Dvojí život Veroniky

Kieslowského rukopis je rozoznateľný, ale dej postráda tempo a nejako sa to vlieklo. Atmosféra sa buduje dlho a trochu nezáživne. Je tu mnoho dlhších pasáží takpovediac o ničom, vrátane tých jemne erotických, a aj preto som sa nedokázal naladiť. To najzásadnejšie som od Kieslowského videl a Dvojí život Veroniky je o dosť slabšie dielo v porovnaní s jeho najlepšími filmami. Radosť mi urobila iba krátka scéna - babka , ktorá sa vlečie cez ulicu. To je scéna, ktorú objavíte i v každom diely trilógie Tri farby, - Biela, Modrá i Červená. ++++++++++ Kartónové dvd, ktoré na Slovensku vyšlo je rarita. Titulky by mali byť povinnou výbavou každého dvd a dabing je bonus navyše, aspoň takto to roky funguje. Tu máme dabing, ale titulky chýbajú. Čiže francúzko-poľská verzia je vám bez znalosti týchto jazykov nanič...To však nie je všetko. Zvuk v dabingu je posunutý asi o necelú sekundu a to by sa stávať nemalo. Pri speve sa ústa hercom otvárajú s posunutým zvukom a pôsobí to dosť rušivo. Celkovo priemer a film na dvd je pre svoju "kvalitu" bezcenný kus plastu...60%. (01.11.2015)

Skoro ma to zabilo. Má to svoje momenty, námet je fantastický a pekne to vyzerá ale inak sa nepamätám, kedy som videl naposledy nudnejší film. Musel som to pozerať na trikrát, lebo som pri tom dvakrát zaspal. (19.03.2016)

Po zhlédnutí tohoto filmu mi jaksi vytanulo srovnání s tvorbou Toma Tykwera. Má ke Kieslowskému velmi blízko, což dokazuje Tykwerův návrat ke Kieslowskému scénáři ve filmu Nebe. Pokud Dvojí život Veroniky soudím čistě subjektivně, musím říct, že na mě působil mnohem příjemněji a skromněji než Tykwerovy filmy, hlavně mi byl bližší a nepůsobil na mě jen jako nějaké ušlechtilé obrázky. Ačkoli to v žádném případě není vtíravý snímek, dokáže si získat různé typy diváků, někoho díky krásné hudbě, někoho díky výkonu Irène Jacob, někoho pro svou tajemnou atmosféru a mnohé jistě dojme jeho smutný příběh. Pokud dokážete vnímat tohle všechno dohromady, je to skutečně výjimečný zážitek. (23.06.2006)

Film, kde forma zkopala do kuličky obsah a pracuje s různými magickými obrazy, záběry plnými různých vizuálně zajímavých věcích, ale celek je jako takový zoufale nudný a celý příběh (respektive příběhy dvou Veronik) je jen plytká pitomina plná různých nefunkčních obrazů a spodobnění. Ano, výsledek není špatný, je jen průměrný a titulní Veronika (které jsou teda dvě, ale to je detail, ehm) sice zpočátku působí sympaticky a étericky, jenže čím dál film běží, tím víc se stává v mých bulvách přihlouplou husičkou. Nehledě na to, že ani to vizuálno tu nehraje tak silnou notu, aby bylo sledování zábavné samo o sobě, buď to chtělo lepšího scénáristu, nebo kameramana. A nebo tam nechat Iréne Jacob nechat hrát oblečenou maximálně ve spodním prádle a nechat ji obtěžovat chapadlatým monstrem z Vernónie, ale to už by byla poněkud jiná situace. Vhíííí. (05.10.2015)

Po letech měním hodnocení filmu ze čtyř na dvě hvězdy, aniž bych ho v nedávné době znovu viděl (to by bylo potřetí nebo počtvrté). Překvapilo mě totiž najednou tak vysoké hodnocení - a jde spíš o to, co pro mě v poslední době znamená poslední fáze Kieslowského tvorby, která tímto filmem začíná. Dekalog mi připadá ještě "čistý", formálně odpovídající fenoménům, které chce zobrazit. V Dvojím životě mi ale už jeho pověstná spiritualita začíná připadat zamotaná sama do sebe, příliš efektní, tajnůstkářská, ve výsledku blahosklonná a povrchní. Na autenticky prožívaném duchovnu v reálném životě není nic zvláštního. A kdo hledá a nachází uspokojování v čemci "tajemném" a "velkém", považuje podle mě za duchovno zcela přirozené psychické reakce, které krom Kieslowského filmů vyvolávají např. povodně nebo půlnoční kecy o konspiračních teoriích. Jak praví klasik: "Kieslowski se v duchovních otázkách mýlí" (interní famácká historka). A kdo se nemýlí? Cavalier..? Bresson..? Olmi ve Stromu na dřeváky..? Tarkovskij v Rublevovi..? Vachek..? (04.06.2011)

