Prodloužený víkend

Soustředěně intimní film, který diváka vtáhne do děje natolik, až se cítí součástí rychle a náhodně vzniklé rodiny. Tahle rychlost a nahodilost se dá odpustit už kvůli sevřeným hereckým výkonům a lehce podaným nápovědím, co se stalo v minulosti a přivedlo aktéry tam, kde teď jsou._____ Je to film připouštějící různé výklady zejména o tom KOUSEK DĚJE kdo a proč nakonec zradí, protože hlavním podezřelým je syn, který si přes všechny sympatie ke - konečně! - mužskému vzoru v rodině, zároveň nechce nechat vzít své výlučné postavení ve vztahu k matce. Potud dobré, protože reálné a to odpouštím i téměř svatou povahu uprchlého vězně, který v domě vyspraví co může a jehož temná stránka se projeví jen zálibou v bondáži, protože jiný než skrytě sexuální důvod ke svazování Kate Winslet neexistuje. Ale ten konec? No, fuj! Tenhle přeslazený závěr by se dobře vyjímal leda tak v jihoamerické telenovele. Toho cukrkandlu je tolik, že ho divák plive ještě cestou z kina. Hnus! Proto dávám jen tři hvězdy. (08.02.2014)

Kýčovitá romance od Jasona Reitmana? Proč ne? Až překvapivě povedená, ničím originální romance, která zpracovává tajné sny všech paniček nad 35 let (rozvedená matka se synem, která se straní všem obyvatelům zapadlého městečka ve kterém žije, uprchlý vězeň, který jí nejprve spoutá, pak se o ní i o syna postará a nakonec jí i pomiluje) formou, která dokáže zaujmout i pánské publikum, díky profesionální režii, který nejednou připomene poetický přístup Terrence Malicka. Herecky velice dobré, režijně výborné i přes poněkud natažený závěr, který dává až moc doslovnou, hollywoodskou tečku. Přesto moc příjemný film. (30.06.2014)

Rámec tří čtyř dnů vysílá otazník, zda to milostné vzplanutí není trošku nereálné. Jason Reitman několikrát výrazně potěšil cynickým dramatem, jenže teď přispěchal s kouskem, který je čistokrevnou červenou knihovnou. Zdeptaná Kate Winslet zůstala jen se svým dospívajícím synem, trpí úzkostí, třesou se jí ruce, na nákupy chodí ve velkém, hlavně, aby se vyhnula běžným sociálním situacím. Sotva se stihne vzpamatovat a přes práh ji přejde odsouzený uprchlý vrah Josh Brolin. Brzy samozřejmě pochopíme, že urostlý Josh je dobrák od kosti, a že Kate si v jeho přítomnosti češe vlasy tak trochu jinak. Světec navíc přichází s párem šikovných rukou, který starý dům potřeboval, Kate zase ocení, že synkovi nahrazuje chybějící mužský vzor. Výsledkem je milé retro, u kterého se člověku hrnou myšlenky, že snad Reitman slíbil nějaké své milé, že natočí citlivé rodinné drama (asi jako když jeho kolegové jednou vyskočí ze zaběhlých mantinelů a natočí třeba film nejen pro své děti). Jinak si to nedokážu vysvětlit. Svůj staromilský kousek pojal smrtelně vážně, a ono to funguje. Herecky očekávaně velmi dobré, Reitman ctí smysl pro detail, nahořklý humor nechal tentokrát pro svou další látku a představil nám venkovskou „rodinu“ z konce osmdesátých let, která ten broskvový koláč už z hlavy nikdy nedostane!! (20.04.2014)

Tak nádherně nereálný příběh jsem už dlouho neviděla. Je křehoučký jako ten koláč, dobrý a sladký, vytvořený rukama tří lidiček tolik toužících po citech, sounáležitosti a velké lásce. Na tenhle film by měl mít člověk otevřené srdce, empatii, být alespoň trošku romantik a nepřemýšlet nad logikou, protože v tomhle případě je to naprosto nedůležitý činitel. Prodloužený víkend je hlavně pocitová záležitost a každý si tam možná najde kousek sebe, svého snu, smutku, či kousek svého nebe a když nebude pitvat kameru, režii, scénář a hudbu, která byla jen tak mimochodem taky bezvadná, tak bude odcházet od Labor day s úsměvem na rtech a spokojený jako dnes já. (20.04.2014)

První polovina filmu je naprosto vynikající, Reitman perfektně vykresluje vnitřní pocity postav, zaměřuje se na jejich nejistotu. Josh Brolin je neskutečně charismatický (že by jeho cca druhá nejlepší životní role?) a Kate Winslet perfektně ztělesňuje roztřesenost, strach i jakýsi pro ni nepochopitelný nával vnitřního klidu a dávno zapomenutých pocitů. Chyba přichází, když je nejistota a rozpolcenost filmu nahrazována čistým melodramatem. Reitman se v poslední třetině rozhodl vykreslit charaktery jako pouhé "oběti okolností", čímž z nich dělá loutky bez vůle a sejímá odpovědnost z jejich činů. Při hodnocení nad tím ještě přimhouřím oči, jinak by to bylo o hvězdu dolů... 7/10 (21.05.2014)