Sakamiči no Apollon: Kids on the Slope

Sakamichi no Apollon je anime romance žánru z prostředí školy a hudby. Každá z postav má svůj originální charakter, tzn. žádné tsundere a podobné hovadinky. Poslední dobou mě už docela přestaly bavit stokrát ohrané náměty podobného ražení, proto jsem byl příjemně překvapen, když jsem zjistil, že toto anime naprosto vybočuje z davu. V celém anime asi 2 nebo 3 holky a milostný trojuhelník. Žádné nesmyslné harémy s holkami bez vlastní sebeúcty. Jedno z mála anime tohoto žánru, do kterého se opravdu vyplatí investovat čas. (06.06.2013)

Watanabe, autor Cowboye Bebopa, se pustil do režírování seriálu, jenž je prost vší nadsázky, nadhledu i vtipu. Kdykoliv to v minulosti učinil, vždy byl výsledek slabší než ten, který ukázala banda křižující sluneční soustavu. Myslím, že ani tentokrát se nepříblíží svému největšímu úspěchu, a to i přesto, že v druhém kvartálu 2012 bude Sakamichi no Apollon nejspíše jedním z nejlepších anime, žel v žánru, který mi není ani trošičku blízký. +++++ Děsím se neustále zraňovaných srdcí, vyznání lásky, nejistého směřování citů, jež usiluje nejspíš pouze o to, abych s hrdiny Sakamichi no Apollon žil, soucítil s nimi, radoval se s nimi, plakal s nimi... prostě věrně prožíval totéž co oni, jednou týdně se 20 minut tvářil jako člověk plný empatie a jazzu. +++++ Pokud jde o rozpracování psychologie postav, Sakamichi no Apollon dokázalo v této sezóně mezi anime své hrdiny oživit nejuvěřitelněji, ale přece tím dosáhlo pouhého mírného vyvýšení se nad melodramatické mýdlové opery, k nimž přidává nádech zašlých časů (jazzem, paletou barev), které, řečeno textem písně: "...si nedáme vzít, i když už jsou dávno pryč," a kouzlo všedních dnů, kterých se mydlinky obvykle děsí. Inu mají proč, všednost zezevšedňuje. +++++ Nicméně uznávám, že postavy i ve čtvrtém díle odhalovaly něco nového ze své povahy, minulosti atd.. Leč přístup k chápání člověka to byl konformní: jasné příčiny a následky chování, světlo jako výchozí stav a milostná láska jako nejvyšší dobro, nejvznešenější cíl a osud. Opět řečeno písní, tentokrát záludně a podvratně: "Die Liebe ist die größte Kraft." Končím po 4 dílech, ale bez jedu. (05.05.2012)

Tak jsem se na to podívala znovu a musím konstatovat, že jsem si tentokrát mnohem více užila budování jejich vztahů. Ačkoliv tedy nevím proč, to, že se příběh odehrává v minulosti, jsem si uvědomila až tehdy, když Džun-nii protestoval se svými vysokoškolskými kamarády. Nějak mi to celou dobu nedocházelo. Ale to nic nemění na tom, že jako vztahovka je to velmi zajímavé, neboť to není obyčejný milostný mnohoúhelník, protože v něm dochází k vývoji a protože je v něm spousty ryzích pocitů. Bylo to fajn. I přestože nejsem žádný fanoušek jazzu, já raději swing, ale nakonec jsem asi tuhle nepořádnou hudbu pochopila – naplno k nim patřila. Jediné, co se mi nelíbilo, byla animace a celkový vzhled postav. Ale to nebylo nic, kvůli čemu bych musela přestávat se sledováním. Hodnocení nechávám na 3*, ale jsou to velmi silné 3*. (22.09.2017)

Za mě obrovská spokojenost, protože tohle anime má mnoho opravdu skvělých a silných okamžiků a to ve všech rovinách, které nabízí. Ať už je to romance, bromance, drama nebo hudební stránka, v každém tomto ohledu jsem vždy našel minimálně jeden zajímavý a povedený okamžik, který mě dostal. Jistě mohl bych zlehka vytknout, že za sebe bych si přál trochu víc hudby a méně těch věcí okolo, protože jazz mě jako hudební styl baví, ale tím bych přišel o hodně z těch povedených romantických momentů, naprosto realistických a pro mě zajímavých lidských dramat... Zkrátka třeba konec linky takového Juna a Yuriko pohladil mé romantické srdce a úplný konec anime mi přišel tak krásně uspokojivý... Ono to bude hodně i tím, že jsem si oblíbil skoro všechny postavy co zde byly a tak i když byly na dně a občas se chovali tak, že mi to třeba i šlo proti srsti, stejně jsem jim pořád dokázal fandit... Jistě, (v mém srdci) na mém trůnu nejlepšího hudebního anime je stále Nodame, ale tohle bylo taky vynikající. 9,1/10 (10.05.2019)