Snapshoty dvou životů, které se příliš málo, a když tak povrchně, proplétaly v oné slibované "metafyzické" rovině. Neuspokojilo. (25.06.2017)

Čekal jsem něco jiného, ale zklamán jsem nebyl! Krzysztof Kieslowski je vynikající režisér, mistr obrazových kompozic, stylizace a pocitů. Při jeho filmech necítím konečky prstů, duše mě pálí a srdce bolí. (01.11.2008)

Kieslowski to proste vie...Vie sa pohrať s divákom tak, aby mu dôkladne po častiach odhalil celý vnútorný svet hlavného hrdinu, aby ho celých 98 minút nenudil ani chvíľu.....všetky jeho skvosty ako Krátky film o zabíjaní, Krátky film o láske, slávna "Trikolóra" majú svoju charakteristickú hustú a tajomnú atmosféru. takisto vie pracovať s tichom, hudbou a obrazom, až sú z toho zimomriavky..a to isté platí aj pre "Dvojitý život Veroniky". Znova len výborné.. (22.03.2006)

Přiznávám, že mě Dvojí život Veroniky zprvu i trochu nudil, ale vše dohnal závěr, kde člověku zcela přirozeně a nevědomně vytrysknou slzy...HUDBA: Zbigniew Preisner - krásná, nadpozemská, dává filmu hodně navíc... (07.08.2007)

Nemôžem sa zbaviť dojmu, že sa Kieślowski týmto filmom snažil si to po spoločensky nonkonformnom Dekalógu a spriaznených filmoch (najmä Krótki film o zabijaniu) u divákov trochu vyžehliť. Kombináciou krásnych obrazov, nebeskej hudby a Irène Jacob v enigmatickej dvojroli so záhadným príbehom vytvoril nepreniknuteľné dielo plné šifier a symbolov, ktoré mi však svojou konštrukciou príde zostrojené len pre potechu oka a ucha diváka, považujúceho sa za milovníka európskeho klubového filmu. Popravde ako mnohí ďalší tiež neviem, o čo tam vlastne šlo a či je tento spôsob podania nezbytný (to snáď ozrejmí opakovanie niekedy v budúcnosti). O nakladaní s mizanscénou a montáži by šlo písať diplomové práce, u mňa však len zaháňali nudu, ktorá sa našťastie nezmenila v utrpenie. Ak bola Veronika anjelom, rád by som ju mal po svojom boku. Ale to je všetko. 55% [Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou] (03.05.2015)

Jednoznačně vrchol Kiéslowského tvorby. Příběh dvou dívek, které se nikdy nesetkali a přitom jedna druhou cítí, balancuje na hraně pocitů a reality a snu, mezi intuicí a vzpomínkou... V krásně barevně laděném obrazu, který je složením zelené, červené a žluté se nám vypráví příběh, plný detailů a drobností, plný lehkých cinknutí a úžasné hudby... Kiéslowski nám otevřel nejvíce intimní stránky ženy... Dvojí život Veroniky byl zjevnou inspirací pro Amélii z Montmartru, která využívá mnoho postřehů z toho úžasného filmu. (07.09.2006)

Dva světy. Dvě ženy. Dvě těla. Ale duše je jedna. Jedna neklidná trápící se duše, milující hudbu a žijící ve stesku osamění. Snad teprve až zemře naše alter ego, můžeme začít znovu žít. Kieślowski nám předává svou hlubokou osobní zpověď, když nechá zemřít své polské Já. Krakovské Já prožívající období životního rozpuku, ale bez hlubšího smyslu. To musí být ukřižováno, aby se zrodilo něco nového. Jeho Pařížské Já, které se vylíhne jak motýl z kokonu housenky. Nyní může milovat, může žít. Až se nakonec pomocí metafory loutkaře dobere pravdy, co vše ho to stálo. Co jsme museli zaplatit. A tak se vracíme znovu na začátek. Do těžké skepse o neexistenci štěstí. _____Kdo má rád hloubavé filmy a rád hledá vzkazy v náznacích, zde si přijde na své. Kieślowski totiž natočil film, kde můžeme v každém záběru hledat skrytý vzkaz s neochvějnou jistotou, že ho najdeme. 83% (30.09.2016)

