Ať si jdou (1992) (E09)

Tento díl se překvapivě povedl lépe než některé předchozí, ačkoliv od událostí naopak je nejmenší historický odstup. Kosatíkovi se zde totiž povedlo oprostit se od svých osobních animozit a získal si tak od událostí patřičný ideologicky nepokřivený odstup, což se ve výsledku pozitivně projevilo. Většina aktérů byla také výborně herecky ztvárněna, s výjimkou snad jen Tomáše Ježka a Miroslava Macka, kteří svým reálným předlohám neodpovídali ani vizuálně ani způsobem vystupování. (09.03.2023)

Tento díl se mi opět velmi líbil a musím říci, že je to zcela jistě důstojná tečka velmi ambiciózního a velmi zdařilého televizního projektu. Tato epizoda se věnuje problematice devadesátých let, kdy v Československu probíhala celková společenská, ekonomická i politická transformace a rostl fenomén tehdejšího ministra financí a pozdějšího premiéra Václava Klause, kterého vynikajícím způsobem ztvárnil veletalentovaný Jaroslav Plesl. Přes problematiku společenské transformace se přeneseme až k jednáním s Vladimírem Mečiarem a ke schůzce obou hlavních protagonistů Klause a Mečiara ve vile Tugendhat, kde došlo k faktickému rozdělení Československa. Myslím si, že ať byly cesty historie jakkoliv strastiplné, můžeme být rádi za to, že jsme prakticky jediným státem, který se dokázal rozdělit bez válečného konfliktu, i když v rukavičkách jsme mnohdy spolu také rozhodně nejednali. (13.08.2017)

Tenhle díl se mi upřímně moc nelíbil a společně s Kulkou pro Heydricha je to to slabší z Českého století. Ocenil bych Jaroslava Plesla a Miroslava Hanuše, naopak herce, co ztvárnil Mečiara zase tolik neocením. Celkově to je pohled na dobu, která byla v čemsi nová. Nové možnosti, bolševik skončil, boj Slováků o jejich národ... trošku budu oponovat "otíkovi" v tom, že privatizace byla největší zlodějina po znárodnění. Ona tam totiž ještě byla Zápotockého měnová reforma, kam se na to hrabe nějaká privatizace, tehdy rudoši oškubali celý národ... (23.01.2017)

Vyvrcholení staré party kolem Václava Havla-Marka Daniela. Problémy  Masarykovského pojetí republiky Československa tedy novodobého žaláře národů nebo velké rodiny kde starší brácha jsou Češi mladší Slováci, nevlastního bráchu Němce jsme mohli vyhnat ti se cítili nejvíc ukřivděni a adoptovaného bratra Rusíny jsme se zbavili s radostí a je si adoptovali Ukrajinci. Poslední otázka ztvrdlého neupečeného chleba Česko- Slovenska  stačí ho rozlomit se povedla. Samostatný český stát tak jak byl vždy v středověkých hranicích se vrátil na původní místo tak jak regulovaná řeka se vrátí časem do svého přirozeného řečiště. Masarykovo pojetí státu dle vzoru USA byla utopie která se ze strategického postavení vůdčí nebezpečí Německa měla smysl ve 30 letech nikoliv po válce. To byl již přežitek. Česky stát se zbavil majetku Ježek s tričkem Harvard univerzity ( narážka na Capital and consalting Zloděje a gaunera Koženého) vše vystihuje. Ekonomové se tak hnali za ekonomickou prosperitou že zapomněli na mravní-právní atmosféru,  tzv. Blbá nálada kterou vyprodukoval teoretik a suchar Klaus, který nikdy neměl kamarády způsobilo jeho ořezdívku Tunel dědek se kterou se vypořádáváme generační obměnou. Jaroslav Plesl jako Klaus je dokonalý. (26.11.2022)

Přiznávám, čekal jsem, že půjde o nejnudnější epizodu, ovšem podaná byla tak záživně, že jde o jednu ze tří nejlepších. Je po revoluci, Slováci se utrhávají ze řetězu a je potřeba vyřešit zestátněné podniky a navrátit je lidem. Jak toho docílit? Kupónovou privatizací. Předně si řekněme, že mnohé se zde oproti skutečnosti zjednodušuje. Ale ta jednoduchost je zároveň i silnou stránkou této epizody. Složitou ekonomii zde pochopí úplný blbec. Zvláště scény s Bohumilem Kleplem a Oldřichem Vlachem mají tu správnou šťávu. A Jaroslav Plesl jako Václav Klaus je též vynikající. Závěr se prostě vydařil přesně tak jak ideálně měl. A já si ho opět rád znovu připomenu. 80% (18.04.2017)