Příběh heavy metalu

Nelibí se mi český název. Prostý překlad by zde přesně vystihl, o co jde, tak je to zbytečně zavádějící, když se držíme terminologie. A to pořadí v česko-maďarském Spektrum je na rozdíl od originálu přeházené, takže jedu podle originálního seřazení: 1.díl - je to seriál, tak je čas a tudíž úvod a pak jak začal rock (ne metal); 2.díl - americké rockové kapely; 3.díl - britské rockové kapely a vlastní vznik heavy metalu; 4.díl - nyní už opravdu metalové britské kapely, do NWOBHM bych třeba Def Leppard nezařadil, ale to už je osobní názor, závěr je o USA a přímo navazuje na další díl; 5.díl - Glam metal, podle mě spíš rock, přece jen to moc tvrdé nebylo, ale vynechání ikon subžánru Twisted Sister je tristní; 6.díl - Thrash metal běžel souběžně s glamem, taková odvrácená a tvrdá strana té doby, dobrý díl, autoři si pohlídali, aby nemluvili jen o Metallice; 7.díl - Grunge a opět pochvala pro autory, že skoro úplně vynechali Nirvanu (o nich je toho natočeno dost, třeba jeden díl ze Sedm epoch rocku). Já grunge do metalu neřadím, ale do rocku jistě patří s tím problém nemám, opět diskutabilní díl; 8.díl - O Nu metalu jsem se dozvěděl nové informace, včetně vypálení nu metalového Woodstocku v roce 1999. A že by se označení už neužívalo? Užívá, jen třeba kapely to nepoužívají, protože si z toho fanoušci jiných subžánrů dělají srandu (sranda se dá dělat ze všeho, takže trocha nadhledu), takže to vyznívá jakoby subžánr neexistoval; 9.díl - Shock rock - tam jen ty začátky a Alice Cooper, tady se jede přes Marylina Mansona, Slipknot až po Rammstein, což jsou úplně jiné hudební styly a to že něčím šokovaly, třeba vizáží, z nich nedělá shock rock, protože to by tam měla patřit prakticky celá metalová scéna resp. ta část, která to celé začala a to ve všech subžánrech; 10.díl - Power Metal - tak to je totální úlet, sice je velmi tenká hranice mezi heavy, power a speed metalem, ale Scorpions tam nepatří určitě a do metalu vůbec, to je hard rocková kapela (tématicky třetí díl), ale jelikož je v tomto seriálu bráno vše metalové jako heavy metal, tak kromě Scorpions by to být mohlo, i když jsou zde "čistě" heavy metalové kapely jako Accept, Manowar či Hammerfall 11.díl - Progressive Metal - jedna chyba, Rush nepochází z amerického Clevenlandu, ale z Kanady (konkrétně někde okolo Toronta), opět nesouhlasím s tím, že Rush hrají metal, ale začíná se od progresivní rocku, takže to zde patří a ten závěr (Meshuggah a Dillinger Escape Plan) asi jako pokračování progresivu v tvrdším provedení. Celkově jsem se něco nového dozvěděl a to nejspíš i samotný Sam Dunn. (02.02.2015)

S Metal Evolution mám nasledovné problémy: 1. čo sa týka metalu, tak som ultrakonzervatívec a 70% seriálu nie je metal ale rock (čo je u mňa plus, lebo metal nemusím). 2. Dunn pre mňa nepochopiteľne rieši to skupinkovanie a to až do takého extrému, že polovica epizódy o grunge je o tom, či je grunge metal (nie, nie je!). 3. A preto často zabúda na to, že aj v dokumente musí rozprávať príbeh a upadá do role kronikára, kde musí vymenovať všetky dôležité kapely a všetky dôležité albumy (u epizódy thrash metal som sa dosť nudil) a preto je to často "for fans only". NAPRIEK TOMU, je to dosť zábavný dokument a Dunnova subjektivita a zvedavosť je zväčša plus - napr. diel o power metale bol mimoriadne zaujímavý a to i napriek tomu, že žáner z duše neznášam. Naopak jeho čudný prístup ku glam metalu mi nesadol, lebo ani tak nebol o glam metale ako o tom, či je glam teraz "80s memorabilia" a či je to len o "MTV a reality shows", kde sa tvári strašne udivene, že po asi desiatich rokoch glam upadol. No poviem vám jedno tajomstvo, každý žáner má obmedzenú životnosť a i takých 10 rokov je riadne dlhá doba. Neveríte? Spýtajte sa gungerov. (18.04.2014)

Typicky povrchný americký náhľad. Dokumentom nás sprevádza metalista, ktorý vie guľové o powermetale, nezmyselne spája grunge s týmto žánrom a krúti hlavou, že jeho imbecilné prepojenie nikto príčetný nekvituje, nakoniec urobí neprimeraný ťah, že nu-metal natiahne na celú epizódu, pričom úplne opomenie dôležitosť deathu a blacku v histórii žánru. Nebyť pár podstatných hostí (Lars, Dio, Halford, Anselmo), šiel by som s hodnotením ešte nižšie. Lemmyho pasáže vystrihnuté z rovnomenného dokumentu a otrasný český preklad a výslovnosť (Ike je naozaj [ike], hudobník Lord je "pán") rozhodne na kvalite nepridávajú. (26.02.2022)

Pro fanoušky metalu příjemný počumění, případně zrekapitulování toho, co o svém oblíbeném subžánru vědí (protože pochybuju o tom, že by někdo viděl třeba díl o power metalu a řekl si: "Wau, to je tak skvělá hudba, to musím začít poslouchat!!!"), pro všechny ostatní samozřejmě nesmyslná zbytečnost. Taky bych nečuměl na zevrubnou historii jazzové (country, techno...) hudby, stejně jako se nikdy nepodívám na sedmý a osmý díl této série, jenž je věnován grunge, resp. nu-metalu. (03.05.2013)

Křivoruký chlapec z Kanady vás v každém díle uvítá větou: A tento styl jsem opravdu nesnášel....Power Metal, tak ten v Kanadě nemáme, neznám ho....Jsem rád, že tato komerční větev skončila... No a takové soply ze sebe tahá všech 11(12 dílů) už to že dokument o vývoji Hudebního stylu záměrně vynechá Death, Black, Folk nebo Industrial..je urážkou a opět výsměch nepřístupných médií (i proto jsem rád za Hair, Grunge nebo Numetal, ti si s médii vytřeli anály) a Kanadský dokument ani nezmíní svého guru Devina Townsenta, bez kterého by tam ještě podlazovali Benžo. A víte co, ono je to dobře, Rock and Metal vznikl spoutaně, lidmi pro lidi, to že ani po 50 letech existence (jaký jiný pop žánr se tak dlouho udržel?..) že ani po 50letech média nejsou schopna o nás natočit komplexní dílo, neschopni pochopit natož polknout..vlastně můžeme být hrdí, že nás ani Metal Evolution nedokázal zaškatulkovat ;) A za ty keci typu: v Klinické smrti....hlavu bych mu uřízl, pózerovi smradlavýmu! (25.08.2015)