Já, Olga Hepnarová

Jelikož jsem od útlýho mládí rád pařil GTA, tak jsem si samozřejmě o první hráčce GTA v Československu přečet nejrůznější články a zhlédnul i pár dokumentů. Na film jsem se docela těšil. První zklamání se dostavilo, když jsem zjistil, že film je černobílej, protože to už samo o sobě dává tušit, že to bude nějaká umělecká blbost. A druhý zklamání bylo, že film stojí za hovno. Je to nudný, příšerně sestříhaný a v podstatě jsou to akorát takový obrázky, do kterejch se citujou nějaký úryvky článku na wikipedii. Pokud chcete koukat na někoho, kdo rád jezdí Trabantem, tak to už snad radši na to koště Přibáně. (29.07.2016)

Když postavíš příběh na hlavní hrdince, můžeš být sebelepší filmař, ale pokud ti herečka nezahraje, jsi v prdeli. To ale není tento případ, protože hereckýmu výkonu, který předvádí Michalina Olszanska by zatleskala ve stoje i Meryl Streep. Viděl jsem už mnoho výborných hereckých projevů a tak s klidným svědomím můžu říci, aby si už Michalina pomalu připravovala děkovnou řeč na Českýho lva, protože tohle bylo ukázkově bezchybné splynutí s postavou. Michalina, přestala být před kamerou Michalinou a začala být Olgou. Film je po filmařský i emotivní stránce jak uragán valící na tebe super kvalitu ze všech stran, který sice po 105 minutách končí, ale ten masakr co ti způsobil v hlavě, budeš urovnávát ještě douho po skončení. Rád bych už přestal s chválou, ale ještě si neodpustím adorovat obrazovou složku, to jsou vymazlený kompozice v každým záběru, zkrátka každej posranej detail má svůj smysl. Kostýmy vynikajcí, rekvizity dokonale přesný, vedlejší role skvělý, hlavně Klára Melíšková by mohla mít za rok lví společnost. Ne, je prostě vidět, že Tomáš s Petrem věděli co chtějí a jejich výsledná práce rozhodně patří mezi to nejlepší co u nás od revoluce kdy vzniklo. (15.03.2016)

Měl jsem z toho takový schizofrenní dojem, že se na jeden příběh koukám a jiný mi vypráví komentář. Dramaturgická úloha některých scén mi nebyla jasná, stejně jako identita mnoha postav. Černobílý obraz, žádná hudba či další artové propriety byly ovšem v pohodě. Ale když zakřiknutá hrdinka, co do té doby málokdy vypustila z úst delší větu, najednou začala mluvit jako kniha, připadalo mi to prostě jako moc násilná změna a zase skoro jiný film. 70%, ale čtvrtou hvězdičku nepřidám. (04.05.2016)

Postavy, včetně té hlavní, nejsou funkčně naexponované, divákova empatie se tedy nemá čeho chytat a navíc mu to dost znesnadňuje i podivný rytmus uvnitř záběrů, respektive absence přirozenějšího rytmu uvnitř většiny záběrů. Připomínalo mi to kadenci vyskládávání nákupu z tašky. Celkový rytmus vyprávění je podobně zbytečně uspěchaný a monotónní, větší prostor kupodivu dostávají sexuální scény, přestože informační hodnotu mají po prvních pár vteřinách už zanedbatelnou. Snímek nenudí, mě osobně ale opravdu zaujala jen jedna sekvence asi kolem 5. minuty a dvě, tři scény v závěru. Už v průběhu filmu jsem dostal pocit, že je úplně jedno, nakolik je děj vůči skutečným událostem a charakterům věrohodný - i kdyby dokonale byl, stejně jsem se nenapojil, nevěřil jsem ničemu, nebylo mi to umožněno (když Olga řekla, že je otloukánek, překvapilo mě to - divák vlastně neví, jestli s tím může souhlasit, předešlý děj tak moc nepůsobí). Naopak jsem si představoval, jak velice silný by ten příběh byl ve formě povídky, aniž by se musela měnit jediná replika. Místo sledování pitvořící se herečky by si divák/čtenář dosazoval vlastní představy o tváři O. H. Je to vlastně taková "zfilmovaná beletrie", jenomže tím zfilmováním nic navíc nezískala. Naopak. (spoiler) Naprosto fascinující je pro mě scéna, kdy matka Olgy přijde poprvé po jejím činu domů. Z kontextu zatím nevíme, jestli o té události už ví. Přisedne si ke stolu k zbylým členům rodiny, o kterých také zatím nevíme, jestli o činu už ví. Z výrazů tváří se to s určitostí nedozvíme. Snad. Možná. Asi. Sedí všichni chvíli u stolu. A střih. Dokonale bezobsažná scéna. (21.03.2016)

Velmi zdařilé psychologické drama vystavěné na skutečném životním příběhu jedné z nejznámějších našich vražedkyň. Černobílá dodává snímku atmosféru, která celkově skvěle odráží dobu, v níž se děj odehrává. Pochválit je nutno také herecké výkony, jež staví zejména na méně známých a neokoukaných tvářích, což je ve výsledku spíše klad. Co se výtek týče, tak souhlasím s názorem, že tvůrci mohli více zdůraznit důvody, proč se Olga cítila ve společnosti natolik ukřivděná. (28.06.2016)