Já, Olga Hepnarová

Jelikož jsem od útlýho mládí rád pařil GTA, tak jsem si samozřejmě o první hráčce GTA v Československu přečet nejrůznější články a zhlédnul i pár dokumentů. Na film jsem se docela těšil. První zklamání se dostavilo, když jsem zjistil, že film je černobílej, protože to už samo o sobě dává tušit, že to bude nějaká umělecká blbost. A druhý zklamání bylo, že film stojí za hovno. Je to nudný, příšerně sestříhaný a v podstatě jsou to akorát takový obrázky, do kterejch se citujou nějaký úryvky článku na wikipedii. Pokud chcete koukat na někoho, kdo rád jezdí Trabantem, tak to už snad radši na to koště Přibáně. (29.07.2016)

Na filmové spracovanie príbehu o Oľge Hepnarovej som bol veľmi zvedavý, dokonca by som ho označil za jediný film z českej produkcie, na ktorý som sa kedy skutočne tešil, no a výsledok ešte predčil všetky moje očakávania. O ten príbeh tu nakoniec vlastne ani tak moc nejde, čo ma ale neprekvapilo a ani o dôvodoch hlavnej hrdinky pre vykonanie takéhoto činu sa tu tiež moc dozvedieť nedá, ale filmu to vôbec neškodí, možno práve naopak, aspoň je to iné, než väčšina podobných filmov. Najväčším kladom je tu bezpochyby samotná hlavná hrdinka, Michalina Olszańska mi tu prišla úplne dokonalá, nielen sa na ňu dobre pozerá a ani charizma jej nechýba, ale toho inteligentného introverta a psychopata zahrala úplne dokonalo a aj mnohé jej repliky som si dokázal užiť, hlavne na súde. Jedine toho sexu a navyše lezbického sa mi tu zdalo už trochu moc, ale aj s tým som už nejak počítal, takže ma to ani nerušilo. Čo sa týka réžie, tak vytknúť môžem jedine niektoré zbytočne predlžované scény, s čím bežne nemám problém, ale tu to bolo viackrát čisto samoúčelné bez akéhokoľvek významu, ale inak môžem len chváliť, atmosféra je perfektná a vizuálna stránka tiež, tie zvolené uhly kamery sa mi veľmi páčili, dokonca ešte aj ten samotný útok na nevinných civilistov, od ktorého som nič nečakal tu bol zaujímavo natočený. A čiernobiele prevedenie bolo tiež dobrou voľbou. Takže síce by som tu vedel vytknúť pár detailov, ale inak o plnom hodnotení vôbec nepochybujem, bolo to vynikajúce, žiadny český film natočený minimálne za posledné polstoročie ma tak nenadchol a ešte si ho určite viackrát pozriem. 87% (23.06.2016)

Hodně dlouho sledujeme nudný život sociopatky. Tvůrci podléhají omylu, že svoji tvůrčí impotenci zamaskují několika uměle protahovanými lesbickými scénami. Nezamaskují. Valná většina filmu za moc nestála a byla značně nudná. O to více vynikne těch několik světlých okamžiků, v nichž Hepnarová filozofuje. Ty by mne dokázaly i přesvědčit, že na film má cenu se dívat. Závěrečná proměna Hepnarové v schizofrenického magora shodila složitě získaný dobrý dojem ze scén u soudu. (03.09.2016)

Hlášení o činu Olgy Hepnarové v rádiu si pamatuji, jako by to bylo včera. Znám dobře i dokument z cyklu Hrdelní zločiny. Vím toho dost, abych mohl s čistým svědomím smeknout klobouk před tímto filmem a ještě k tomu filmovým debutem. Autoři se obklopili týmem, kde každý ve své disciplíně pochopil, co od něj přesně chtějí a jejich idea se stala ideou všech. Zodpovědný výběr herců, především představitelky Olgy vrchovatou měrou vrací tvůrcům jejich úsilí. To, že postupy a výsledný vizuální efekt špičkové kamery i opatrného střihu tolik připomínají československou novou vlnu určitě nebyl prvotní záměr, ale ani náhoda. Společné mají zaujetí tématem a srdce, bez touhy po soškách a kobercích. Při plném vědomí zrůdnosti Olžina aktu pomsty, některé její niterné postřehy vůči stádu a většinové společnosti ač nerad.. chápu (10.06.2016)

Asi nemá cenu vynášet tu soudy o skutečné Olze Hepnarové a jejím činu, nicméně mě trochu zarazil oficiální obsah od Bontonfilmu - "příběhem, který vyústí v tragédii a nemá vítěze ani poraženého" Řekl bych , že minimálně 8 poražených tenhle příběh má, ale to spíš jen tak trochu hořce na okraj. Přemýšlím spíš nad tím, co mi tenhle příběh vlastně chtěl sdělit. Neřekl bych totiž, že se, opět si vypůjčím slova distributora, "snažil najít příčiny jejího strašného agresivního aktu", ale spíš se opájel nad uměleckou retroformou a onanoval nad lesbickým zaměřením Hepnarové. Z vlastního aktu zločinu mě ale skutečně zamrazilo. Chladný, neodvratný a až vlastně nechutně nenucený masakr. Ona vůbec ta poslední zhruba pětina filmu najednou získala úplně jiné obrysy a konečně došlo na skutečný ponor do psýché podivínské dívky a ten obrázek vůbec nebyl pěkný. Předešlé zkratkovité potácení se ničím se zálibnými zastávkami na lízání pekáčů mi ale jen připomnělo, že bych se měl konečně podívat na těch Padesát odstínů šedi. Jen tři prstíky strčím... (07.04.2020)