Já, Olga Hepnarová

Postavy, včetně té hlavní, nejsou funkčně naexponované, divákova empatie se tedy nemá čeho chytat a navíc mu to dost znesnadňuje i podivný rytmus uvnitř záběrů, respektive absence přirozenějšího rytmu uvnitř většiny záběrů. Připomínalo mi to kadenci vyskládávání nákupu z tašky. Celkový rytmus vyprávění je podobně zbytečně uspěchaný a monotónní, větší prostor kupodivu dostávají sexuální scény, přestože informační hodnotu mají po prvních pár vteřinách už zanedbatelnou. Snímek nenudí, mě osobně ale opravdu zaujala jen jedna sekvence asi kolem 5. minuty a dvě, tři scény v závěru. Už v průběhu filmu jsem dostal pocit, že je úplně jedno, nakolik je děj vůči skutečným událostem a charakterům věrohodný - i kdyby dokonale byl, stejně jsem se nenapojil, nevěřil jsem ničemu, nebylo mi to umožněno (když Olga řekla, že je otloukánek, překvapilo mě to - divák vlastně neví, jestli s tím může souhlasit, předešlý děj tak moc nepůsobí). Naopak jsem si představoval, jak velice silný by ten příběh byl ve formě povídky, aniž by se musela měnit jediná replika. Místo sledování pitvořící se herečky by si divák/čtenář dosazoval vlastní představy o tváři O. H. Je to vlastně taková "zfilmovaná beletrie", jenomže tím zfilmováním nic navíc nezískala. Naopak. (spoiler) Naprosto fascinující je pro mě scéna, kdy matka Olgy přijde poprvé po jejím činu domů. Z kontextu zatím nevíme, jestli o té události už ví. Přisedne si ke stolu k zbylým členům rodiny, o kterých také zatím nevíme, jestli o činu už ví. Z výrazů tváří se to s určitostí nedozvíme. Snad. Možná. Asi. Sedí všichni chvíli u stolu. A střih. Dokonale bezobsažná scéna. (21.03.2016)

Tak už je to nějakej čas co jsem opustil ztichlý sál, kde by se atmosféra dala krájet a špendlík by bylo slyšet spadnout a celou cestu domů jsem se snažil srovnat si v hlavě co, že jsem to vlastně viděl. Snažím se o to i ve chvíli kdy píšu tenhle koment a pořád se mi to jaksi nedaří. Ten film mi udělal v hlavě nehoráznej masakr a já jsem rozpolcenej z toho jak se k němu postavit. Nedá se soucítit ani odsoudit já se to snažím jenom pochopit, ale když se nad tím zamýšlím hlouběji, tak mě to rozmrdává ještě víc. No abych to napsal normální řečí, tak se jedná o neuvěřitelně minimalistické a sugestivní dílo u kterého musím pochválit, že zbytečně nepřikrášluje, ale drží se pouze toho co víme. Ovšem co my vlastně víme? skoro nic a to je na tom ten největší mazec. Ve spoustě scén si lze jen domýšlet co se postavám honí v hlavě a proč se chovají, tak jak se chovají. Uspokojivou odpověď ovšem nedostanete a to je asi jediný problém který s filmem mám, ale ovšem i důvod proč nemůžu jít na plný počet. prostě jsem nepochopil co mi ten film chtěl říct a myslím si, že v tom nebudu sám. Každopádně je nasnadě, že podobný snímek stojí a padá z hlavní představitelkou a ta je fantastická. Ona je zkrátka něco víc než jen herečka která hraje svoji roli ona je Hepnarová, tak dokonale a přesvědčivě až mě z toho mrazí a její psychopatický kukuč mě bude ještě dlouho budit ze sna. Každopádně je na místě potlesk za to, že se ve stojatých domácích filmových vodách konečně začalo něco dít a našel se někdo kdo se nebál tohle atraktivní byť kontroverzní téma co si o zfilmování doslova říkalo přivést na plátno. Za to rozhodně palec nahoru.90% (26.03.2016)

Velmi monotónní film. Ve všech směrech. Příběh frustrované, osamocené lesbičky toužící po pomstě, byl pro mne poskládán opravdu podivně. Spousta hluchých míst, zbytečných postav a nesmyslně dlouhých soft porno scén, jejichž čas se dal krásně využít v poslední části filmu (vězení), která konečně dávala prostor nejen skvělé Michalině Olszańské, ale i samotnému příběhu. Oceňuji skvělý obraz i statické záběry, ovšem tohoto stylu by se ve svém debutu odvážil asi málokdo. Tato kombinace je totiž záležitost mistrů, filmových psychologů. Rozhodně ne špatné, ale film ve mně vyvolal jen velmi malý zájem o případné druhé zhlédnutí.... (03.08.2016)

Bolestivý příběh v chladných tónech černobílého obrazu. Je pravděpodobné, že osud vnějšně přitažlivé Olgy se do jisté míry vnucuje jako ublížená nebo politováníhodná postava. Naproti tomu všichni ti zmasakrovaní jsou zde bezvýznamní. Řídit se podle děje filmu, co se vlastně dělo v jejím nitru je pouze spekulace. Možná, že chtěla se sebou něco udělat, či něco změnit, ale nevěděla jak na to. Nabízí se otázka, jak bych asi smýšlel, kdyby zabila někoho mého bližního. Inu, škoda všech životů, včetně těch nevinně zabitých. (12.07.2016)

Většinu stopáže jsem dumal nad tím, jak skvělý film by z toho udělal Haneke nebo Trier. Absolutně nesoudržná patlanice, která na jednu stranu představuje zamlklou asociální "hrdinku", aby na druhou nechala tu samou osobu pronášet promyšlené "heroic speaches". Hra na umění, která místy nesmyslně explicitně opakuje jeden motiv (sexualita), aby tunu dalších opomíjela a zmatečně přeskakovala z jednoho místa na druhé bez snahy podat opravdu komplexní obraz.Celá Hepnarovic rodina jsou POUZE karikatury, navíc zcela vytržené mimo realitu. Obraz samotné Hepnarové je proto vytržený z pantů a na místo chladné studie ukázkového magora dostáváme jen nudnou selanku s polskou fešandou, která podle textu smrdí olejem, ale stejně by ji půlka sálu obratem ohnula přes stůl. (20.03.2016)