nemohl učinit i zítra, to všechno, co člověku přijde samozřejné, se může změnit v hon na čarodějnice, pokud stačí jedno obvinění, které ani není třeba dokázat, stačí, že bylo vyřčeno. Ta tam je presumpce neviny, ta tam je možnost testovatelnosti obvinění, samotným jeho vyslovením se člověk stává vinným bez možnosti prokázat svou nevinu. Hlavní hrdina je neuvěřitelně sympatický a výtečně zahraný, jeho boj o to se nezhroutit a dát věci do pořádku, zachovat si důstojnost, dokáže naprosto strhnout. Stejně tak zoufalá snaha jeho syna obhájit otce. Celkově se mi líbí, že film ukáže, že ne úplně všichni lidé podlehnou davovému šílenství, takže Lucasovi zůstanou přátelé ochotni se ho zastat bez ohledu na následky. Filmu to dle mého přidává na reálnosti. Ale snad nejzajímavější a svým způsobem tragičtější je postava přítele hlavního hrdiny Thea, který se najednou ocitne mezi kladivem a kovadlinou. Věřit nejlepšímu příteli nebo své dceři. Scéna v kostele je pak opravdu zdrcující a sám přiznávám, že mě při ní pálilo v krku jako málokdy. Vynikající po všech stránkách, v neposlední řadě po té, která se týká chlapství a chlapského přátelství. P. S.: Pro ty, kdo myslí, že v reálu by se to nemohlo stát.... A dokonce i u nás... (27.01.2013)

Niterné drama o osobní katastrofě, která vznikla z relativně přirozené situace zcela uvěřitelným, skoro až "všedním" způsobem. Právě vznik zápletky, vykreslení okolností a následného vývoje je silné ve své realističnosti a propracované lidskosti. Nikdo zde neztělesňuje zlo, při troše empatie dokážeme pochopit motivace a jednání všech zúčastněných. Na rozdíl od severských filmů typu Zlo mezi námi, či Zkažená mládež zde šokování diváka nepůsobí vykonstruovaně, křečovitě, popř. samoúčelně. Hon se snaží nabudit dojem, že tohle by se mohlo stát každému z nás - tím má k diváku blíže. Na kvalitním zprostředkování zážitku se také zasloužil výtečný Mads Mikkelsen. 8/10 (03.10.2013)

Dánská variace na "Byl jsem lynčován" s chabou argumentací, vyvolávající zásadní otázky, pochybnosti a odsouzení celé společnosti. Hon je rozhodně výborný film, ale i přes Vinterbergovu chytrost a budování celého příběhu je tu pro mě zásadní problém v samotném obvinění. To působí doslova "vycucaně" z prstu včetně argumentu na jeho obhajobu ("děti přeci nikdy nelžou", "já věřím jen dětem", ...). Na těchto základech následuje syrová a bolestivá srážka s realitou jednoduchosti a rychlých ukvapených závěrů bez jediného důkazu (ano, sklep, ano!). Naopak zajímavé je sledování dospělých, kteří si svojí již "ustanovenou pravdu" dokážou prosadit a vlastně ji zpětně vtlouct oběti do hlavy (dialogy matka-Klára) a celý ten kolotoč všudypřítomného odsouzení a pocitu sledování. Hon je prostě velmi dobrý film, kterému by stačilo k té dokonalosti, o které se tu píše, více racionálních argumentů a méně vnucených faktů. Ale ona se přeci dlouho opakovaná lež stane pravdou, že? PS: Klára od první chvíle působí jako lehce "zpomalená" a navíc ta situace, kterou má doma (hádky, "ztrácí se"), to opravdu není dítě, kterému by jste věřili první poslední... (18.02.2013)