Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru

Jestli člověk od filmu nečeká víc, než profesionálně převyprávěný příbeh, v něž jde jen o napětí a ne zrovna předpokládané rozuzlení, aniž pátrá po humoru, nadhledu a y myšlenkách, pak je to docela povedené. Není to zrovna moje melodie, ale musím uznat, že v rámci daného žánru tomu zřejmě příliš nechybí. (14.06.2009)

Dario Argento uvádí... Film s nejpitomějším názvem všehomíra! Ovšem krom titulu tu mám vlastně jen samá positiva, pro mě velké překvapení, protože jsem si Argenta zvolil jako úvod do žánru Gialla a tohle je jeho režisérská prvotina, nečekal jsem vůbec nic, ale dostal sem mnoho. Tak za prvé například to, že to nejspíš ještě není úplné giallo ((o= ano, je tu z něj mnoho prvků, ale jednoznačně se jedná o klasickou detektivku a žánrové prvky jsou tu zatím přítomny jen na pár místech, což po pravdě kvituju.. Hlavní prim tu hraje jednoznačně atmosféra, kterou tvoří řemeslně perfektní soukolí - od výběru interiérů (galerie!), přes hudbu (Morricone!!) až po pro mne velmi osvěžující fakt, že hlavní postava amerického spisovatele není policií zbytečně podezříván, ale naopak tu spolu čile spolupracují. Zkrátka a dobře, velmi fajn film. PS: a to jsem to byl okolnostmi donucen sledovat v nesedícím a ledabilém eng dabingu.. (29.08.2016)

Zakladni kamen zacinajicich zlatych hororovych casu v evropskem (italskem) filmu, ktery vytycil nejen pro giallo rekvizity a postupy na mnoho let dopredu - kozeny prsiplast, cerne rukavice, tezky dech v telefonu.... Sice to jeste neni uplne 100% - vrchol tvorby nas jeste ceka, ale kez by natacel podobne kvalitni veci i v 21.stoleti. Atmosfera, ze by se dala krajet sekackem na maso, krasne baby, psychoAdorf, pro vetsinu sokujici konec... Co vic si prat? (19.02.2006)

Velmi povedeny Argentuv vstup na filmovou scenu. Uz od sameho zacatku mel jasno v tom, co ho fascinuje a ceho se bude drzet celou karieru - brutalni vrazdeni peknych zen. Jeste zde v podstate vubec nebrousi do sve osudove sfery hororu, brutalita jeste neni buhvijak vyhrocena i vizualni briliance jeho pozdejsich del jeste neprosvita tolik na povrch. O to vic se ale mohl soustredit na pribeh a rozvijeni chytlave zapletky, italske interiery i exteriery opet nezklamaly a v podstate uz zde zacal pokladat zakladni stavebni kameny zanru Giallo. Nemluve o tom, ze nez si nechal Argento dopovat sve filmy nekompromisni hudbou Goblins, neskladal pro nej nikdo mensi, nez Ennio Morricone a vysledek neni vubec spatny. 7/10 (28.10.2010)

Dlouho jsem to s nedůvěrou odkládal, ale zbytečně... Zase jednou téměř dokonalý Argento, kterýému podkopnul nohy až samotný finiš, který sice nebyl natočný špatně, ale vzhledem k tomu jak rafinovaně se celý film budoval, ta pointa vyzněla prostě kapku do prázdna.... Jinak ale fakt velká giallo paráda! (14.08.2015)