Krátký příjemný anime seriál o přátelství a vášni pro jazzovou hudbu. I když je fakt, že ten jazz je spíš taková hezká kulisa, zatímco se všechno točí kolem vztahů ústředních postav. Někdy je to krapet zamotané a navíc mi místy vadilo chování Nišimiho, ale v rámci příběhu o středoškolácích, kteří mají celý život před sebou, a nemají zdaleka jasno v tom, co by chtěli, a jak se správně zachovat, je to vlastně docela autentické. Forma poměrně jednoduchá, přímočará, věci se dějí rychle, ale na malém prostoru dvanácti dvacetiminutových dílů se to dá čekat. Místy se tam najdou opravdu krásné a dojemné momenty. Obzvlášť se mi líbil konec. ~(3,7★)~ (18.04.2020)

Kdyby byl Sakamichi no Apollon jen a pouze o hudbě, pravděpodobně bych v rámci hodnocení neměl co řešit. Při absenci romantické linky bychom jako diváci mohli více vstoupit do tajů jazzu. Byť jsou postavy vesměs dobře napsané, nemohl jsem se celých 12 dílů zbavit dojmu, že právě ona romantická linie je na tu hudební naroubována trochu násilně a občas spíš plní roli jakési formy výplně. Nepřišel mi totiž zase tak zajímavý vývoj kolem milostného x-úhelníku a spíš bych ocenil vývoj kolem kapely. Nutno je také podotknout, že narozdíl od téměř všech letošních seriálů má Sakamichi no Apollon svůj vlastní xicht. Ten mu ale nedělá nějaká romance či široko daleko nejlíp napsaný scénář, ale právě jazz, který je pro Anime velmi netypickým hudebním stylem a na každý pád jde o typ hudby, který může na první poslech zaujmout i člověka dosud jazzem nepolíbeného. Právě v tomhle ohledu je škoda, že tvůrci s hudební linie nevytěžili víc, než jen pár (vynikajících) skladeb a nějaké ty starosti kolem kapely. Co se týče postav, tak jsou velmi civilní a tudíž příjemně napsané, čili tady nějaké zásadnější výhrady rozhodně nemám...Animace je velmi povedená, hudba v seriálu je jak už jsem napsal boží, oproti tomu nelogicky nejazzový opening je hodně špatný...Celkově zhodnotit Sakamichi no Apollon je poměrně složité...Zatímco je totiž hudební linie naprosto bezchybná, tak v té romantické to občas docela hapruje, s racionálním uvažovaním si postavy také občas příliš netykají a vůbec celkově působí, tak nějak zbytečně. Nedá se jí sice občas upřít nějaký ten silný moment, ale tak jako tak bych se bez ní prostě obešel...Tím víc mě trochu zklamala druhá polovina seriálu, kdy se scénář téměř nevětví a motá se jen kolem vztahů hlavních i vedlejších hrdinů. Nicméně...za hudbu, za jazzovou část scénáře, za občas nějaký ten povedený moment části romantické, za civilnost a také za vynikající konec „po 8 letech“ Sakamichi no Apollon ty slabší 4* dám. (04.07.2012)

Jazz nikdy nebyl mým prioritním koníčkem, avšak v tomto počinu jsem nad ním chvíli uvažoval. Protože jsem sám klavírista, dost dobře jsem chápal citové projevy Bona a protože jsem i prožil pár zamilování, chápal jsem i ostatní. Proč si vybrat tento příběh před seriály jinými? Krom toho, že je zde viditelná absence ecchi, hentai, fanservice a dalších ptákovin dnešní doby? -> Nenásilný příběh. Sešel se jeden námořník s tichou myškou a zjistili, že mají dohromady společnou hudbu. A nevěřili byste, jak i v reálném životě společná hudba přibližuje. Když do toho dáte ještě dívku, avšak ne obvyklý milostný trojúhelník, je tu 12 dílů, do kterých se vleze opravdu dost věcí. Co víc, konec byl naprosto úžasný. Hudba, animace a tak jsou na velmi dobré úrovni. Není to Nodame Contabile, ale nachází se zde velké množství různorodých skladeb, odkazů na zpěváky a dokonce i lehce ta klasika. Co díl, to potěšení u srdce. Závěr: neřekl bych, že je to nějak extrémní dílo, které bych si musel opět někdy shlédnout, ale to jedno podívání stálo za to. Občas na to pomyslím, nezapadne to zcela jistě do dějin zapomnění. 75% (31.07.2012)

