Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru

Priemerné giallo, kde sa ešte len formoval majstrov rukopis. Na rozdiel od jeho neskorších veľdiel je tu menej vizuálnych hier (i keď napínavé scény sú famózne nakrútené), no na druhej strane už tu sú vo veľkom prítomné jemu typické priblblé dialógy. Bohužiaľ celý scenár je od základu na hlavu postavený a pochováva celkom zaujímavú pointu (ten názov a jeho miesto v príbehu je inak úplný blábol). Zase ale poteší umiernená minutáž (najmä oproti uletenej stopáži Profondo rosso). (24.06.2013)

Jako při tom výletu na Kokořín měli aspoň párky... Není to špatné, kamera se snaží, slušné záběry, zvláště otevřené dveře ze světla do tmy, ale ten příběh je takový nedotažený, herecký výkon té blondýnky především ve scéně, kde má zahrát panický strach z dobývajícího se vraha, je směšný - a ostatně i potom výkon té galeristky. Popravdě netuším, když už je vše odhaleno, kdo podnikal ty atentáty na hlavního hrdinu, protože to už si musel vrah někoho najmout, ne? (I při vědomí toho, co zde nechci o vrahovi spoilerovat.) A ten konec a vysvětlení skutečně nejenom plave na vodě, ale je nedostatečné a rychlé. Čekal jsem ještě nějaký zvrat, třeba na konci v tom letadle, že?, ale nic, odplynulo to a nic moc nezanechalo. (26.12.2022)

Zakladni kamen zacinajicich zlatych hororovych casu v evropskem (italskem) filmu, ktery vytycil nejen pro giallo rekvizity a postupy na mnoho let dopredu - kozeny prsiplast, cerne rukavice, tezky dech v telefonu.... Sice to jeste neni uplne 100% - vrchol tvorby nas jeste ceka, ale kez by natacel podobne kvalitni veci i v 21.stoleti. Atmosfera, ze by se dala krajet sekackem na maso, krasne baby, psychoAdorf, pro vetsinu sokujici konec... Co vic si prat? (19.02.2006)

Argentova režijní premiéra a vlastně i první z jeho "zvířecího cyklu" (o rok později následovala Devítiocasá kočka a Moucha na šedém sametu), na které spolupracoval s hudebním guru Morriconem. A právě on má zásluhu na tom, že i v momentech mistrových selháních (pár nudných detektivních pasáží, závěrečné odhalení vraha) dodává snímku patřičnou šťávu. Jako debut obdivuhodné, co se týče vizuální stránky, ale pořád je to jen příprava na Argentova vrcholná gialla v podobě Deep Red a především geniálního Tenebre. (21.08.2011)

No na dobu vzniku fakt výkon, režisérsky uhnetené s neuveriteľnou istotou (vo svojich najlepších výkonoch potom dokázal ísť Argento ešte ďalej). Záleží na divákovi, či sa na to bude dívať ako na krimi (ťažko pohorí) alebo dovolí, aby ho pohltila atmosféra. Dávam 4*, pretože nebolo kedy sa rozhodovať či dovolím alebo nie, samo ma to pohltilo. Definícia gialla vravia odborníci? Natočená vo veršoch, dovolím si podotknúť. O čo menej sa sedelo nad scenárom, o to viac cítiť koľko pozornosti bolo sústredenej na jednotlivé scény, farby, hudobný doprovod a aby to všetko súznelo. A súZNEJE to že až. (15.03.2010)