Rád rozumím viděnému. Krzysztof Kieslowski však svým divákům zřetelná poselství nedopřává. Proč jen mi to v jeho případě tolik nevadí? Snad, že ukazuje svět, jako místo nevšední a záhadné, jako tajemný propletenec souvislostí, v němž lze najít mnoho dokladů o tom, že náhody nejsou tak docela náhodné. Je však přetěžké z událostí jejich vyčíst jejich skutečný význam. A to platí nejen v Kieslowského filmech. Pan režisér mi tedy nedopřává rozumět, ale právě takovým užaslým způsobem jako někdy sám nerozumím podivným setkáním a podivným shodám okolností ve vlastním životě. Vždy když se nějaká taková zvláštní synchronicita přihodí, usmívám se pak zeširoka, že nejsem ponechán soukolí mechanické nutnosti, nýbrž že jsou tam nahoře i mé vlasy jistě spočítány. Ale v tom, co se přihází, přece číst nedokážu... (24.05.2006)

Asi jsem čekala víc, ale tohle byl jen prachsprostý průměrný film. S Kieslowskim obvykle splyneme v jednu bytost, která se nepozorována stává součástí děje. Veronika si nás všimla hned na začátku a odmítla mi dovolit vstoupit. Tak jsem musela zpovzdálí pozorovat, co se s ní děje. Možná to bylo tou nemístnou vzdáleností, tou odtažitostí, nebo jen tím chladem, který z filmu sálal, ale postrádala jsem obvyklé Kieslowského mystično. Nudila jsem se. (03.12.2012)

Úžasne natočený film. Nech ho beriete z ktorejkoľvek strany, maestro Kieslowski zvláda skúmať vnútro ženy a presne zachytiť atmosféru doby ktorá z jeho filmov dýcha neustále a skĺbiť ich do jedného neskutočného, meditatívneho celku. "Obrazový orgazmus", ako padlo nižšie a duševný stimul. Keď raz budem spomínať na súčasnosť, ktovie v akých si ju vybavím farbách... (26.01.2014)

Kieslowski + Preisner + Idziak + Iréne Jacob = VRCHOLNÝ UMĚLECKÝ ZÁŽITEK. Příběh " dvou těl a jedné duše ". Dvě dívky Veroniky, jedna Polka, druhá Francouzka, aniž by o sobě věděly a někdy se setkaly ( až na jednu zásadní vyjímku), jakoby tušily, že nejsou na světě " samy " a mají na zemi spřízněnou duši. Těžko toto Kieslowskiho dílo nějak více popisovat, tohle musí člověk jednoduše vidět. Já za sebe pouze dodám, že Kieslowski tímto snímkem definitivně putuje do mé režisérské TOP -ky , stejně jako Iréne Jacob do té herecké. (31.01.2010)

[10/10] ♫10/10♫ (L Studio, Canal+, Norsk, Sidéral, Tor) (Barevný /// Leonardo De La Fuente /// Scénář: Krzysztof Kieslowski, Krzysztof Piesiewicz /// Kamera: Slavomir Idziak /// Hudba: Zbigniew Preisner /// MFF v Cannes: Krzysztof Kieslowski (Cena FIPRESCI, Cena ekumenické poroty), Irène Jacob (herečka)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (21.12.2008)

veľmi zaujímavá práca s farbami a svietením, pozoruhodné polodokumentaristické a jemne bizarné epizódy dotvárajúce kolorit filmového sveta a podfarbujúce dej/náladu, neotrelý film á la téz s pomerne originálnou premisou a rozprávaný viac zahaľujúco a záhadne, umelecký film, ktorý ide do hĺbky a ktorý má svoje nesporné kvality; jedine sa mi nepáčila štylizácia hlavnej hrdinky - prejemnelá a neprirodzene pózujúca nymfa; a nie som si istý, či som celé kieslowskeho myšlienkové panoramatické veľdielo rozlúskol k mojej dokonalej spokojnosti; rozhodne ma čaká ešte jedno pozretie; (29.06.2008)

Nemôžem si pomôcť, ale keď som tento legendárny Kieslowskeho film pred časom videl, jediné, čo mi uviazlo v pamäti, bola dosť ťažká nuda. Ani pohľad na krásnu Irene Jacob, ktorá nezlezie z plátna, mi nepripravil žiaden katarzný, alebo aspoň uspokojujúci stav z videného. Film, ktorý treba vidieť po čase znova, keď už človek je viac oboznámený s Kieslowského tvorbou a videl viac art filmov. Jeho filmy, ktoré som videl ešte pred Veronikou, ma zasiahli oveľa viac. VIDENÉ ZNOVA: Divák si na druhý krát všimne niektoré ďalšie detaily, metafory a motívy. Anjel, ľudia ako bábky, farby. Stále mám pocit, že to na plné precítenie treba vidieť ešte raz. Je červená a zelená farba odkazom na Vertigo? (03.06.2012)

Nevšedný film, ktorý vo mne zanechal veľa rozporuplných pocitov. Krzysztof Kieslowski je trochu na inej frekvencii, môj svet je iný.... (06.05.2011)