Moc, moc pěkný kousek plný hudby a romantiky. Originální, zajímavé postavy a jejich vzájemně se rozvíjející vztahy, poutavý příběh, jazz, krásná, realistická animace, milý opening a ending. Co víc si přát. 8,5/10 (02.04.2015)

Romantický - tej romantiky sa, ale veľa nedočkáte. Ono je to skôr vzťahové anime medzi hlavnými hrdinami mužského pohlavia. Čiže kamarátsky vzťah na vysokej úrovni. A v podstate len to ma zabavilo. Bolo načrtnutých xy tém namiesto toho aby sa snažili rozobrať jednu do úplného detailu a to tiež škodí kvalite. Tá romantika muž/žena je tam nejakým spôsobom dosť zabitá a podľa mňa je to spôsobené aj malým počtom dielov. Vôbec to nie je "jednohubka" a má to aj koniec. S koncom som maximálne nespokojný a nechápem ako sa s niekoho mohlo stať to čo sa stalo (však uvidíte). Dokonca je to tam také ako keby odstrihnuté a človek sa len pozerá čo to má znamenať a nechápe. Hudba mi nevadila a ani nejako moc nevyhovovala, až na opening, akože toto je opening pre hudobné anime?. Za opening som, ale nestrhával body lebo to je moc subjektívny pocit. Možno pre fanúšikov Jazzu to má ešte nejaké plusy. Celkom prepracované bolo správanie jednotlivých postáv (uveriteľné správanie). Malo to veľký potenciál a bavilo ma to, ale pre isté aspekty som nakoniec nemohol zdvihnúť hodnotenie. V každom prípade flintu do žita nehádžem a nehovorím, že to nestojí za to. (08.01.2015)

Prostá romantika se sympatickými avšak nikterak originálními charaktery by snadno upadla do průměru nebýt neokoukaného dobového zasazení (60. léta), silně jazzového podtextu a zkušené režisérské taktovky otce nestárnoucího Bebopa a Champloo. Příjemná podívaná, jejíž jediným nedostatkem je fakt, že "hvězdná" kombinace Watanabe a Kanno mohla raději opět přinést něco více revolučního a trvanlivějšího. (06.07.2012)

Watanabe umí pracovat s postavami, to už dokázal několikrát. Tentokrát ale nebude režírovat přestřelky nebo šerm dvou róninů, ale život prostého mladíčka Nishimiho, který od malička cestuje ze školy na školu a když se dostane sem, musí čelit "samotě v obydleném domě." Tady si, jak už to v příbězích o životě prostého mladíčka bývá, najde lásku a chce jí ji vyznat. Jenže tady se objeví "problém," nepřátelský Sentarou, který , shodou okolností, k Nishimimu přátelský bude. Zjistí se, že je oné dívky, Ritskuo se jmenuje, kamarád od dětství. Ale jak to bude pokračovat? -- Yoko Kanno dílo sedlo úžasně, řeklo se jazz, tak jazz, sama hraje se skupinou The Seatbelts, která hraje jazz a hrála i soundtracky Cowboye Bebopa. Za celé dílo zatím 4*. (06.05.2012)

Já na jazz nikdy nebyla. Proto mé hodnocení je nízké. Kdyby se jednalo o jiný druh hudby, možná by bylo vyšší. (28.07.2016)

Nishimi Kaoru se díky zaměstnání svého otce často stěhuje a nikdy nezůstane dlouho na škole, aby si stihl udělat přátele a navázat vztahy. Jako nejlepší student a intelektuál se navíc cítí uzavřený a hromadí v sobě strach. Jednoho dnes se objeví u své tety a nastoupí na školu, kde se seznámí s obávaným školním recividistou Sentarou, avšak právě kvůli Sentarově lehkomyslné povaze zjistí, že je onen rváč jedním z mála osob vedle niž se cítí uvolněně. A navíc oba dva mají stejný koníček, hudbu...Vzhledem k tomu, že sám sebe považuji za milovníka piana a hudby jako takové, tak toto anime mi přímo sedlo do noty a pro mou osobu se jeví jako favorit na nejpůsobivější seriál této sezony. (12.04.2012)

