Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru

Klasický rukavicový Argento. A je to opravdu povedené giallo, vůbec není poznat že je to debut tohoto italského klasika. Scénář je výtečný, založený na jediném, zdánlivě nepodstatném detailu a Storariho kamera je luxusní. Paradoxně se nemůžu ubránit dojmu, že Morriconeho hudba je tentokrát nejslabší složkou filmu. Každopádně, co do atmosféry děsu a strachu byla mnohem lepší Suspiria. (30.01.2011)

Jako při tom výletu na Kokořín měli aspoň párky... Není to špatné, kamera se snaží, slušné záběry, zvláště otevřené dveře ze světla do tmy, ale ten příběh je takový nedotažený, herecký výkon té blondýnky především ve scéně, kde má zahrát panický strach z dobývajícího se vraha, je směšný - a ostatně i potom výkon té galeristky. Popravdě netuším, když už je vše odhaleno, kdo podnikal ty atentáty na hlavního hrdinu, protože to už si musel vrah někoho najmout, ne? (I při vědomí toho, co zde nechci o vrahovi spoilerovat.) A ten konec a vysvětlení skutečně nejenom plave na vodě, ale je nedostatečné a rychlé. Čekal jsem ještě nějaký zvrat, třeba na konci v tom letadle, že?, ale nic, odplynulo to a nic moc nezanechalo. (26.12.2022)

Tak jsem opet neveril svym ocim.Ani ne tak u filmu,ktery by svym pribehem a predevsim hereckymi vykony mohl skocit snad v zanru nepovedene parodie(kdeze horor),ale predevsim nad hodnocenim lidi,ktere jinak povazuji za soudne.To uz daleko vetsim a kvalitnejsim "giallem" je, zcela urcite, nase Černá punčocha.Tak zase jste me jednou dostali:) (28.12.2012)

Argentuv vstup na pudu horroru byl razantni a naproso drtivy. The Bird with the Crystal Plumage otevrel giallu zaslibena sedmdesata leta a svym uspechem jasne vytycil Argentovo dalsi pusobeni. Pribeh sam je klasicky, splnuje prakticky vsechny "podminky" ktere by spravne giallo melo plnit. Uchvatna je predevsim vizualni stranka, jeste nedosahuje kvalit mistrovych nejlepsich kusu, ale hodne se jim priblizuje. Rozhodne absolutni nutnost pro fanousky tohoto opomijeneho subzanru. (07.06.2005)

Nejsem si tak zcela jist, ale ten vzácný pták s křišťalovým peřím (Hornitus nevalis), údajně žijící pouze v jižním Kavkazu, mi při zběžném pohledu přišel jako krásný, ale obyčejný jeřáb paví obývající africké savany. On je to stejně nepodstatný detail, protože Argento dokazuje už ve své žánrové prvotině, že i s průměrnými herci se dá hrát velké giallo a ve spojení s nevtíravým hudebním motivem mistra Morriconeho už pak jde přímo o dílo okouzlující a byť detektivní část není zrovna strhující, vše kompenzují povedené humorné vsuvky ( prodavač suvenýrů, předváděčka zločinců atd.) a zejména scény s vrahem jak jinak než ve stínu a s černými rukavicemi. Finální střet pak považuji co do děsivosti za jeden z nejpůsobivějších, které jsem zatím v tomhle skvělém žánru viděl. (24.01.2014)