Já, Olga Hepnarová

Sonda do depresívnej duše schyzofrenickej lesby, ktorá nenávidela celý svet "bez príčiny" - vs - postoj štátu, ktorý miesto dôkladného prešetrenia duševného stavu, "viac menej" len vyhovel žiadosti už dopredu odsúdenej osoby. Vďaka intímnym scénam na "naše" pomery zrejme odvážne, no snímok ako taký ma príliš nepobral. Mne totiž, ako neznalému daného prípadu nie je úplne jasné, prečo vlastne "Oľga" konala ako konala. Vo výpovedi v závere to síce "objasní", no myslím že tvorcovia sa omnoho viac mohli zamerať na tieto skúsenosti z jej života, kedy bola, ako to "ona sama uviedla", týraná, ponižovaná či šikanovaná, než síce odvážnym no zato jednosmerným sexuálnym poňatím. Osobne som dúfal, že sa pôjde viac do hĺbky v tom smere, ako aj pri samotnom skutku, vďaka ktorému sa nezmazateľne zapísala do čiernej kroniky chorých ľudí, ktorý spáchali tak šialený čin, že človeku z toho padá sánka. Na záver už len dodám, čudovali by ste sa koľko takýchto schyzofrenikov chodí "voľne" po VAŠOM meste či obci. (17.06.2016)

Takové to klišé, kdy fungují detaily ale nefunguje celek. Atmosféra je skvělá, černobílost snímku sluší, a výborná je nejen Michalina Olszańska ale i její dabérka, post-synchrony naprosto přirozené, a to jsem se na ně několikrát soustředil. Bohužel mi to přišlo spíše jako sled scének, a ono vyvrcholení v podobě jízdy mi nepřišlo úplně odůvodněné, tím spíš když mi nebylo jasné, jak moc si Olga zažila a jak moc si vybájila ve své hlavě. 7/10 (03.04.2016)

V prvej polovici, ktorá sa sústredí na konštantnú depresiu a lezbo-sexualitu Hepnarovej, by som viacej zvýraznil dôvody, prečo sa cítila tak ukrivdené zo strany okolia. Z filmu to nie je dostatočne čitelné a keď divák nepozná históriu udalostí, začne sa mu vyjasňovať až po tragédii, pri rozhovore s obhajcom (Juraj Nvota). Všetko ostatné ale výborné - atmosféra doby, čiernobiely vizuál, chlad a odosobnenosť rozprávania, vyjadrujúceho svet v hlave Hepnarovej. A fakt vynikajúca Michalina Olszanska v hlavnej roli! P.S.: Aká časť rozpočtu išla na cigarety? V 4DX by som to vidieť nechcel! (11.04.2016)

Psychologie, deprese, melancholie ve filmu. ....to vše jsou faktory, které mají své zašité místečko v mém filmovém srdci. Ovšem snímek Já, Olga Hepnarová si buduje depresivní linku tak dlouho, až to diváka začne nudit. Hudební absence sice přidá na depresivní a melancholické autenticitě, ale nepřidá na kvalitě zpracování, jak po stránce režisérské, tak po stránce scenáristické. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (03.05.2016)

Stejný případ jako letošní Rodinný film, Polednice a Rudý Kapitán. Obrovský skok oproti tomu, jak vypadá většina dosavadních českých snímků, ale pořád to není dotažené. Je to v kontaktu se světovou kinematografií, ale ještě to s ní úplně nedrží krok. Kdyby se to vyjadřovalo body, je to takových 7/10... Problém je, že u filmů tohoto typu strašně záleží na detailech, aby se nepokazil celkový dojem. Je nutné tvůrcům těchto filmů fandit, aby točili dál a tříbili si styl. Konečně se u nás začíná něco dít, ale rozjezd je lehce kodrcavý. (17.03.2016)