Karamboly

Lucerna v českém "rychlodabingu" studia TS production (Vladimír Vrabec, Zdeněk Mahdal, Lucie Svobodová, Jana Mařasová, Miroslav Sajc a Petr Svoboda). Když se mrknete na ta jména, možná vás napadne M.A.S.H., na kterém se právě tihleti také podíleli. Výsledek je špatný, ne snad proto, že sekretářku (bůhví proč) namluvil (jako jednu z mnoha svých rolí v tomto filmu) Petr (Jan) Svoboda, anebo že Vladimír Brabec není František Filipovský (náhodou klobouk dolů, poradil si s rolí skvěle a protože mi Češi rádi neustále posuzujeme, jak to kdo zase dabing Funese zbabral, ať už Lábus, Císler, Krampol či Faltus, Brabcovi se tohle opravdu povedlo), ale protože pod českým dabingem je slyšet (a místy hodně ruší) původní francouzská stopa. (03.09.2010)

Karamboly jsou černou komedií s interesantní bláznivější zápletkou velmi svérázné cesty na kariérní vrchol. Dabing mě nezajímá, vždy dám přednost původnímu znění, a hromadné nářky se mě proto netýkají. Děj je svižný, zaměřuje se na okamžiky gagů, protimluv a absurdit. Obrazy okamžiků jsou průzračné a zvýrazňují kontrasty. Vrcholy filmu jsou připravené pečlivě, trpí ale celková souvislost a soudržnost. Letmo se jí dotýká a věnuje plnou pozornost opět jen svým okamžikům. Své poslání drsnější humorné zábavy plní i dnes. Hlavní postavou příběhu je Paul Martin (velmi zajímavý Jean-Claude Brialy), schopný a ctižádostivý mladík na hierarchickém chvostu v zaměstnání. Blížící se svatba, neodbytná milenka a neplánovaná čára přes rozpočet plánů roztáčí myšlenky temnějších přání. Trocha popostrčení a výkřiky nedočkavosti vyslyší náhoda s karnevalovou smrští cynických smrtí a trestů i splněných cílů. Druhou nejvýraznější postavou je Norbert Charolais (dobrý Louis de Funès), nesmlouvavý generální ředitel cestovní agentury. Miluje své poslání a s přirozenou urozeností vládne svým poddaným. I on má ale své slabé místo. Výraznou postavou je policejní komisař Boudu (dobrý Michel Serrault) v šílenství karikatury hrůzostrašného gestapa. V jeho přítomnosti si nikdo nemůže být jist svou nevinností. Hlavní ženskou postavou je Solange (šarmantní Sophie Daumier), Paulova sekretářka i milenka. Její vytrvalost je odzbrojující v bezprostřednosti a vitalitě. Výraznější postavou je také Brossard (zajímavý Henri Virlojeux), Paulův přímý nadřízený a nastávající tchán s panickým strachem z nejvyššího patra. Z dalších rolí: Paulova panovačná snoubenka Danielle Brossard (půvabná Anne Tonietti), využitý a zneužitý Norbertův podřízený Hubert Beaumanoir (Alfred Adam), poslední osudovou cigaretu hledající Frépillon (René Clermont), nadšený Paulův podřízený Marcheron (příjemný Jacques Dynam), zneužitý a obžalovaný D'Aleyrac (Jean Ozenne), starší mužná sekretářka Andréa (Marcelle Arnold s hlasem Daniela Ceccaldiho), nevěrná paní Charolais (elegantní Gisèle Grandpré), informující televizní reportér (Paul Gay), či nová krev na obzoru Lambert (Alain Delon). Cynický humor vládne nesmlouvavě, příběh se nevěnuje provázanosti a plynulosti, tříští ho svým tvrdohlavým rozvíjením okamžiků a návaznost se ponechává osudu. Dostatečně pobaví a zaujme svou neotřelostí. (12.07.2017)

Kdo by od tohohle filmu čekal typickou řachandu s Louisem de Funèsem, ten bude zklamán. Spíš je to žánrově těžko zařaditelná sonda do intrikánského prostředí podnikatelů, ředitelů a krásných slečen. Má to ale několik půvabně absurdních momentů, mě například moc pobavila hláška „Dámy a pánové, žádám, aby orchestr přestal hrát a abyste se spočítali, normálně by měl někdo chybět“ nebo vyšetřovatelsky dedukční monolog Michela Serraulta o psacích strojích. Plus elegantní schodiště, které při evakuaci nepůsobilo zrovna důvěryhodném dojmem. Jinak ve srovnání se standardním de Funèsem vychází lépe pěkná kreace úlisného J. C. Brialyho. A k českému znění… nevím, kolik dabingových verzí u nás vzniklo, já to viděl s tím původním rychlodabingem, kterej mi nepřišel jako až takovej průser, Vladimír Brabec se s tím popral docela slušně. Pravda, naopak uječená Lucie Svobodová snižuje požitek z krásné Sophie Daumier. Ke zdejším nářkům, že sekretářku namluvil chlap, bych dodal, že i v původní francouzské verzi ji daboval Daniel Ceccaldi. A neustálé omílání o jedinečném setkání Louise de Funèse a Alaina Delona před kamerou je žalovatelná pitomost. (30.08.2012)

Ve Funésově životopise od Loubiera jsem kdysi četl o Karambolech tak zajímavé věci (třeba jejich boj s cenzurou), že jsem čekal něco fakt sžíravého. Dočkal jsem se krotké satiry o tom, jak jsou bohatí a vlastně i chudí strašní. Bohužel to všechno bez pořádného vtipu. Všem vám radím - opatřete si verzi s titulkama, to, co tady čtu o těch českých novodobých dabingových prasárnách, mě dost zvedá ze židle. (30.11.2022)

To je věc, tenhle film. Z celé faltusovské série je asi nejvíc mimo a navíc Funés nemá úplně tolik prostoru, kolik by si zasloužil. Ovšem i přes všechny zápory mě tahle komedie skutečně velmi mile překvapila. Samozřejmě se s ohledem na dobu vzniku nedají čekat žádné velké zázraky, ale tenhle film je skutečně lepší než třeba Filutové. Zápletka je opravdu celkem fajnová, scéna s utíkající rosničkou výborná a super jsou i některé hlášky. Jak už jsem říkal, Funés by si zasloužil víc prostoru, ale kupodivu to "docela" funguje i bez něj, což je vidět hlavně na konci, kdy je Funés po smrti, to totiž nabere celkem rychlé a vtipné tempo. Ano, Funés umřel už po hodině a posledních dvacet pět minut tam vůbec není. Faltus se snaží, ale v ostatních filmech je lepší. Takže si to shrňme: film dobře funguje, Funes předvádá svá později tak typická gesta. dabing uspokojivý, Funés umře. Naprosto skvělý byl pak Alain Delon na konci, to byl jeden z nejhezčích konců filmu, jaké jsem kdy viděl. Mě se to líbilo. 70%. A mimochodem, fajn byl i Bertrand. (08.12.2013)