Don Jon

Ačkoliv jsem od prvních zvěstí o výletu jistého talentovaného mladého herce na režisérskou židli doufal v opak, nezbývá mi než konstatovat, že tenhle donjon se bohužel nezdolným pilířem žádného žánru rozhodně nestane - míchá jich totiž dohromady celou řadu, a to způsobem dosti zvláštním. Don Jon má nicméně šanci zapsat se do historie jako jeden z prvních filmů zabývajících se seriózně závislostí na (internetové) pornografii, což by bylo samo o sobě zajímavé, a rozhodně by vítězil v kategorii obsazení - kterým nemyslím reálné pornostránky a použité záběry z reálných pornoklipů s reálnými pornoher... ehm... představiteli (neříkejme jim herci, rozhodně ne valné většině z nich;) Jenže Joseph Gordon-Levitt neudržel hormony na uzdě a namontoval do svého prvního filmu kde co, co jen trochu zavánělo emocionální dysfunkčností v partnerských vztazích. Takže ve finále tady prostě nenarazíte na jedinou normální osobu - nejblíž je tomu Julianne Moore, u které je příčina všeho v okolnostech. Na jednu stranu je na začátku jasně řečeno, čím se budeme zabývat - Jonovým životem a tím, co je pro něj důležité (viz trailer). Jenže díky tomu jak vypadá Jonova rodina a jakou roli ve filmu (a v jeho životě) má, a tomu jak se do jeho života promítne zblbnutí se do "té nejkrásnější věci jakou v životě viděl", a hlavně co ta věc provede s ním, se poněkud vytratí to, co mělo s přehledem potenciál utáhnout celý film samo. Svým způsobem je obdivuhodné, jak to Gordon-Levitt dokázal zaplést a ukočírovat, ale kdyby to udělal s většími zkušenostmi za deset let, a něco vypustil, myslím, že bychom si z toho sedli na zadek úplně všichni. V současné podobě se Gordon-Levittovi jeho prvotina zvrhne ve film o hledání a především o těch, co pořádně nevědí, že něco hledat můžou (a asi by i ve vlastním zájmu měli). Není to vůbec špatné, má to silné momenty (sex Jona s Esther, OMG), ale i když se to stále někam maličkými krůčky ubírá, jde to úplně jinudy - úplně zbytečně jinudy - než je potřeba. Sice to znamená, že se nemůžu dočkat toho, až Gordon-Levitt dá život nějaké prostší žánrovce, ale pro Dona Jona to moc nehraje. A to ani když nabízí kromě jiného Scarlett Johansson v póze vulgárně-a-kýčovitě-žvejkové-růžové-pipiny, kterou byste v reálném životě nejradši ihned zbavili utrpení:) Ten její vypatlaný, "dějem" pohlcený úsměv při promítání tragicky špatného chick-flicku v kombinaci s jejími odpornými manipulativními pokusy a gestikulací předměstské štětky ze sedmdesátých let jsou ale na Oscara. Každopádně když se Jon na konci přestane za volantem chovat jako "co čumíš kreténe" pablb a začne si místo toho užívat (dost hroznou, ale co naděláte;)) muziku z rádia, měl jsem chuť ho obejmout:) Takže ano, po víc než jen troše uvažování (čímž bych chtěl zároveň poděkovat CSFD za to, jakou je úžasnou terapeutickou a myšlenky třídící pomůckou) mu vypálím 80% a své vřelé doporučení. Repríza mě nemine. A nejenom jedna;) (11.09.2014)

Konečne zase raz niekto v Hollywoode povedal pravdu skoro na plnú hubu! Zo 100% to v poslednej minúte trošku šťavy stratí, no stále nie až toľko, aby som tomuto J.G.-L.ovmu debutu, ktorý ma chytil za srdce i za gule, nedal plnú hrsť hviezdičiek... a pritom aha, aké to je jednoduché, skoro až primitívne: štruktúra, myšlienka, scenár, je to vlastne až taká karikatúra, ale karikatúra s myšlienkou a úprimnou snahou o jednoduchú, poctivú filmovú romantiku; (27.05.2014)

Nic mi nemůže být vzdálenější, než životní styl postav Don Jon’s Addiction. Posilka, nagelované vlasy, make-up ala panda a kdyby Barbaru nehrála Scarlett Johansson, tak má určitě muffin. To ale není důvod k odstřelení filmu. Stejně tak není můj důvod ani to, že bych raději sledovala Special Someone. Film je z velké míry založen na stereotypech určité sociální vrstvy, ale blbé je, že s nimi nijak nepracuje, jen je potvrzuje a závěrečné vyústění je toho jen dalším trochu bizarním dokladem. Satiry je pomálu a humor je velmi laciný (ne, rozhodně se nesměju, když se hlavní hrdina udělá do kalhot, a pak to pere s pokrčeným nosíkem). Ani to proklamované „film je o médiích, film není o pornu“ moc nefunguje. A hlavně nechápu, jak je možné, že je film natáčený na filmový materiál a stejně vypadá hrozně. (10.02.2013)

"Filmy a porno jsou něco úplně jiného. Za filmy se dávají ceny." Kdybych o tom něco věděl, tak bych kontroval, že za porno taky. Jenže já jsem se nikdy v životě nedíval na porno. No, snad když jsem přecházel z jinošských let do mužných, tak jsem jedním očkem cosi hambtýého zahlídl a od tý doby už nic. Tedy pokud se nepočítá internet, protože ten se umí vnutit a ono tu a tam stojí za to užít si chvíli sám se sebou, koukat přitom na slečnu, která se mi líbí a dělá věci, který neplacenejm slečnám připadají nechutný. Ale dosti zasemeněných kapesníků - tady jde o film. A ten se pohybuje na hraně posilovny, sexu a kostela, což je kombinace vskutku pulsující a tak jedinou nespokojenost u mne způsobuje to, že jsem se nedozvěděl, podle jakýho vzorce zpovídající spočítá hříšníkovi množství Otčenášů a Zdrávas Marií. Ale já se HO jednou zeptám osobně a jestli černoprdelníci švindlujou, tak poznají to, co žádnej dobytek v zoofilním pornu dosud nezažil. (16.08.2014)

Nejedná se o hlubokomyslný ani nijak převratný snímek, naopak - je to svým způsobem jednoduchý film, který si vůbec na nic nehraje. Postavy nejsou líbivé, ale zato jsou skutečné. A i když se více či méně chovají lhostejně, nepříkladně či sobecky, právě ta jejich lidskost je svým způsobem sympatická. Tak nějak pro jejich charakter dokážeme mít pochopení. A proto jsem se ve výsledku s Jonem (J. Gordon-Levitt) dokázala vlastně sžít mnohem víc, než v některých jiných filmech s mnohem mileji vystiženými postavami. I to konečné vyústění, kdy hlavní postava došla aspoň k nějakému poznání a pochopení, bylo tak nějak naturalisticky vkusné. ~(3,5★)~ (24.07.2016)