Jazz nevyhľadávam, ale ani pred ním neutekám... Tu som toto nutkanie mal... Jediná pesnička, ktorá sa mi páčila, na konci aj tak neodznela... To ma sklamalo... A vlastne celý ten záver ma sklamal... (02.10.2012)

Změť milostných trojúhelníků a oktaedrů mě vyloženě rušila; tvůrci to do příběhu nasázeli, jak se jim chtělo, a děj se co děj. A když romantickou linku svléknete, zůstane vám první půlka anime chudší. Neříkám, že prázdná, ale holá určitě. Pozitiva: Od sedmé epizody to nabere druhý dech. Jazz ožije. Postavy se vykreslí. Najde se tu víc maličkých zápletek, každá pro někoho. Závěrečný timeskip mě dobře šokoval, i když tíhne ke klišé. Negativa: Mužští protagonisté zásadně vyjadřují city pokusem o znásilnění. (23.08.2014)

Sakamichi no Apollon vykresľuje presne to obdobie z Murakamiho knižiek, plných neopätovaných citov, školských protestov a hlavne časov, kedy populárnej hudbe kraľovali Beatles a všade sa to hmýrilo obchodmi s nahrávkami, v ktorých pre zmenu dominovala klasická hudba a jazz. Takáto západom ovplyvnená spoločnosť pochopiteľne prináša nové elektrizujúce prvky, do už beztak veľmi vyspelej japonskej civilizácie, ktorá na zmeny reaguje veľmi pozitívne. Hudba tu slúži viac, než akýsi náučný prvok doby. Je doslova katalyzátorom vzťahu Kaorua a Sentara, ktorí sú hotovou definíciou dokonalého priateľstva. Každé ich vzplanutie, každá ich frustrácia je vyjadrovaná prostredníctvom niekoľkých akordov, či už sa jedná o mastrovské diela ako Moanin, Someday My Prince Will Come, My Favourite Things či Lullaby of Birdland. Každá časť seriálu ma v sebe niečo nové a neopakovateľné, či už je to nezvyčajný vývoj milostného trojuholníka, ktorý rozhodne zamieša karty rovnako, ako aj milostná aféra šarmantnej Yuriky, ktorá dostala jeden z naj-podmanivejších hudobných motívov v histórii anime soundtracku. Nie vždy sa však jedná o prechádzku ružovou záhradou, osudy postáv niekedy skrývajú omnoho viac bolesti, než sa na prvý pohľad môže zdať. Seriál je výzvou pre pozorného diváka - to znamená, že nezáleží na tom, či ste fanúšikom jazzu alebo nie, pokiaľ vás aspoň trochu nadchýna romanca z japonského povojnového obdobia, určite nemáte čo stratiť. Jeden z najsilnejších zážitkov, ktoré som pri anime zažil. (23.01.2016)

Manga Sakamichi no Apollon patří k jedněm z mých nejoblíbenějších, proto jsem k seriálu pochopitelně přistupoval s velkými očekáváními, naplnila se? Seriál se snaží poměrně věrně adaptovat originál, žel 12 epizod je prostě příliš malý prostor a děj tak ubíhá jak splašený kůň, tu vynechajíce jen krátký dialog, jindy klidně i celou kapitolu. Zamrzí to o to více, že původní Sakamichi no Apollon není nikterak rozsáhlá manga a formát čtyřiadvaceti dílů by na nějaké její rozumné zpracování bohatě stačil. Takhle zůstává adaptace někde na půli cesty, neodhalujíc tak úplně motivace některých postav, případně střípky z jejich minulosti. To samé platí i o samotném závěru, který byl na můj vkus až příliš otevřený a neznalého diváka ponechá se spoustou nezodpovězených otázek. Co však anime na svého tištěného bratříčka ztrácí do hloubky, to nahrazuje audiovizuálním zpracováním. Kresba sice nepatří k úplné špičce současné anime produkce, ale při vší úctě k Yukimu Kodamovi (který má celou sérii na svědomí), oproti originálu je to obrovský skok kupředu. Soundtrack je velice kvalitní, obsahující i jazzové klasiky typu Art Blakeyho. Jaká je tedy odpověď na výše položenou otázku? Ano, seriálové Sakamichi no Apollon rozhodně nezklamalo. I když totiž není zcela vybroušený, pořád se jedná o jeden z nejzářivějších diamantů jarní sezóny, potažmo i celého roku Silné **** (06.07.2012)