Ona

Marně se pokouším deflorovat počítačový operační systém již od doby slavného MS-DOS a tak jsem rád, že v tom nejedu sám. Nicméně jsem si přitom chtěl užít víc zábavy, než jakou mi smutně osamělý Theodore se svým "ušním" vztahem mohl poskytnout. Zkrátka to bylo celkem zajímavé, ale také zdlouhavé a kdo se chce nudit, ten si k tomu prostor mezi filmovými okénky určitě dokáže najít. (26.08.2014)

Originální romance nebo spíše pohled na blízkou budoucnost vztahů? Tak jako tak je Her zatím nejpříjemnějším překvapením v oscarových nominacích. V mých očích je v něm mnoho fascinujících prvků, od designu budoucnosti (výtah, mobil) , využití lokací - měst (především kombinace LA + Shanghai) až po třešničku na dortu v podobě americké vysokorychlostní železnice a neustálého pohybu "nad zemí" (všimněte si, že ve městě i v horách se Theodor pohybuje ve vlaku/nadzemce, která je opravdu hodně vysoko nad zemí. Umíte si představit dopravu na úrovni 50-60. patra Shanghaie? Nádherně snové, útěk z reality jako v případě letadla na špičce. Možná tomu chybí ve výsledku opravdový emocionální vrchol, ale nic to nemění na faktu, že tenhle film bude svou myšlenkou a problematikou aktuální ještě hodně dlouhou dobu. A proč taky ne, vždyť je to skvělý film. (02.03.2014)

Nesmírně chytrý film, který potvrzuje, že čím více nás je, čím lepší prostředky pro socializaci máme, tím víc jsme asociální a osaměli. Je mnohem snažší nechat si vytvořit umělého parťáka podle svého gusta, než se vydat všanc reálnému světu, přijímat a tolerovat nedostatky ostatních, stejně jako riskovat odmítnutí. V takovém světě se z nás stávají nejen introvertnější, ale i zranitelnější jedinci. V téměř zidealizovaném prostředí je snažší pro okolí narušit naši konformní zónu a vyvést naše křehké já z míry... Her je velice křehký film, niterné drama, které proniká do nitra uzavřeného, citlivého muže. K vykreslení detailů vztahu mezi mužem a ženou ženu téměř nepotřebuje, resp. postačí její hlas. Úhel pohledu je tím pádem striktně mužský, ale přitom nikoli maskulinní (mužný), to právě naopak. Něco takového nepochybně podnítí k zamyšlení... 8/10 (20.01.2014)

V krátkometrážní formě to mohla být pětiminutová rychlopalba nebo klidně i dvacetiminutová nostalgie, ale Jonze se rozhodl dát tomuhle nápadu celovečerní podobu - a udělal dobře. Drží totiž celou ideu na tak vysoké úrovni, že je od začátku jasné, že finále nemůže diváckému rozpoložení dostát. Ať totiž dopadne jakkoli, bude znamenat konec onoho splněného snu. A právě na ploše dvou hodin se natolik povznášející i univerzálně osobní premisa zahltí sama sebou a tím, jak moc je pro nás romantické přemýšlivce niterná. Pořád ve mně ale přetrvává úžas nad tím, jak dokonalé jsou všechny scény zobrazující člověka ve stádiu chybějící lásky a vrhání se po očividně slepých uličkách. (28.02.2014)

Původně jsem si myslel, že na filmu je originální jeho námět, ale po skočení můžu vydat prohlašení že to originální v něm nejsou sci-fi prvky včetně milování OS, ale s citem znázorněná osamělost člověka. Skvěle napsaný scénář a ještě lepší Joaquinův herecký výkon udělali z filmu magnetku pro mojí pozornost. (03.12.2014)